Přejít k hlavnímu obsahu

Konec prokrastinace? Přestaňte odkládat a začněte žít!

Stanislava Pecková/18.12.2014
Rozhovor s Petrem Ludwigem, autorem knihy Konec prokrastinace.

Odsouváme úkoly v práci. Taky rozchody, cvičení i sex. S prokrastinací má problém kdekdo, o tom svědčí i fakt, že knížku Petra Ludwiga Konec prokrastinace si koupilo na 45 tisíc Čechů. 

Nemáte nějaké jednoduché zlepšovací pravidlo, které do svého života může zařadit každý? 

Aneb jak shrnout celou knihu do jedné věty! Většinu lidí nakopne ke změně, když si uvědomí, že čas je to nejdůležitější, co má. Máme dar života, tak je škoda vlastní čas promarnit. A to je potřeba si připomínat. Chtít každý den prožít nějak smysluplně a naplno.

Nejen v knize radíte lidem, aby si psali svoje to-do listy, plány a svoje životní kréda na papír. Nežijete sám v domácnosti, která je zavalená lístečky? Monitor oblepený připomínkami a spoustou poznámek všude okolo? 

Ne, mám rád minimalismus, snažím se žít s co nejmenším počtem věcí. Můj byt vypadá skoro jako hotelový pokoj. Ale jinak hodně pracuji s papírem, je fajn si všechno sepsat. Stačí na to jen tři listy. Na první napsat naši osobní vizi, proč děláme to, co děláme. Vize by nás měla hecovat. Druhý papír je plán jednoho konkrétního dne. A třetí papír je seznam návyků, třebaže obden budu běhat. Když si sepíšete nejdůležitější věci na papír, tak na ně pak nezapomenete.

Liší se témata, ve kterých lidé prokrastinují, u žen a mužů? 

Základ je podobný – nemarnit čas. Smysluplnost je ale u žen a mužů jiná. Ženy mají těžiště posunuté do rodiny, hodně řeší, jak skloubit rodinu s prací.

Češky se také často snaží být superženy, všechno zvládnout samy. Domácnost, bezvadně se starat o děti a mít našlápnutou kariéru. 

Nedávno jsem podobnou věc řešil s jednou klientkou, která je velmi úspěšná podnikatelka. Co sama nemusí, snaží se delegovat. S dětmi pak tráví čas na sto procent, nedívá se s nimi na televizi. Soustředí se na tu chvíli, tak jsou i podle výzkumů lidé nejspokojenější.

Není ale dost těžké zařídit, aby myšlenky nelítaly všude možně?

 Těžké, ale dá se to trénovat. Stanovíte si mantinely: práci budu řešit do pěti večer. Od pěti do sedmi si vypínám mobil a email a budu se soustředit na něco jiného. Nenechat věci přetékat jednu do druhé. Mám i jednoduché meditační cvičení: zhluboka dýcháte a pomalu přitom počítáte od třiceti do jedné. Cvičení zabere jen pět minut, ale naučíte se víc si všechno užívat. Jako když si dáte dobré jídlo, ale myslíte na něco jiného. Zhltnete oběd a ani nevíte, co jste vlastně jedla. Když se soustředíte, chutná vám víc.

Neměli lidé dříve život jednodušší? Bez internetu, bez smartphonu, bez Facebooku. 

Ano, určitě, i když  prokrastinace existovala už za dob starého Říma. Doba je rychlejší, roste naše odkládání, roste i složitost – existují velká lákadla, která se perou o naši pozornost. Znám jednoduchý lék: říkat ne.

Ale můžete třeba říct ne šéfovi? 

Šéfům je třeba vysvětlovat, že když člověk dělá práci přes moc, její kvalita jde dolů. Správný šéf by měl chtít, aby jeho podřízení měli zdravý poměr mezi prací a životem. Když jsem odpočatý, dělám práci kvalitněji. Unavená hlava má větší sklon prokrastinovat. Kdo by chtěl kácet strom tupou sekerou s vysvětlením, že nebyl čas ji nabrousit? Máte přeci plno práce, kácíte strom!

Radíte lidem okolo sebe? Že byste přítelkyni nabádal, ať už vypne ten Facebook... 

Nikomu do života nemluvím, dokud si sám nepřijde pro radu. Celá moje práce staví na tom, že lidé si musí na věci přijít sami. Musí je chtít... já je můžu jen inspirovat.

Takže sám disciplinovaně všechno vypínáte? 

Aby to zvenku nevypadalo, že jsem předisciplinovaný. Můj pracovní den je takový, jaký ho já sám chci mít. Když pracuji, pracuji naplno, ale mám čas i na odpočinek, sport a plánované nicnedělání.

Jak vypadá takové plánované nicnedělání?

Naplánujete si, že fakt nebudete nic dělat. Základ je nemít výčitky z toho, že nic neděláte, dovolit si to. Moji klienti nedělají něco pět minut a už je honí „já bych měl...“. Odděluji čas na práci, čas pro rodinu a čas pro sebe. Ten poslední lidé většinou obětují jako první. Když obětuju čas na sebe, nejsem ani dobrý rodič ani nejsem dobrý v práci. Čas na sebe si důsledně braňte. Třeba si dejte jednou do roka dovolenou sám se sebou.

Celý rozhovor najdete v lednovém vydání Marie Claire

Reklama
Reklama
Reklama
Aktuální číslo
Reklama
Reklama
Reklama
přihlásit se k odběru newsletteru
Přihlášení k odběru newsletterů

Přihlášením k newsletteru souhlasíte s Obchodními podmínkami Burda a potvrzujete znalost Zásad ochrany soukromí Burda – BURDA Praha bude s Vašimi údaji pracovat zejména k zasílání newsletteru, nabídek a novinek. Odhlásit se můžete kdykoliv.
* povinná pole