Přejít k hlavnímu obsahu

Žádná herečka. Ku*va je to! Aneb proč se pranýřují milenky?

Iva Roze Skochová/1.9.2014
Muži jsou ovládáni svými pudy, ženy je provokují. Taková je stará mantra. A co dál?

Mnoho žen je aspoň jednou za život onálepkováno výrazem děvka, coura či kurva. Někdy stačí velký výstřih, jindy pár nezávislých vztahů nebo povýšení. Monice Lewinské stačil jeden vztah – mladicky nerozvážný. Mnozí tvrdí, že fenomén odsuzování žen, které se nechovají podle tradičních genderových norem, takzvaný slut-shaming, je prý výsadou puritánské Ameriky. Že by se opravdu Česku slut-shaming vyhnul?

Když v roce 1998 prasklo, že měl americký prezident Bill Clinton poměr s 22letou stážistkou Monikou Lewinskou, Amerika byla zděšena. Jak jen jim jejich prezident mohl lhát? Jak jen mohl mít mimomanželskou aféru? Zatímco se Američané prali s tím, jestli tak nečestného prezidenta odvolat z funkce, my Evropané jsme se nechápavě usmívali. Reakce průměrného Evropana byla: „Každý politik má milenky, ale proč si ten Clinton vybral takovou ošklivku?“ Tenkrát se ten skandál zdál být jasným projevem velké kulturní propasti, která existuje mezi puritánskou Amerikou a liberální Evropou, ale s odstupem šestnácti let je zřejmé, že co se týče bilance sexuálních obětí a hrdinů, jsme na tom vlastně hodně podobně. Ať už jste v USA nebo v Evropě, Monika Lewinská zůstává i po tolika letech terčem posměchu, zatímco Bill Clinton je populárním hrdinou. Clintonovi sice okolnosti jejich aféry znepříjemnily rok, možná dva roky života, ale Lewinská se z nich už nevzpamatovala. Ačkoli Clintonova kariéra zůstala nepoškozena (a jeho manželka má dobře našlápnuto na další americkou prezidentku), Lewinská, která letos oslavila čtyřicetiny a vystudovala prestižní London School of Economics, nemůže od té doby o zaměstnání ani zavadit. Asi si sami dovedete představit její pohovory: „Vy jste opravdu Monica Lewinská? Ta Monica Lewinská?“

Královna orálního sexu

Lewinská se tenkrát stala pravděpodobně úplně první obětí masové kyberšikany a veřejného zesměšnění v rozsahu, jaký si nikdo v době před internetem nemohl představit. Stala se jednou z nejslavnějších obětí trendu, který od té doby dostal jméno. Říká se mu „slut-shaming“, neboli odsuzování žen na základě jejich sexuální reputace. „Jaké to je být hlavní americkou královnou kouření?“ zeptal se reportér v roce 2001 Lewinské v New Yorku, v sále plném lidí, a usmíval se, jako kdyby vyprávěl něco ukrutně vtipného. „Je to bolestivé a urážlivé. A ačkoli je to urážlivé pro mě, je to ještě urážlivější pro moji rodinu. Já vlastně vůbec nevím, proč celý tenhle příběh začal být o orálním sexu. Byl to vzájemný vztah. Fakt, že se tak stalo, je asi znakem toho, že žijeme ve společnosti, kde dominují muži,“ napsala Lewinská v květnovém vydání amerického časopisu Vanity Fair a poprvé se tak veřejně vyjádřila ke svému vztahu k bývalému americkému prezidentovi a také k tomu, proč se šestnáct let života skrývala. Ne, že by se jí to úplně povedlo.

„Snad každý den se objevuje moje jméno v nějakém komentáři v novinách. Nebo ve zprávě, jen tak jakoby mimochodem, ať už jsou to články o ztracené generaci, o milostném životě francouzského prezidenta Francoise Hollanda, nebo když mě zmiňují v souvislosti s kontroverzním vystoupením Miley Cyrus. Eminem o mě rapuje a poslední hit Beyoncé mě taky nezapomene připomenout,“ píše Lewinská. „Ano, jsem to já. Americká královna kouření. Ta stážistka. Ta ošklivka. Nebo, z úst 42. prezidenta, 'ta ženská'… Možná vás překvapí, že jsem ve skutečnosti člověk.“

Lewinská se rozhodla prolomit léta mlčení kvůli tomu, aby pomohla dalším mladým lidem, kteří jsou oběťmi kyberšikany a slut-shamingu. Jen za minulý rok spáchalo několik mladistvých v USA a Kanadě sebevraždu právě kvůli tomu, že někdo, komu věřili, zveřejnil jejich nejintimnější zážitky na internetu a udělal si z nich zdroj škodolibé zábavy.

Její vina

Lewinská samozřejmě není prvním případem, kdy z oboustranné milostné aféry vyvázl muž bez morálních škrábanců a žena s nálepkou „coura“. Nakonec už Tolstého román Anna Karenina dopadl tak, jak dopadl. Zatímco Kareniny se kvůli její aféře s Vronským zřeknou všichni přátel. a je nucena žít v ústraní až do chvíle, než skočí pod vlak, Vronský si žije dál, víceméně nepoškozen. Ale nemusíme chodit až tak daleko do historie a vlastně ani za hranice naší země. Stačí vzpomenout nedávnou milostnou af.ru Nečas-Nagyová. Zatímco Nagyová okamžitě získala nálepku kariéristky, potvory a dominy, Nečas z toho vyvázl jen jako dobrák, co se nechal svést „nějakou courou“. Podobně to bylo i s Václavem Havlem. A to ať už tenkrát, když si začal s tou „herečkou“ Dagmar, nebo později se spisovatelkou Irenou Obermannovou. Zatímco obě milenky společnost okamžitě odsoudila, on z toho vyvázl jako oběť svých od přírody daných pudů. A to je nakonec hlavní bod protestů proti podobnému nálepkování žen. Ve svém jádru je slut-shaming jen opakováním staré mantry, která tvrdí, že muž je jen otrokem svých pudů a je zodpovědnost. ženy, aby se vyvarovala jejich podněcování. I znásilněné ženy jsou dodnes vnímány jako „běhny, co si o to říkaly,“ protože se vyzývavě oblékly. Americká autorka Emily Bazelon ve své knize Sticks and Stones píše, že sexuální revoluce sice ženám „dovolila“, aby si užívaly sex, ale podle společenských norem. A ta linie je někdy tak tenká, jak uznají spolužáci, média, nebo jakýsi anonymní dav na internetu.

Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Aktuální číslo
přihlásit se k odběru newsletteru
Přihlášení k odběru newsletterů

Přihlášením k newsletteru souhlasíte s Obchodními podmínkami Burda a potvrzujete znalost Zásad ochrany soukromí Burda – BURDA Praha bude s Vašimi údaji pracovat zejména k zasílání newsletteru, nabídek a novinek. Odhlásit se můžete kdykoliv.
* povinná pole