Přejít k hlavnímu obsahu
Reklama

VĚRA ČÁSLAVSKÁ: Odvážná a nepohodlná

Profimedia
Text: RADKA VOSÁHLO/14.12.2020
Do historie se Věra Čáslavská zapsala nejen svými výjimečnými úspěchy na poli gymnastiky, ale i osobní statečností.
Reklama

Společenské změny druhé poloviny 20. století se na málokterém životním příběhu podepsaly tolik jako na gymnastce Věře Čáslavské. Cesta na olympijský stupínek, strmý pád vynucený politickou reprezentací, rodinná tragédie, společenské uznání po pádu komunismu... Život, který by vydal na několikadílný román a seriálový příběh o několika vysílacích sezonách.

Věra přišla na svět 3. května roku 1942 v Praze. V necelých 15 letech se poprvé dostala do povědomí veřejnosti, vyhrála Mistrovství republiky v gymnastice, a to rovnou v kategorii dorostenek i juniorek. Začala tak její veleúspěšná sportovní kariéra, která trvala 11 let, od roku 1957 do roku 1968. Nemá cenu vyjmenovávat všechny tituly, medaile a ocenění, kterých Věra dosáhla. Stačí uvést konečné resumé – sedminásobná olympijská vítězka, čtyřnásobná mistryně světa a jedenáctinásobná mistryně Evropy.

Hvězda jménem Čáslavská stoupala čím dál výš a zářila čím dál jasněji. Letní olympijské hry se v roce 1964 konaly v japonském Tokiu. Hned ve třech gymnastických kategoriích tam nenašla československá reprezentantka přemožitelku a přivezla si domů tři zlaté medaile. Další čtyři roky byly přímo z říše snů, především pak rok 1967 a Věřin velkolepý úspěch na Mistrovství Evropy v Amsterodamu. Z hlavního města Holandska si Věra přivezla titul mistryně Evropy z každé kategorie. Sportovní fantazie, jinak se tenhle výkon nazvat nedá!

Mlčenlivý protest
Rok 1968 se stal Čáslavské osudným, stejně jako Československu. Letní olympijské hry v Mexiku znamenaly další čtyři zlaté medaile, ale málo se ví, že byly doplněné ještě dvěma stříbrnými. Celkový součet je tedy úctyhodných šest cenných olympijských kovů. Během olympiády se udála svatba, z které se radoval celý sportovní svět – Věra se provdala za československého reprezentanta v běhu Josefa Odložila. Mladá gymnastka byla na vrcholu štěstí, které jí ovšem záhy zakalila vojenská invaze Sovětského svazu a spřátelených armád na území Československa. Její protest neměl formu hlasitého křiku, ale jen mlčenlivého odvrácení hlavy, když se při slavnostním ceremoniálu hrála sovětská hymna... 

Po olympijských hrách v Mexiku se Věra rozhodla ukončit svou sportovní kariéru. Po návratu do vlasti podepsala petici Dva tisíce slov. Odebrala se do ústraní a v roce 1969 se stala maminkou dcery Radky, o pět let později s mužem přivítali na svět syna Martina. Bohužel se její manželství později rozpadlo a hořkou tečkou se stala pozdější rodinná tragédie, ale nepředbíhejme událostem. Komunistický režim začal utahovat šrouby, normalizace byla v plném proudu – a dotkla se i Věry. V roce 1971 byla vyloučena z Československého svazu tělesné výchovy. Dehonestace a veřejné ponižování populární sportovní ikony dosáhly svého vrcholu. Čáslavská se rozhodla věnovat tréninkové činnosti a v roce 1974 získala vysokoškolský titul na Fakultě tělesné výchovy a sportu Univerzity Karlovy. V letech 1979–1981 jí „dokonce“ bylo dovoleno působit v Mexiku jako trenérka.

Návrat na výsluní
Sametová revoluce v listopadu 1989 znamenala v životě Věry přelom, zarytá odpůrkyně komunismu se znovu stala součástí veřejného života. Přicházela jedna prestižní pracovní nabídka za druhou. Odmítla posty primátorky Prahy a velvyslankyně v Japonsku, přijala až místo poradkyně prezidenta Václava Havla. O rok později, v roce 1991, se stala jeho pravou rukou v roli prezidentské asistentky. Její existence dostala nový rozměr, Čáslavská se podílela se na vytváření nové svobodné společnosti.

Rok 1993 byl poznamenán životní tragédií, její bývalý manžel zemřel po potyčce se synem Martinem. Mladý Odložil byl odsouzen ke čtyřem letům odnětí svobody. Prezident Havel se rozhodl využít svých pravomocí a udělit Martinovi milost, o niž Věra ani nepožádala. Tato událost samozřejmě nezůstala bez povšimnutí, média psala, že se jednalo spíše o udělení milosti pro Čáslavskou. Neblahé události se začaly podepisovat na její psychice. Totální odříznutí se od světa si vybralo svou daň. Gymnastická legenda propadla depresím a závislosti na lécích na spaní. Došlo i na léčbu v psychiatrické léčebně v Bohnicích. Později sama toto období označovala jako ztracených 15 let.

V roce 2007 se Věra konečně z problémů vyhrabala a začala bojovat za lepší podmínky českých sportovců. Angažovala se v Českém olympijském výboru, podporovala naše reprezentanty při olympijských kláních. Nenechávala si pro sebe ani své názory na politické dění, v roce 2013 při prezidentské volbě podpořila Karla Schwarzenberga. Roku 2015 napsala naléhavý vzkaz české veřejnosti, kde prosila o solidaritu s těmi, kteří v rámci uprchlické krize utíkají před válkou. Její neutuchající elán byl narušen, když jí byla diagnostikována rakovina slinivky. Nemoci podlehla 30. srpna 2016. Uzavřela se tak jedinečná osobní historie plná zvratů, bolesti i slávy.

Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama