Přejít k hlavnímu obsahu
Reklama

@WORK: Online lekce kritického myšlení aneb Umíte se ptát "proč"?

Unsplash
text: veronika zavřelová, foto: unsplash/4.12.2020
Jedna z „nových“ schopností, které jsou dnes na pracovním trhu ceněny vysoko, nutný předpoklad pro osobní i profesní růst a úspěch, zkrátka nezbytná dovednost – kritické myšlení.
Reklama

Každý den dostávám celou řadu e-mailů. Odpovídám na ně, vyřeším, co je potřeba, není na tom nic neobvyklého. Ale pak přicházejí e-maily, jejichž obsah, forma i odesílatel mě přivádějí do rozpaků, hlavu si můžu ukroutit, když se nevěřícně podivuju tomu, co přistálo ve schránce.

Většinou jde o řetězový mail, který přeposílá příbuzný staršího věku, původní autor textu není dohledatelný. Forma často přichází s pravopisnými chybami, stylistickými neobratnostmi i peprnějším výrazivem. Obsah se vyjadřuje ke všemu, od aktuální politické situace v České republice přes covid-19 až po kvalitu služeb globálních řetězců. Reagovat vymazáním, blokováním, rodinnou rozpravou a poučováním na téma spam, hoax, či „vy už vůbec ničemu nerozumíte!“? Nebo v tichosti napočítat do deseti a hlouběji popřemýšlet o tom, kde vězí kořeny neschopnosti adekvátně přistupovat k předkládanému textu? Její rozsah a dopad je daleko širší a netýká se pouze českých unuděných seniorů.

A co na to mileniálové?
Je tahle (ne)schopnost kritického přístupu generační záležitostí? Podle studie vzdělávací instituce MindEdge, již roku 1998 založili vyučující Harvardovy univerzity a MIT, je „pouze dvacet čtyři procent vysokoškolských studentů či čerstvých absolventů ve věku 19–30 let schopno rozpoznat fake news.“ Neschopnost pracovat s nepravdivými informacemi pramení z několika zdrojů. „Padesát pět procent mileniálů chodí pro zpravodajské informace pouze na sociální sítě a zároveň u nich přetrvává neschopnost rozlišovat mezi zpravodajstvím, reklamou a diskusním příspěvkem.“ Tahle čísla rozhodně nejsou povzbudivá. Cesta ven ze začarovaného kruhu ovšem existuje.

Bláhový předpoklad, že kritické myšlení se u jedince projeví jako mávnutím kouzelného proutku odchodem z univerzitních lavic, není úplně na místě. Nikdy není brzy začít s postupným zaváděním jeho principů, které s přibývajícími lety a narůstajícím objemem přicházejících informací bude čím dál více k praktickému užitku.

I v nejútlejším věku dítěte, ať už vlastního nebo u malých žáčků, můžeme aplikovat jednoduché kroky, které ho zavedou na správnou cestu. Nejmladší generaci je třeba představovat témata a otázky, které v sobě nesou více různorodých odpovědí. V rozhovoru jít dál, než je obvyklé „Co je to?“. Komplexnější pro rozvoj tématu a jeho hlubšího pochopení jsou otázky jak a proč. Nejjednodušší „co“ může nabídnout lehce vygooglovatelnou odpověď, jež zobrazuje falešnou představu, že o tématu něco vím a jsem schopna odpovědět, ale jsou to jen povrchní znalosti. Rozvíjející „jak“ a „proč“ jdou více do hloubky, např. i s dětmi mladšího školního věku lze hovořit o životním prostředí a našem vlivu na něj – Jak přesně se projevuje klimatická změna? Proč bychom měli vnímat svoji uhlíkovou stopu? Proč by mě osobně tohle téma mělo zajímat? Jaké konkrétní změny v chování mohu udělat? –, samozřejmě formou uzpůsobenou věku a mentálním schopnostem toho, s kým mluvíme. Důležitým rozvíjením a pokračováním tématu je pak schopnost poskytnout zdroje informací – můžeme se třeba zeptat: „Odkud to víš?“ – a také uvažovat o tom, že různí lidé mohou poskytnout různé odpovědi v závislosti na svém konkrétním kontextu, což také do tématu vnáší pluralitu. Máme každý svoji perspektivu, jiné priority, jiné obavy.

Závěrečným krokem je pak ideálně návrh řešení, opět zohledňující různé úhly, například vědecký, zdravotní, politický nebo finanční.

Jaké jsou cesty a cíle
Kritické myšlení sestává z mnoha fragmentů. Podle Franka Connoly, seniorního editora v již zmíněném MindEdge, „šedesát čtyři procent mileniálů samo uvádí důležitost kritického myšlení pro kariérní úspěch.“ Podle světového ekonomického fóra jsou „schopnost řešit komplexní problémy a kritické myšlení dvě nejdůležitější dovednosti, které dnešní znalostní ekonomika vyžaduje“. Ačkoliv školní instituce popisují v lecjakém rámcově vzdělávacím programu (RVP) jako výstup z výuky schopnost kritického myšlení, každý z nás za ni může převzít individuální odpovědnost. Rozvoj a upevňování kritického myšlení je bezesporu celoživotní cesta – nejen k profesním úspěchům, ale i k rozvoji vlastních schopností a komunikační sebejistoty v soukromém životě.

Naše proaktivní role v rozvoji dovedností kritického myšlení může spočívat v posilování následujících oblastí: Učme se projevovat dostatečnou skepsi k obsahu i formě předloženého. Formulujme otázky jdoucí k podstatě problému, několikrát si kontrolujme zdroje informací a neberme je jako jednoznačnou samozřejmost. Součástí kritického myšlení je také schopnost uvědomit si veškeré nástrahy, jež na nás klade vlastní vnímání reality. Mezi zkratky, zjednodušování, ale i chyby, které ovlivňují výsledný obraz reality, patří minulé osobní zkušenosti, stereotypy, předsudky, sebenaplňující se proroctví, zaměření se na určitý detail a ignorování ostatních doprovodných jevů, tedy fyzického a emocionálního kontextu situace.

Příležitostí je spousta
Kultivované kritické myšlení se také vyznačuje sebedisciplínou a schopností monitorovat a vyhodnocovat svoje chování i jeho důsledky. Kriticky myslící jedinec musí umět řešit problémy, přehodnotit je a případně napravit. Zároveň existují určité standardy, jichž je zapotřebí ke kvalitnímu pohledu. K těm patří přesnost, logická posloupnost, šíře a hloubka pohledu na dané téma, ale také férovost. Při kritickém zkoumání je vhodné zvážit referenční rámec situace, tedy proč k nám tato zpráva přichází právě v tento moment. Podstatné je shromažďování informací, dat, zkušeností i pozorování. Zásadní jsou také možné interpretace, ale rovněž inference čili odvozování nebo usuzování z určitých znaků a souvislostí, což se týká třeba neverbální komunikace.

Umět aplikovat postupy kritického myšlení bezesporu znamená profesní výhodu, ale jejich uplatňování by mělo být každodenní přirozenou realitou. Kritické myšlení se totiž týká každé naší reakce na daný podnět. Tisíckrát denně se rozhodujeme o dalším postupu a vyhodnocujeme vliv vlastního chování na další běh okolností. Může se to týkat závažných témat, jako je třeba výběr školy a studijního oboru nebo volba dodavatele energií, kdy vybíráme z nabízených možností. Kritické myšlení uplatňujeme samozřejmě také ve finanční sféře, kam patří platby, investování, spoření, výdaje a výnosy. Neméně důležité je při politické volbě, kdy zvažujeme vliv výsledku na svůj život, a nesmírně širokou oblastí jsou média. Důsledné zavádění metod kritického myšlení nám mimo jiné pomůže nepodlehnout reklamním sdělením a marketingovým či prodejním trikům. Odhalíme s jeho pomocí manipulativní techniky a postupy, které vytvářejí tlak na spotřebitele. Patří k nim „oblíbené“ ceny již od 100 Kč, jeden produkt za 500 Kč, dva za 750 Kč, výhodné akce 3 + 1, časově omezená nabídka, poslední dvě vstupenky... a mohli bychom samozřejmě jmenovat ještě desítky dalších. S využitím a uplatněním kritického myšlení tedy zcela jistě nemusíme čekat jen na profesní výzvy. Příležitost ovlivnit kvalitu vlastního života máme při každé interakci s ostatními. A jestli třeba i vám někdy přijde e-mail, jenž vás zvedne ze židle, zkuste při jeho čtení aplikovat kritické myšlení – a třeba na tuto cestu formou rozhovoru přivést i odesílatele textu.

Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama