Přejít k hlavnímu obsahu

Jak se získává práce snů? Inspirujte se příběhem šéfky českého Google Taťánou le Moigne

Stanislava Pecková/7.4.2015
Marie Claire @Work

Šéfka českého Google Taťána le Moigne prošla dvaceti pohovory, než svoje současné místo dostala. Pozici vyhrála, i když byla předtím pět let doma. U Googlu se totiž nehodnotí jen řádky v životopisu, úspěšný kandidát musí mít také svůj vlastní příběh, něco navíc. Až pak si možná sáhne na práci snů.

„Když jsem se vrátila z Anglie do Čech, bylo to tu z pohledu matek jako ve středověku,“ říká Taťána le Moigne, které se syn narodil před dvanácti lety. „Měla jsem jasno v tom, že dítě je nejdůležitější událost v mém životě. Nechtěla jsem dělat tisíc věcí najednou...“ V Praze vede menší tým lidí. České kanceláře Googlu na Andělu v Praze mají (stejně jako ty v americkém Silicon Valley) něco navíc pro blaho zaměstnanců: najdete tam třeba hernu, kam si unavené hlavy chodí tříbit myšlenky k elektrickému piánu nebo si na chvíli sednou za bonga. Kromě skvělých výsledků v práci tu má prý každý ještě talent na něco, třeba na muziku. Blíží se dvanáctá hodina a do jídelny se trousí lidé na oběd. V Praze jsou to hlavně ženy. Jedna z nich tancuje ve folklórním souboru, další organizuje charitativní obědy pro Dobrého Anděla, kde je Taťána členkou dozorčí rady. „Máme tu vymoženost, že můžeme zůstat na mateřské tři roky. Užijte si ten čas,“ radí Taťána. Je to prý báječný způsob, jak si vyčistit hlavu. „Každá firma by měla vědět, že najít nového, chytrého, pracovitého a loajálního člověka je velmi drahé. Zatímco ženy, co se vrátí z mateřské, jsou poctivé a práce si váží. V tomhle se firmy chovají hloupě.“

Pracuji pro Google a chtěla bych odejít na mateřskou. Jaké mám potom u vás vyhlídky?

Tak například mne vzali na Google pozici CEO po pěti letech na mateřské. Jsem chodící příklad toho, že se jednou rozhodnete, že děti jsou priorita. A vy se nechcete uštvat. Jsem maximalista a perfekcionista, potřebuju mít dobrý pocit z toho, jak trávím čas a co dělám. Zvolila jsem dítě. Po třinácti letech jsem domů na mateřskou odcházela ze zaměstnání s tím, že už nikdy pro žádnou korporaci pracovat nebudu, protože je to s modelem, jak chci žít, neslučitelné. Intenzita práce a absence podpory pro ženu, která  prochází zatěžkávací zkouškou, byla tak do očí bijící, že jsem si řekla: v takovém prostředí být nechci.

Spousta žen má pocit, že na ně nikdo čekat nebude. Že s mateřskou jejich kariéra končí.  

Neskončí, promění se. Jestli vám jde třeba psaní, můžete si z domova vést blog a psát o věcech, které vás zajímají, zrovna když na to budete mít čas a chuť a syn nebude mít třeba rýmu. Dneska to díky internetu jde, kdo má content, je king. A budete moderní žena s dítětem, která bude dělat svoje řemeslo – kdy chce a jak chce.

Vy jste na mateřské začala vyrábět vzdělávací společenské hry pro děti (jsou zatím čtyři: Nešťourej se v nose, Dávej Bacha!, To je bašta! a Vadí? Nevadí! a prodávají se pod značkou 4bambini).  

První rok na mateřské jsem nedělala vůbec nic. V roce se ale dítě doslova a do písmene postaví na vlastní nohy, tak si řeknete, že je čas věnovat se i sama sobě. Najala jsem si paní na hlídání na dva dny v týdnu, založila jsem si živnosťák. Do té doby jsem si vydělávala na nějakou značku, pro kterou jsem pracovala, ale ne na Táňu. Po nějakém čase na mateřské má najednou žena pocit, že moc neumí, přestože jsem měla zahraniční zkušenost a dělala jsem ve velké firmě. Vyvolených, které mají ukotvenou vnitřní sílu, je hrozně málo. Já jsem obyčejná ženská. Naštěstí se našlo pár kamarádů, kteří za mnou přišli, jestli jim nechci pomoct. Nabídla jsem jim jen pár hodin času, ale oni věděli, že za odpracovanou dobu ze mě dostanou maximum. Poprvé v životě jsem si musela určit svoji cenu za hodinu, to je dobrá zkušenost. Oni mi ji zaplatili a ani nemrkli. Měla jsem najednou víc peněz a větší flexibilitu než kdy dřív. Mohla jsem odjet na dva měsíce na prázdniny. S novým sebevědomím jsem chtěla dělat něco smysluplného a začala jsem se věnovat vzdělávání dětí pomocí her. A pak mě oslovil Google.

Kolik že jste to musela absolvovat interview? 

Dvaadvacet. Pro mě to byla zábava. Nepočítala jsem s tím, že ten job dostanu, nebo s tím, že ho dokonce vezmu. Nevěděla jsem, jestli jsem připravená na práci na plný úvazek. Ale Google mě hodně nadchnul, tak jsem jim nabídla následující: cením si svého času. Nechci se odevzdat jen firmě, mám doma manžela, mám doma dítě. Mám sama sebe. Se vším byli OK. I s tím, že budu mít svůj business. Google chce lidi, kteří mají zajímavý příběh a každý z těch, kteří se mnou pracují, dělá něco podobného.

Pracujete ve fi rmě, která stojí a padá s informacemi. Držíte nějakou informační dietu?  

Ordinuju si pravidelné dávky klidu a ticha. Za komunikaci se dnes už nemusí platit, ta doba je dávno pryč. Když jsem dřív chtěla napsat kamarádce do Holandska, poslala jsem jí dopis a on jí možná za týden přišel a za měsíc jsem měla zpátky odpověď. A to je jen pár let, přesto – jde o obrovskou změnu. Žijeme v době, kdy všichni můžeme být médium a něco vysílat, jsme v obrovském informačním balastu. Je to osobní, ale každý by si měl najít nějakou pravidelnou informační hygienu.

Něco jako informační detox?  

Přesně. Stejně důležité je naučit se informace zpracovávat, to by se mělo učit už ve škole. Vytváříte si názor a děláte rozhodnutí, někdy na základě mylných, povrchních a špatných informací. Kdyby to viděl pan Gutenberg, kam jsme došli od doby knihtisku, asi by se docela divil. Často jen na něco klikáme a nejdeme do hloubky.

Jak se tomu bráníte vy sama? 

Doma nezapínám televizi, díváme se na ní jen na filmy. Mám pár svých zdrojů, které denně otevřu a přečtu, musím sledovat zprávy z oboru. A peru se s inboxem. Každý dnes čeká, že když někomu pošle email, dotyčný si ho hned přečte. Obdivuju svoje kolegy, kteří používají souběžně email, G+, Facebook, Twitter, na všech kanálech vedou paralelní komunikaci a jsou schopni ji udržovat aktuální. S informačními zdroji je to jako s muži, na světě jich je strašně moc, ale vy si nakonec musíte vybrat jednoho.

Pro spoustu lidí je hlavním zdrojem informací Facebook. 

To pro mě není. Facebook je sociální síť, kde většina z toho je šum a exhibicionismus. Existují lidé, kteří nacházejí smysl života v tom, že diskutují. My jsme národ kavárenských diskutérů... říkám si, kde na to ti lidé berou čas? Na Facebooku mi chybí moderátor, který by řekl: zde je začátek a konec diskuse, prosím, než se k něčemu budete vyjadřovat, nastudujte si to, přijďte připraveni.

Reklama
Aktuální číslo
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
přihlásit se k odběru newsletteru
Přihlášení k odběru newsletterů

Přihlášením k newsletteru souhlasíte s Obchodními podmínkami Burda a potvrzujete znalost Zásad ochrany soukromí Burda – BURDA Praha bude s Vašimi údaji pracovat zejména k zasílání newsletteru, nabídek a novinek. Odhlásit se můžete kdykoliv.
* povinná pole
Reklama