Přejít k hlavnímu obsahu
Reklama

Za lepší život svých blízkých

Archiv
Text: Tereza Čaladi, Foto: Archiv/20.11.2020
Se srdcem rozervaným na kusy odlétají za lépe placenou prací přes půl světa a v rodné zemi zanechávají to nejcennější: své děti. Nemají totiž jinou možnost...
Reklama

Představte si, že přijdete z práce domů a zavoláte dětem. To asi není nic neobvyklého. Ale když těm dětem ještě nebylo ani patnáct, bydlí na druhém konci planety a vy je vychováváte pouze skrze tyto telefonáty? Pokud je totiž chcete uživit, nemáte na výběr... V takové situaci je Roselyn Camingawan, devětatřicetiletá matka patnáctiletého chlapce a jedenáctileté dívky, kterou do Česka přivedla chudoba. „Život na Filipínách je hodně těžký, zvlášť když jste samoživitelka. Když byly moje děti malé, dělala jsem všechno možné, abychom měli co do úst. Pracovala jsem jako pradlena, v prodejně s obuví v nákupním centru, v kině jako uvaděčka, později u občerstvení, organizovala u nás doma second hand… dělala jsem zkrátka cokoliv, co jsem u nás na vesnici zahlédla. Nemohla jsem si vybírat, prostě jsem musela dělat, co se dalo… dřela jsem jako kůň,“ vzpomíná Roselyn na svůj život na Filipínách. „Později jsem začala pracovat jako masážní terapeutka a díky této práci jsem se dostala i do České republiky. Tehdy mě můj bratr doporučil své kamarádce, která pomáhala šéfovi najít profesionálního terapeuta. Byla to pro mě šance, jak dát svým dětem lepší život… i když to znamenalo opustit je,“ vysvětluje. „A věřte, že to bylo to nejtěžší rozhodnutí v mém životě. Neustále si ale připomínám, že jsem tu kvůli práci a že jednou se svými dětmi zase budu,“ dodává Roselyn, která u nás žije už osm let. „V salonu jsem pracovala šest let a byla to velice náročná práce. Masírovali jsme klienty, již trpěli svalovým stresem, který se projevoval bolestmi těla, a my potřebovali veškerou svou sílu a energii, abychom jim ulevili. Je to opravdu těžká práce, ale zároveň úžasná, protože pomáháte ostatním cítit se lépe,“ vzpomíná a pokračuje: „Teď už skoro dva roky pracuji v mateřské škole. Vzhledem k tomu, že je to mezinárodní školka, mluvíme tam na děti anglicky. Někdy, pokud jsou nové a chtějí mluvit česky, tak se s nimi učím. Snažím se k nim být zkrátka přátelská a komunikovat, jak nejlíp dokážu.“ Roselyn se tak osm hodin denně a pět dní v týdnu stará o cizí děti, zatímco o ty její na Filipínách pečuje její švagrová. „Je to skvělý člověk a líbí se mi, jak se o mé děti stará. Miluje je, vím to. Už když jsme spolu žily v jednom domě, tak jsem viděla, jak úžasná je, a věděla jsem, že jí můžu věřit. I proto jsem mohla odjet,“ popisuje Roselyn. 

Socioložka Arlie Russel Hochschild situaci, kdy matka ze státu třetího světa hlídá děti v zemi prvního světa, aby uživila ty své, o které se zase v její rodné zemi stará jiná žena, nazvala globální řetězec péče. Toto sousloví vzniklo, protože pečující ženy jsou na sobě obvykle vzájemně závislé. Mateřská výchova je potom náročnější, ale ne nemožná. „S dětmi si každý den několik hodin voláme. Také si téměř neustále píšeme. A jednou ročně za nimi létám. I když vyrůstají jinde, vzájemný vztah stále máme,“ říká s uspokojením v hlase Roselyn Camingawan. 

Celý článek si přečtete v aktuálním čísle Marie Claire, které najdete právě teď na stáncích nebo si ho můžete objednat na našem webu. Doprava zdarma! 

Čtěte také: MILAN SODOMA: Jsem přesvědčen, že ženské tělo je nejvyšší forma dokonalosti

Reklama
Aktuální číslo
Reklama
Reklama
Reklama
přihlásit se k odběru newsletteru
MarieClaire logo
Close dialog icon

přejít na web

Odebírejte náš NEWSLETTER

Váš e-mail

Přihlášením k newsletteru souhlasíte s Obchodními podmínkami Burda a potvrzujete, že jste se seznámili se Zásadami ochrany soukromí Burda International CZ s.r.o.

Na váš e-mail jsme odeslali odkaz pro potvrzení odběru novinek.

Reklama
Reklama
Reklama