Přejít k hlavnímu obsahu
Reklama

MĚJTE BAREVNÉ TÝMY: Šéfka českého Xeroxu Veronika Brázdilová o ženách a diverzitě

Stanislava Lindenthálová Pecková/12.10.2015
Marie Claire @Work

Veronika Brázdilová svým mužským podřízeným musela dokázat, že není žádná „blondýna z Londýna“. Dnes šéfuje stovkám lidí ve firmě, která vynalezla Wilsonovo pravidlo. Generální ředitelka Xeroxu pro ČR a SR o sobě říká, že je vrhač do neznáma.

Toužila jste někdy po tom stát se generální ředitelkou velké společnosti? 

Neměla jsem takové ambice. Ale vzpomínám si, že když jsem dělala před lety výběrové řízení do Eurotelu na pozici obchodního zástupce, můj potenciální nadřízený se mě zeptal, co bych chtěla do budoucna dělat. Věděla jsem, že mu upřímně nemůžu říct, že bych chtěla sedět na jeho místě. Tak jsem mu místo toho odpověděla, že bych chtěla dělat obchodní ředitelku, takže jsem si to vlastně přivolala. Ale abych někdy dělala cílené kroky s vidinou se někam posunout, to ne.

A co tedy nejvíc formovalo příběh vaší kariéry?

Lidé, které jsem měla kolem sebe. Například můj tatínek je obchodní ředitel, takže jsem k této profesi měla blízko,  maminka je zase technicky zaměřená a vystudovala chemii. V práci mě hodně posouvali kolegové. Většinou jsem se pohybovala v ryze mužském prostředí. S mužskou/ ženskou otázkou jsem se potkávala hned od začátku. Měli jsme třeba poradu a mluvilo se o tom, kdo má jaké výsledky. Já jsem byla nejlepší v prodeji, mezi samými muži. A můj nadřízený to zhodnotil sovy: Joo, Veronika, ta má to obchodní štěstí.

Nemyslel to jako kompliment, že na obchod máte dar od Boha?  

Ne, myslel to tak, že já mám jenom štěstí, zatímco ostatní musí tvrdě pracovat. Zcela mužský svět jsem pak zažila ještě jednou. Z pozice obchodního zástupce jsem se dostala na pozici ředitelky pro segment malých a středních firem a dostala jsem nabídku vést jednu středně velkou technologickou firmu. Z osmdesáti zaměstnanců bylo 60 mužů: konstruktéři, ajťáci, technici, inženýři a další, ráda na to vzpomínám. Podařilo se mi s nimi navázat hezký vztah i přes těžké začátky. V té době mi bylo okolo třiceti a spousta z podřízených byla starší než já. Jenže já pro ně byla blondýna z Prahy, která jim přišla říct, co mají dělat. A oni zcela správně věděli, že já určitě programovat neumím.

A jak jste je získala na svoji stranu?  

Zabralo to, že jsem jim řekla: „ Pánové, vy jste odborníci na programování, systémy a já umím vést byznys, dělat obchod a marketing. Musíme si vzájemně pomáhat.“  A strategie zafungova la, během tří let jsme ztrojnásobili hodnotu společnosti a koupila nás větší firma. Po akvizici jsem dostala další nabídku a pak další a další. Nakonec přišlo výběrové řízení do Xeroxu. Jsem takový vrhač do neznáma. Říkala jsem si, že za zkoušku nic nedám. A klaplo to.

Co zpětně hodnotíte jako svoji největší kariérní výzvu? Co bylo za celou dobu nejtěžší? 

Nejtěžší bylo se vrátit zpátky do Telefoniky. Prostředí bylo tvrdé, telekomunikační trh se zrychlil a změnil. Všechno bylo ohromně dynamické. Museli jsme dělat jednu změnu za druhou a ani neměli čas je nechat sednout a přinést očekávané výsledky... Byl to nekonečný boj s časem a nastavenými očekáváními.

Zažila jste práci jak ve velké mezinárodní firmě, tak v české. V čem vidíte největší rozdíl? Je třeba korporace v něčem příjemnější než středně velký podnik?

Zjistila jsem, že jsem spíš korporátní člověk. Baví mě rozmanitost velké firmy. Člověk má za sebou také velké zázemí, známou značku, nemusím nikomu vysvětlovat, co je společnost Xerox. A moc mě baví potkávat kolegy z různých zemí a různých oborů, hodně se od nich učím. Xerox funguje ve 180 zemích světa, to už je pořádná dávka inspirace.

A je během takových setkání hodně parťaček, nebo jsou to spíše pánové?

V rámci našeho regionu spíše pánové. Ale musím říct, že Xerox dlouhodobě podporuje diverzitu, dokonce nás pochválil Barack Obama. Právě z Xeroxu totiž pochází Wilsonovo pravidlo (Joseph Wilson byl prvním generálním ředitelem Xeroxu), které zaručuje, že poměr mužů a žen by měl být rovnoměrn a to nejen na začátku výběrového řízení, ale v případě Evropy i v posledním kole.

A co když je zrovna na trhu přehršel dobrých žen nebo mužů? 

Ten, kdo si vybírá samozřejmě vidí minimálně tři poslední kola výběrového řízení. Takže finální rozhodnutí bude vždy podle schopností. Zavedení Wilsonova pravidla není až tak bičem na korporace, ale vlastně spíše na headhuntery. Když jim zadáte, že chcete najít finančního ředitele a neřeknete jim, že ve výběru chcete mít i ženu, tak ženu ani nehledají.

Celý článek najdete v říjnové Marie Claire

* * *

VERONIKA BRÁZDILOVÁ – Generální ředitelkou firmy Xerox pro Českou republiku a Slovensko je od loňského července. Na vedoucích obchodních pozicích pracovala v Eurotelu a následně Telefonice O2, řídila také technologickou společnost SGS, která vyrábí monitorovací zařízení a telemetrické systémy. Je vášnivou cestovatelkou, navštívila Indonésii, Barmu, Thajsko, Srí Lanku, Indii, Nepál, Malajsii, Katar, projela Jižní Ameriku a část Afriky. Baví ji také aranžování květin – každý rok před Vánocemi vyrobí zhruba deset adventních věnců pro své přátele a ráda čte detektivky. Pochází z Uherského Hradiště, s manželem a fenkou labradora žije v Praze.

Foto: Anastázie Zedníková

Aktuální číslo
přihlásit se k odběru newsletteru
MarieClaire logo
Close dialog icon

přejít na web

Odebírejte náš NEWSLETTER

Váš e-mail

Přihlášením k newsletteru souhlasíte s Obchodními podmínkami Burda a potvrzujete, že jste se seznámili se Zásadami ochrany soukromí Burda International CZ s.r.o.

Na váš e-mail jsme odeslali odkaz pro potvrzení odběru novinek.

Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama