Přejít k hlavnímu obsahu

SWINGERS

Pavlína Wolfová a Ondřej Formánek/12.3.2014

Od věrného přátelství dvou zadaných párů, které se občas setkají v ložnici a vymění si partnery, až po nezávazný sex s hromadou cizích lidí najednou... Různým podobám swingers party se věnují miliony lidí na celém světě. Co je na tom tak fascinuje? 

ČTYŘI PÁRY STAČÍ, DRAHOUŠKU

Taková normální rodinka. Vzali se před šestadvaceti lety, když byl Richard čerstvě plnoletý a Hana čerstvě těhotná. Nyní je oběma pár let přes čtyřicet a společná bilance je následující: dcera, syn, byt v osobním vlastnictví, řada společných dovolených – nejdřív u Balatonu, pak na Jadranu –, jeden několikaměsíční rozchod a poslední roky Richardova nemoc. Roztroušená skleróza. Hana pracuje jako servírka, Richard je v invalidním důchodu. Oba se těší na první vnouče. A pak je tu ještě jedna věc. Oba už léta navštěvují swingers kluby.

Začalo to vleklou krizí, která se naplno projevila někdy ve čtrnáctém roce manželství a skončila rozchodem. Ve zlém. Ale už za pár měsíců se jim začalo stýskat. Tak se k sobě zkusili vrátit. „Bylo to hrozně nešťastné období. Zoufale jsme se to snažili zvládnout, hledali způsoby, jak zachránit rodinu,“ vypráví Richard, který inicioval jak rozchod z nudy, tak i návrat ze stesku. „Bylo to tím, že jsme se brali hrozně mladí. Měl jsem dojem, že jsem si nic neužil, od sedmnácti jsem byl manžel a rodič,“ líčí svůj příběh manželského vyhoření.

„Richard přišel s návrhem, abychom si vyrazili na swingers. A já to odmítla. Přišlo mi to nemyslitelné. Po dvou dětech a po dlouhých letech manželství, které vůbec není v dobré kondici?“ vzpomíná Hana, která dnes vidí celou věc jasně: „Spletla jsem se.“

Už je to dvanáct let, co spolu byli ve swingers klubu poprvé. „Nakoupil jsem jí erotické prádlo. A přemlouval ji. Snad každou noc,“ vzpomíná Richard. Hana si nakonec řekla, že dobře, dá si pár panáků a udělá mu tu radost. A pak tam tedy šli a jí to připadalo dost divné. Dobrý pocit z toho neměla. Do klubu vyrazili s párem letitých kamarádů a tam se s nimi prohodili. A ještě týž večer mezi sebe přibrali i další pár. Ale pak se jí to prý asi nějak rozleželo v hlavě... „Podruhé ses už dosttěšila, jestli se dobře pamatuju,“ usmívá se Richard.

Před časem se u Richarda projevila roztroušená sklerózaa upoutala ho na vozík. „Kvůli té nemoci jsme teď měli pár let jiné starosti, ale když dneska řeknu, pojď na swingers, je nadšený, nenechá si to ujít,“ říká Hana. „Náš sexuální život to zachránilo. A přitom vlastně nezměnilo. Díky těm swingers večírkům jsem si uvědomila, že to, co mám doma, je asi to nejlepší. Anebo jsem si možná ujasnila, že s každým to bude už vždycky stejné, takže proč něco měnit. Nevím přesně, co z toho je víc pravda.“

DOVOLENÁ S ANDĚLEM

„Na Západě chodí na swingers desetkrát tolik lidí než u nás,“ říká Petr Janíček na baru svého klubu Fantasy v pražských Letňanech. Okolo běhají dvě mladé barmanky a v koutech baru rozsvěcují svíčky. Je sobota a programem dnešního večera je Romantická party. Otevírá se asi za půl hodiny.

„U nás je málo klubů. V celé republice ani ne deset. Pořád tu panují předsudky. Oproti Západu máme patnáct let zpoždění,“ dodává Janíček. Zpravodajská staniceCNN před časem zmínila odborné odhady, podle kterých se swingers věnuje pravidelně až patnáct milionů Američanů. Co jsou tihle lidé zač? Manželé unavení manželstvím, středním věkem a životem ve střední vrstvě? Nadržená mládež? Zhýralé rockové hvězdy a vlci z Wall Streetu? Moderní markýzové a markýzy de Sade? „Jsou to většinou normální, obyčejní lidé,“ pokývne hlavou Janíček. „Každopádně máme poměrně mladé zákazníky, tak mezi 25 až 45 lety. V cizině převažuje starší klientela, padesátníci až sedmdesátníci.“

Jinak se typ návštěvníka liší podle jednotlivých akcí. Na dnešní Romantickou party, kdy na stolcích svítí svíčky a z reproduktorů se linou sladké popové ploužáky, chodívají spíš trochu starší lidé. Když je Disco party a ve Fantasy duní hlasitá muzika, přitáhne to mladší věkovou skupinu. „Pak tu máme třeba Gangbang party. To je večírek pro ženy, které mají rády sex s více muži najednou. Tam mohou i samotní chlapi, jde o to, aby měli početní převahu. Jádrem jsou manželské páry, kdy manželce činí potěšení vystřídat víc mužů a manžel se na to rád dívá,“ říká Janíček.

Je swingers další výstřelek zkažené moderní doby? Pochopitelně že ne. Lidé podobné zábavy pořádají už od úsvitu dějin. Skupinový sex v různých podobách byl součástí pradávných rituálů plodnosti, z nichž se pak vyvinuly třeba dionýské slavnosti ve starém Řecku a římské bakchanálie a saturnálie. Podle zlých jazyků (například římský historik Suetonius) si své vlastní swingers party pořádala římská elita, konkrétně třeba císařové Tiberius nebo Nero. Severští Inuité a Aleuté (míváme ve zvyku jim říkat nesprávně Eskymáci) zase tradičně praktikují výměny manželek a příslušnícikmenů z odlehlých koutů v jižní Amazonii věří, že se do dítěte promítnou přednosti všech partnerů, ktteré matka vystřídala. A tak když nějaká žena otěhotní se svým manželem, snaží se vyspat ještě s dalšími muži, jejichž vlastnosti by ráda viděla u svého dítěte.

Různých libertinských spolků a náboženských sekt, jejichž členové se pouštěli do experimentů s volnou, hromadnou láskou, bylo v dějinách dost, od společnosti, která se scházela u markýze de Sada, až po radikální křesťanskou komunitu Oneida, která působila v druhé půli devatenáctého století v Americe. Jejich výčet by působil jako informační gangbang, který by čtenáře jen unavil, a tak zmíníme jen českou stopu v dějinách swingers. Vede do Třeboně. Tamní pán Vilém z Rožmberka si v šestnáctém století pozval na zámek Johna Deea a Edwarda Kelleyho i s rodinami. John Dee byl jedním z největších učenců své doby. Alchymista Edward Kelley byl jedním z největších podvodníků své doby. Hluboce věřícímu Johnu Deeovi namluvil, že pomocí alchymie dokáže hovořit s anděly. Uspořádali spolu řadu seancí a při jedné z nich chlípný vykuk Kelley naivnímu učenci s vážnou tváří oznámil, že prý jim archanděl Uriel vzkazuje, že si mají vyměnit manželky. John Dee z toho podle svých deníků dvakrát nadšený nebyl. Jeho manželka prý ještě méně, stejně jako paní Kelleyová. Všichni však na renesanční swingers party přistoupili. Koneckonců, vždyť ji vlastně organizoval archanděl.

PELÍŠKY

Petr Janíček nám dává komentovanou tour po klubu. Na konci velké barové místnosti s kavárenskými stolky, ve které jsme dosud seděli, je chodba, která ústí k malému růžovému pokojíku s postelí. „Ten je jen pro dámy, které chtějí něco vyzkoušet s další dámou. V jiných místnostech je chlapi nikdy nenechají, aby si to v klidu užily, takže jsme jim zařídili tenhle separátní pokoj. Ale muži se na ně můžou dívat průzorem,“ ukáže na okénko poloprůhledně zakryté něžnými třásněmi. Podobné okno vede i do sousedního pokojíku se stěnami pokrytými zrcadly. Ten je pro páry, které nechtějí být rušeny. Zato další, velmi prostorná místnost slouží těm, co se naopak chtějí skupinově družit. Po celé její délce se táhne postel, skutečné „letiště“, kam se dá svolat už pořádnávalná hromada. „Nemyslete si, že jsou tady všichni se všemi v jednom chumlu,“ vyvrací nám Janíček zažité představy. „Češi jsou v tomhle ohledu trochu rezervovanější. Spíš tu uvidíte páry, které spolu sdílejí společnou místnost. Líbí se jim ta atmosféra, některé vzrušujevidět ostatní, jiné vzrušuje být viděn nebo obojí zároveň,“ vysvětluje. Opodál jsou ještě dva pokoje, jeden z nich s křížem do tvaru X a pouty. „To je naše romantická místnost,“ zazubí se Janíček. „Není to žádné sado-maso. Sado-maso není věc prostoru, ale lidí. A takoví k nám většinou nechodí. Tady se můžete připoutat k posteli, vyzkoušet si něco zvláštního, ne nutně bolestivého.“

NEBEŠTÍ JEZDCI

Podle kanadského publicisty Terryho Goulda, který o fenoménu swingers napsal zasvěcenou, populárně naučnou knihu The Lifestyle: A Look at the Erotic Rites of Swingers, vznikla moderní podoba swingers za druhé světové války, na základnách letectva v Severní Americe,kde se cvičili letci, než je poslali do války. Váleční letci byli vybranou armádní elitou – inteligentní, fyzicky zdatní, sebevědomí, zkrátka výjimeční muži. Přidáme-li image válečných hrdinů, kteří ovládají moderní zbraň, co útočí z nebe, je snadné si představit, že přitahovali atraktivní ženy. Manželky letců bydlely na základnách společně se svými muži.

Avšak služba v letectvubyla mimořádně nebezpečná a měla v přepočtu zdaleka největší ztráty ze všech amerických vojenských jednotek – v průměru každý třetí letec zahynul v boji. Vysoká pravděpodobnost smrti vytvořila mezi rodinami letců na základnách vztahy, které bořily sexuální tabu. Byla v tom zaprvé touha užít si, co se dá, dokud jsou všichni přítomní naživu. A zadruhé slib, který si dávali před odchodem do boje: že se postarají o manželky kamarádů, kteří se nevrátí. Podle Goulda nebylo neobvyklé, že se kamarádi o mladé vdovy postarali nejen finančně... „Když se podíváte na válečnické kultury hluboko do historie, všimnete si, že je mezi nimi dělení manželek časté. To proto, že po bojovnících, kteří jsou zabiti, zůstanou vdovy. A bojovníci, které nezabili, se o tyhle vdovy starali,“ říká Terry Gould.

Řada letců se intenzivně starala i po válce a do péče brala i úplně nové páry a ženy, co s nikým neovdověly. Americké letectvo pak zažilo renesanci vyměňování manželek za korejské války v padesátých letech. A po nich už přišla veselá a divoká šedesátá. Hradby sexuálních tabu sehroutily a nebylo k tomu potřeba ani bombardovacích pilotů.

 

 

 

 

 

 

 

 

SAMOTÁŘI

Zvoní zvonek a přichází první pár. Po něm další. Tři dvojice se podle všeho už znají a sesednou se u jednoho stolku. Většině příchozích je něco přes třicet, ale jsou tu i mladší a také pán, který si dost možná nepamatuje, jak je to dávno, co slavil padesátiny. Někteří atraktivní, těla a tváře jiných by vás možná nepotěšily, kdybyste se vedle nich měli probudit s oknem a kocovinou.

