Přejít k hlavnímu obsahu
Reklama

Rozhovor s eurokomisařkou Věrou Jourovou: Sama jsem kvóty nepotřebovala

Stanislava Pecková/27.4.2015
Marie Claire @Work

Rozhovor s vytíženou eurokomisařkou Věrou Jourovou vznikal po e-mailu na sedadle auta mezi Bruselem a Štrasburkem. Ve funkci je od listopadu a v Junckerově Evropské komisi má na starosti spravedlnost, ochranu spotřebitelů a otázky rovnosti pohlaví.

Historicky první Češka v Evropské komisi, jediné instituci navrhující parlamentu a Radě evropskou legislativu, bude také hostem na konferenci Ženy sobě, která se koná v hotelu Clarion Congress Prague dne 17. dubna během českých dnů Equal Pay Day. Možná je dobře, že dlouhodobě oblíbená politička dostala na starosti mimo jiné genderovou politiku, i když původně usilovala o ekonomický resort. Česká republika totiž vyšla z posledního srovnání zprávy Global Gender Gap, která se zaobírala mimo jiné i platovou nerovností, s jedním z nejhorších evropských výsledků. Umístila se na 96. místě ze 142 zemí.

Jak jste osobně prožívala zjištění, že Česká republika je na tom v otázce rovnosti pohlaví stejně jako rozvojové země a z Evropy je na tom hůř už jen Malta a Turecko?

Překvapilo mě to. Vždycky jsem se sama dokázala prosadit i bez kvót a sama jsem nevnímala, že jsme v genderu tak pozadu, jak ukazují statistiky.

Proč si myslíte, že zrovna Česká republika je na tom tak špatně? 

Tady se podle mě projevuje skepse nás Čechů vůči všemu novému.

Vzpomenete si na nějaký moment, kdy jste v práci měla i vy pocit, že vás limituje to, že jste žena? 

Ano, například na ministerstvu před deseti lety, když se mi nedařilo prosadit různá racionální řešení. Pak jsem zjistila, že mi chybí síť, se kterou pracují kolegové muži.

V šedesáti největších českých firmách jsou v představenstvu jen 4 procenta žen, vláda by do několika let chtěla zvednout podíl na 40. Jak konkrétně vypadá plán na zvýšení počtu žen na vysokých pozicích?

Nevím, co přesně plánuje vláda, ale jsem ráda, že se tento cíl objevil. Vyšší zastoupení žen s sebou totiž přináší mimo jiné také lepší ekonomické výsledky.

Je mnoho žen, které jsou ve své práci úspěšné, ale nejsou velké příznivkyně kvót. Prý si pak připadají jako v chráněné dílně. Jsou kvóty nezbytné? 

Bohužel jsou nezbytné. Bez jejich zavedení se nehneme z místa. Víte, statistiky ukazují, že například v době ekonomické krize to byly právě ženy podnikatelky, které založily nejvíce firem. To přece o něčem vypovídá. Schopnost žen hledat řešení a vytvářet hodnoty ekonomického charakteru je stále podceňována.

Šedesát procent vysokoškolaček jsou ženy, které ale pak častěji než muži zastávají nižší a střední pozice. Proč si myslíte, že tomu tak je? 

Mimo jiné proto, že ženy mají nižší sebevědomí a jsou pod vlivem řady předsudků, které nás všechny provázely od raného dětství. Proto si často neřeknou o ta lepší místa a o lepší platy. Společnost nemá dostatečnou tendenci děvčata podporovat v jejich sebevědomí a osobním a profesním rozvoji. Stereotypy myšlení s sebou všichni neseme a je třeba si to začít uvědomovat. Mohu uvést dva příklady z poslední doby. Pracovního oběda se účastnili představitelé Rady Evropy, byli tam samí muži a jedna žena, všichni ve stejné pozici. Ta žena automaticky dostala za úkol zapisovat. Nebo do naší kanceláře vešla poslankyně Evropského parlamentu se svým asistentem a nová kolegyně si automaticky myslela, že je to poslanec s asistentkou. A takových situací vidíme jistě všichni každý den mnoho.

Ve vašem plánu coby komisařky je i směrnice pro podporu mateřské a rodičovské, tedy i otcovské. To, že má člověk potomky, by ho nemělo „brzdit“ v kariéře, spadá sem například i podpora částečných úvazků. Vysoko postavené manažerky z toho ale mají rozporuplné pocity a leckdy tvrdí, že si člověk prostě musí vybrat a něco obětovat. Jaký na to, prosím, máte názor Vy jako komisařka i Vy osobně? V rozhovoru pro Aktuálně.cz jste o svojí zkušenosti napsala, že je vám dnes líto, že jste byla „matka údernice“, tak jak se to v předlistopadové době dělalo, tedy děti do jeslí a rychlý návrat do kanceláře. 

Sama si myslím, že jsem se měla svým dětem věnovat více. Já neříkám, co je dobře a co špatně, ale v každém případě je třeba vytvořit ženám i mužům podmínky, které umožní vlastní volbu.

Je práce v Junckerově Komisi v Evropské unii v něčem pro ženy příjemnější než práce pro českou státní správu?

Česká politika je drsnější prostředí, kde jsem měla dojem, že potřebuji ostřejší lokty.

Bylo těžké si zvyknout na Brusel jako na místo k žití a místo pro práci? Jaká je tam atmosféra? 

Stále si zvykám, už je to lepší. Hodně také cestuji. Brusel objevuji postupně. Od začátku března mám novou adresu, kde hodlám bydlet po celou dobu svého mandátu. Takže si zařizuji nový domov.

Co všechno obnáší práce eurokomisařky? 

Hlavně mnoho jednání, a to jak s ostatními členy Komise, tak s poradci, členy kabinetu a lidmi pracujícími uvnitř Komise a generálních ředitelství. Důležitý je kontakt s ostatními institucemi, jako je Rada a Evropský parlament. Účastním se jednání s ministry jednotlivých členských zemí i se zástupci nevládních organizací. Postupně hodlám navštívit jednotlivé členské země. V portfoliu mám spravedlnost, práva spotřebitelů, rovná práva mužů a žen, ale také práva menšin a ochranu dat. Je to nezvykle široké a různorodé portfolio. Intenzivně studuji a zamýšlím se nad těmito problematikami. Jsem člověk zaměřující se na jasné výsledky. Mým cílem je, aby byla Evropa místem bezpečným, spravedlivým a místem, kde pro nás všechny bude dostupný šťastný a plnohodnotný život.

Foto: Jef Jacobs

Reklama
Aktuální číslo
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
přihlásit se k odběru newsletteru
Přihlášení k odběru newsletterů

Přihlášením k newsletteru souhlasíte s Obchodními podmínkami Burda a potvrzujete znalost Zásad ochrany soukromí Burda – BURDA Praha bude s Vašimi údaji pracovat zejména k zasílání newsletteru, nabídek a novinek. Odhlásit se můžete kdykoliv.
* povinná pole
Reklama