Přejít k hlavnímu obsahu
Reklama

JÍT SI ZA SVÝM: Rozhovor s Magdalenou Souček, vedoucí partnerkou Ernst & Young

Stanislava Pecková/12.5.2015
Marie Claire @Work

Magdalena Souček, vedoucí partnerka české pobočky EY, má za sebou dlouhou praxi v anglosaském světě a anglickými obraty prokládá i svoji kultivovanou češtinu. Do Česka se vrátila zpět před dvaceti pěti lety a dnes o českých ženách říká: jsme víc sebevědomé a posouváme se správným směrem.

EY (Ernst & Young) patří mezi takzvanou Velkou čtyřku, čtyři nejdůležitější světové společnosti, které svým klientům poskytují auditorské, poradenské a daňové služby. V Praze sídlí kousek od Florence v nově otevřeném komplexu Florentinum. V popisu projektu se mluví o tom, jak takové luxusní prostředí ovlivňuje „umění obchodu“ a ty „nejlepší výsledky“. Lidé, kteří tu pracují, bez zaškobrtnutí proplouvají tam a zpátky nejmodernějšími turnikety, už zvenku vypadají, že jim jedno i druhé rčení vlezlo pod značkové kabáty. Zatímco ti ostatní většinou nejsou schopni ani projít otočnými dveřmi a rozpačitě stojí před výtahy. Takové je i pracovní prostředí ve špičkové poradenské firmě: zastavit se na chvilku nebo zaváhat se v něm neodpouští, to zkušený klient hned pozná. Vedoucí partnerka české pobočky EY Magdalena Souček nejdříve chtěla být baletkou, dnes je alespoň v mecenášském klubu Národního divadla. „Do školy jsem chodila na Smíchov a kolem Národního divadla jsme se spolužačkou jezdily každý den a vždy se utíkaly podívat, co hrají. Večer jsme potom nechyběly na žádném baletu.“ Mecenášství je podle ní ve světě běžná záležitost „Je to jedna z věcí, které se tady ještě učíme.“ Do USA emigrovala v roce 1980, to ještě studovala medicínu, oba její rodiče jsou lékaři. Až v americkém Bostonu se pustila do studia ekonomie a začala se věnovat byznysu. Do Prahy se vrátila na začátku 90. let a spoluzakládala zde pobočku Arthur Andersen. Má dceru Annu, které je 19 let a studuje práva v Londýně.

Co má na starosti vedoucí partnerka, jak vypadá vaše dennodenní práce? 

Každý den je jiný, říkám, že dělám všechno a nic. Reprezentuji firmu navenek, starám se o to, aby působila jednotně, řeším vnitřní procesy a problémy. Nejvíc mě baví práce s lidmi, které je také největší podíl. Mám i své portfolio klientů, firma razí teorii, že každý na vedoucí pozici by je měl mít.

Jaké je to být zaměstnankyní u EY? Mají u vás ženy nějaké výhody? 

Zaměstnankyně žádné výhody nemají. Zaměstnanci jako takoví ano! Lidé jsou to jediné, co naše firma má. Práce s lidmi je u nás důležitá. Každá mezinárodní společnost ale má různé nalinkované procesy. Máme jasně daný kariérní postup, školicí systém, hodnotící kritéria, platy. A je jedno, zda jste muž nebo žena. Ovšem i u nás je gender hot topic. Osobně jsem zásadně proti kvótám, někdy mi to přijde na hlavu postavené.

Žádné kvóty tedy nemáte? 

Na vyšších pozicích, třeba při výběru nových partnerů ve firmě, se zkoumá, kolik už je mezi nimi žen, kolik mužů. Sleduje se také genderový poměr manažerů v různých odděleních a očekává se vyvážený postup, v opačném případě musím vysvětlit, proč jsem povýšila toho nebo tu. Pak se ale stane, že za mnou přijde zaměstnankyně a ptá se: „Povýšila jsem, protože jsem žena, nebo protože jsem dobrá?“ A to je podle mě špatně. Když nabíráme nové zaměstnance, nabíráme fifty fifty. Je to někdy trošku těžké, holky jsou fakt lepší! Na partnerských úrovních se procento ovšem hodně zmenšuje. Tvrdím, že je to jen otázka priorit.

Ne každá žena chce všechno obětovat kariéře? 