Majitel klubu říká, že většina příchozích má dnes večer swingers premiéru. Překvapuje ho to. Obvykle prý mají jasnou převahu zkušení swingeři, mezi nimiž je tak jeden pár debutantů. Ať veteráni, nebo nováčci, všichni si musejí hned po příchodu vybrat gumové náramky. Modré značí, že dotyční jsou otevření partnerským výměnám i větším skupinám, červené hlásí, že pár chce mít soukromí. Takových samotářů jsou tu čtyři páry, skoro polovina. Do jedenácti večer připomíná podnik  kavárnu, dvojice sedí u stolků, popíjejí, snad jen ta plazmová obrazovka na stěně, kde běží porno, by mohla napovědět, že tahle kavárna je krapet jiná káva. „To je hlavnírozdíl mezi námi a cizinou. Venku je zvykem, že se lidé hnedka svléknou. Češi to chtějí v klidu. Nejdříve posedí, dají si drink...“ poznamená Petr Janíček.

Kolem jedenácté zmizí první pár v šatně a po chvilce se vrátí ke stolku v bílých županech. Ještě se napijí, pak se zvednou, chytí se za ruce a odejdou do jednoho z pokojíků vzadu. Další páry je postupně následují, ale nezdá se, že by se chystali nějak vzájemně družit. Jen ta šestice, co se podle všeho dobře zná, podnikne pár koordinovaných akcí. Nejprve si všichni povídají ve vířivce, pak se dva páry odeberou společně do malé místnosti s masážním lůžkem a zbylá dvojice obsadí pokoj s křížem a pouty. Za nějaký čas se všichni sejdou na baru. Z reproduktorů nad hlavou jim Frankie Goes to Hollywood zasněně zpívají o síle lásky a na plazmové obrazovce se dvě silně nalíčené pornoherečky obšťastňují vibrátorem a tváří se u toho, že je to vzrušuje asi jako krouhání mrkve. Sobotní noc se chýlí k ránu.

Terry Gould ve své knize The Lifestyle dospěl poletechzkoumání fenoménu swingers k závěru, že většině párů, které do těchto klubů chodí, jde o pravý opak. Věnují se swingers, aby si nebyli nevěrní. Většina těch, které poznal a pozoroval, věřila ve šťastný monogamní vztah, obvykle dokonce ani nepili alkohol a nebrali drogy. Jeho závěry nasbírané v jinak pobožné a puritánské Americe na přelomu devadesátých let a nulté dekády asi na dnešní české poměry úplně hladce nesednou, ale Petr Janíček tvrdí, že mu do klubu chodí převážně stabilní páry. „Jsou to lidi, co k sobě patří, mají se rádi a dokážou si takhle dopřát, zpestřit si život. Nepodvádějí se. Prostě si užívají spolu.“

Sexuoložka Laura Janáčková je opačného názoru. Podlení swingers nejsou cestou, jak oživit vyhořelý vztah, a domnívá se, že to na páru zanechá citové i vztahové následky, protože obzvlášť muži špatně snášejí pohled na svoji družku v náručí jiného muže. Podobně odmítavě se vyjádřil před časem v rozhovoru sexuolog Petr Weiss. Jenže vysvětlujte to Richardovi s Hanou... 

Aktuální číslo
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
přihlásit se k odběru newsletteru
Přihlášení k odběru newsletterů

Přihlášením k newsletteru souhlasíte s Obchodními podmínkami Burda a potvrzujete znalost Zásad ochrany soukromí Burda – BURDA Praha bude s Vašimi údaji pracovat zejména k zasílání newsletteru, nabídek a novinek. Odhlásit se můžete kdykoliv.
* povinná pole