Přejít k hlavnímu obsahu
Reklama

TONYA GRAVES: “StarDance byl jako žárlivý přítel. Musela jsem být každý moment jen s ním.” 

Text: Tatiana Urbanová, Foto: Facebook & Instagram Tonya Graves/3.12.2019
Zpěvačka Tonya Graves si s námi povídala o soutěži Stardance, o životě i o tom co jí čeká. Řeč přišla ale i na hnutí #metoo a život v České republice. 

Na celou zkušenost se StarDance jste se moc těšila. Splnila soutěž vaše očekávání?  
Těšila jsem se z různých důvodů. Hlavně to bylo něco nového a šlo o příležitost se mnoho naučit. Jsem moc ráda, že jsem tím prošla. Jsem vděčná i za lidi, co jsem poznala. Jsme totiž super parta kamarádů. Už netančím a stejně je chodím pravidelně podporovat. Nevyhrála jsem soutěž, vypadla jsem sice jako druhá, ale vyhrála jsem nové přátele. Takže v mých očích to vítězství je.  

Jak jste na tom byla s tancem před soutěží? Měla jste nějaké zkušenosti z Ameriky? 
Společenský tanec není ve Spojených státech obvyklý, tak ho neumímNeexistují tam ani taneční.  

Co si nejvíce zapamatujete? 
Asi tu partu lidí. Dali jsme se dohromady, když jsme v Plzni týden natáčeli znělku. Pracovně jsme to pojmenovali “stardance camp” a byl to takový tábor. Dali jsem se ohromně dohromady a sedli jsme si. Pak Jakub Vágner zařídil, že jsme jeli opravdu na víkend kempovat. To byl “stardance camp 2”. Budeme se určitě scházet i nadále!  

Co váš taneční partner Michal Bureš? Jak se vám s ním tančilo?  
Oba dva jsme trpěli. (Smích). Lidsky jsme si hrozně sedli. Nasmáli jsme se, ale tanečně to nefungovalo. Michal je mnohem vyšší než já. Stále se ptám, proč mi dali tak vysokého tanečníka. To prostě nemohlo fungovat. Ale nikdo nevěděl, koho mu přiřadí. Ale nakonec nehledám výmluvy. Mám ráda svého tanečníka, jen jsme spolu asi v páru být neměli.  

Jak jste zvládala všechny ty náročné tréningy a ještě rodinu? 
Fyzicky to bylo opravdu hodně náročné. Ale zase jsem znovu oblékla kalhoty, které už mi léta nebyly. A to si nestěžuju. (Smích) Děti jsem ale v létě skoro neviděla, nebyl čas. StarDance byl jako žárlivý přítel. Musela jsem být každý moment jen s ním. Stále jsem měla tréninky, přípravy a natáčení. Byla jsem hotová. Byly i dny, kdy jsem se vrátila domu a nemohla jsem třeba zvedat ruce. Ale je to o zvyku. Nebylo to vůbec jednoduché, tedy pro někoho, kdo se tomu nevěnuje běžně.  

Co vás čeká teď, když pro vás Star Dance skončilo? Natáčíte desku? 
Teď teprve hledám kvalitní materiál. Nemůžu prozradit žádné konkrétní datum. Nechci točit desku jen abych něco točila. Chci, aby to bylo dobré! Je mi padesát. Já už nikam nebudu pospíchat. (Smích) Funguju nejlépe postupně. Když je něco hotové, přesouvám se pak na další věc. Ale teď vzniká nový projekt, kapela The next regime, ve které je i Dominik Feri hraje na klávesy, je to mezinárodní směska lidí. A ti mě pozvali, ať s nimi natočím píseň, která už je venku.  

Právě natáčíte i film Bourák s Ivanem Trojanem... 
Ano, natáčíme soundtrack a já hraju překvapivě zpěvačku (smích). Jde o rockabilly kapelu. Já, když pracuju, tak mám skoro vždy štěstí na super partu lidí, a to mě motivuje. Navíc miluju Ivana Trojana a jeho filmy!  

V Čechách jste již 25 let, stejně dlouho jste žila v Americe. Napadne vás někdy, jaké by to bylo, kdybyste tam zůstala?  
Ne. Když jsem dorazila do Evropy, hlavním důvodem této cesty byl fakt, že jsem se Spojenými státy nebyla spokojená. Chtěla jsem vlastně za oceánem zjistit, jak dobře se mám, přestanu si stěžovat a znovu se do Ameriky zamiluju. Myslela jsem si, že se tam ještě ráda vrátím.  Ale stal se naprostý opak.  

Co se vám na České republice líbí nejvíc? 
Je to největší svoboda, co jsem poznala. Vím, že to zní možná trochu divně. Snad bych měla zmínit pivo. (smích) Ale už jen to, že můžu jít do parku a dát si právě to pivo, sednout si na trávník a povídat si s kamarádkou. To by v USA nešlo. Jsou to maličkosti, kterých si nikdo běžně nevšímá. Amerika má být “land of the free”, ale svoboda tam moc není. A je to ještě horší, než když jsem odešla. Politická korektnost, situace s prezidentem, #metoo... to nesnáším!  

Proč? 
Protože když se někomu něco doopravdy stalo, už to má díky #metoo nižší cenu. Původní myšlenka možná pěkná byla. Dnes už to spadlo do rukou feminazi, pokud na vás někdo jen dýchne, můžete se ohradit tím, že vás obtěžuje pod hlavičkou #metoo. A to je ta politická korektnost, kterou nesnáším. Lidé se snaží prosadit na úkor bolesti a utrpení ostatních. Já říkám #fuckyou 

Aktuální číslo
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
přihlásit se k odběru newsletteru
Přihlášení k odběru newsletterů

Přihlášením k newsletteru souhlasíte s Obchodními podmínkami Burda a potvrzujete znalost Zásad ochrany soukromí Burda – BURDA Praha bude s Vašimi údaji pracovat zejména k zasílání newsletteru, nabídek a novinek. Odhlásit se můžete kdykoliv.
* povinná pole