Ano, nevěřím na skleněné stropy. Když něco chcete, musíte tomu ale něco obětovat. Ve firmách se řeší, jak zařídit, aby se nemuselo obětovat tolik. Myslím, že to nejde. Oběť tam bude tak i tak. Práci a mateřství lze skloubit, jako to dokázalo už spoustu žen. Měli jsme tu partnerku, která měla tři děti, momentálně opět studuje. Když porodila třetí, jejím klientem byla zrovna důležitá farmaceutická společnost. Každá žena si takový život nemůže či nechce dovolit. Kariéra je jen otázkou vlastního nastavení a priorit.

Jak se díváte na benefit zmrazování vajíček, který některé firmy nabízejí? 

Kdybych si mohla nechat zmrazit vajíčka, tak bych to asi udělala. Ale nikomu bych to nenařídila, ani bych takový benefit nenabízela. Je to každého osobní věc. Myslím si ale, že je to fajn, díky zmrazování vajíček máme větší svobodu.

Jaké jsou podle vás Češky kolegyně? Nedrží spolu v Americe víc než u nás? 

Myslím si, že bychom spolu mohly více táhnout, mužům jde spolupráce od přírody tak nějak lépe. V anglosaském světě je feminismus víc vidět, je to hodně let, co jsem tam byla. Nechci to asi úplně srovnávat.

Dobře ale můžete popsat to, kam se ženy v byznysu od 90. let posunuly? Je třeba něco, v čem se Češky maximálně zlepšily? 

Žen v byznysu je čím dál tím víc. A jsou konečně více asertivní. Asertivita je hodně důležitá. Ženská nátura má v sobě rys, že si říká, že když dobře pracuji, on si mne někdo všimne, pochválí mě a povýší. Dnes už si ženy uvědomují, že si za svým musí jít. Začínaly jsme s velmi nízkým sebevědomím, jehož hodnota se postupně zvyšuje. Na světových úrovních sice ještě nejsme, ale posouváme se správným směrem.

Byl tu někdo, ke komu jste vy sama někdy vzhlížela, nějaký profesní vzor? 

Ne, přímo nebyl. Nejsem ukecaná, ale by definition jsem extrovert, to znamená, že čerpám energii z jiných lidí. Motivuje mě být ve společnosti, zatímco introvert si přemýšlí sám se sebou. Je hodně lidí, kteří mě ovlivnili. Historicky pro mě bylo hodně důležité, co jsem zažívala na nižších stupních své kariéry, měla jsem štěstí na šéfy, o kterých jsem věděla, že jsou na svých místech. Bylo na co se dívat, a co se od nich učit. Za to kým jsem, vděčím Americe. Asertivita se tam naučí velmi dobře.

Co podle vás dnes nejvíc určuje profesní tempo a prolínání života a práce? 

Neodděluji práci od soukromí, řeším všechno, co je potřeba řešit. Kolik hodin pracuji nebo kdy, tím se moc nezabývám. Největší bič nad námi je ale internet a rychlost komunikace. Očekává se, že každý bude neustále a instantně on-line. Všechno je digitálně stále dostupné, globální. Někdy je těžké aspoň chvíli nepracovat.

Dá se tomu nějak bránit? Vyznáváte v tom nějakou vlastní filozofii? 

Umím vypnout hlavu při večeři s přáteli nebo sedět a nedělat nic. A nejsem otrokem internetu, do emailu přes víkend nechodím. Ale jsem pořád na telefonu, to ano. Říkám, že telefon je moje life-line, pojítko se světem. Chci být stále dostupná, kdyby se něco dělo. Mám dceru a maminku v Anglii, předtím jsem zase chtěla být ve spojení s babičkou, než zemřela. Jsem nervózní, když nemám signál. Mobilní telefon mi změnil svět. Pamatuji si, když jsem kdysi třeba někam jela a v autě v zácpě už jsem tušila, že nedojedu včas. Nedalo se zavolat, nedalo se komunikovat. Já jsem ta, co nosila první mobilní telefony, velké těžké krabice po ulici. A byla jsem nadšená! Na druhou stranu počítačům a internetu jsem nikdy nepřivykla. 

Reklama
Aktuální číslo
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
přihlásit se k odběru newsletteru
Přihlášení k odběru newsletterů

Přihlášením k newsletteru souhlasíte s Obchodními podmínkami Burda a potvrzujete znalost Zásad ochrany soukromí Burda – BURDA Praha bude s Vašimi údaji pracovat zejména k zasílání newsletteru, nabídek a novinek. Odhlásit se můžete kdykoliv.
* povinná pole
Reklama