Přejít k hlavnímu obsahu
Reklama

Setkání s milenkou mého muže

Lucie Danišová/21.7.2014
Lucie byla přesvědčená, že konečně našla svého prince, dokud se jí jedním emailem nezhroutil celý svět. 

Kdybyste viděli mě a Evu, jak se jednoho srpnového odpoledne svěřujeme jedna druhé ve známé pražské restauraci, řekli byste, že jsme kamarádky odedávna, co se sešly nad lahvinkou rosé. Jenže my měly společného něco - nebo spíš někoho - muže, kterého jsme se chystaly si vzít. Davida jsem potkala na jedné dotočné. Bylo mi 25 a zrovna jsem začala pracovat jako asistentka produkce. Zajiskřilo to hned, ten kluk umí tancovat! Za pár vteřin jsem zapomněla, že tu mám přátele – a taky rozvahu – a zamilovala se. Konečně mám někoho, kdo se nebojí intenzivně prožívat city, dokonce to sám vyžaduje. Jeho divoké oči si se mnou hrály a provokovaly mě jít stále dál a dál. O sedm let starší kreativec z Mnichova pracující v Čechách pro jednu významnou automobilku mě vtáhl do svého světa a já se vůbec nebránila. Okouzleně jsme prožívali zbytek léta a ukazovali světu, jak vypadá velká láska. Byla jsem Davidem posedlá a on mnou a vzájemné zbožňování bylo den ode dne silnější. Po osmi měsících jsme si našli společný byt a život se podobal nádhernému filmu. Topila jsem se ve vlastním štěstí a oči se mi kolikrát zalévaly slzami. David byl perfektní. Byli jsme prostě TEN PÁR. Ale mohla naše láska obstát ve skutečném světě? Jak jsem víc a víc podléhala pohodlí jistoty, že jsem našla toho pravého, dovolila jsem si zároveň slevovat v nárocích na sebe samu. Zato Davidovi se v práci dařilo skvěle a někdy kvůli ní musel odjet i na několik týdnů. Za téměř dva roky, co jsme byli spolu, se začaly projevovat jeho divoké stránky. Najednou se stal majetnickým a zároveň odtažitým. A také jsem zaslechla temné zvěsti o jeho reputaci. V jednu chvíli se na mě zlostně utrhoval, jindy mi zíral do očí a říkal, jak moc mě respektuje. To mi pak kupoval dárky – parfémy patřily k nejčastějším. Pořád jsem ale nevěděla, co čekat, a ta nejistota mě ubíjela. A taky mě ubíjel sex. Vášeň nepolevovala, byli jsme na sobě čím dál tím víc závislí. Zatímco já jsem se v našem vztahu ztrácela, on nacházel jistotu a sílu. Ten den, kdy jsem potkala Evu, jsem ráno dala Davidovi pusu na rozloučenou a šla do kanceláře. Byl pátek a já nemohla myslet na nic jiného než na nastávající společný víkend na Ibize. Prohlížela jsem si emaily a najednou si všimla Davidova jména v předmětu zprávy. Byl od ženy, která se jmenuje Eva. Něco mi to jméno říkalo – nebyla to ta jeho kamarádka z Itálie? Nemohla jsem si přesně vzpomenout.

Otevřela jsem mail. „Opravdu doufám, že se pletu... David je už přes rok můj přítel, stále jsme spolu a tvrdí mi, že je jednak svobodný a jednak zamilovaný jen do mě...“ Něco ve mně zakřičelo a málem jsem pozvracela stůl. Okamžitě jsem odešla z kanceláře a volala Davidovi. Vůbec jsem nevěděla, co mu budu říkat, ale bylo to stejně jedno, nebral totiž telefon. Bože. Přemýšlej, Lucie, ujasni si myšlenky. Eva nechala ve zprávě svoje číslo, a tak jsem jí hned zavolala . To, co následovalo, byl jeden z nejbizarnějších hovorů mého života. Klidně a zdvořile jsme se s Evou přesvědčily o faktech. Obě jsme myslely, že svět, do kterého nás David vtáhl, patří jenom nám. Jak se ukázalo, Eva se s ním viděla jen před pár dny v Miláně. Tak to byl ten jeho „business meeting“. Nikdy jsem se neptala, jestli mi je věrný, ačkoli se kolem objevovaly různé zneklidňující náznaky. Asi schválně jsem je přehlížela. Eva zažila ty samé prudké vzlety a náhlé propady a náhodou teď byla pracovně v Praze, ovšem David ignoroval její telefony. Nakonec toho měla dost. Na internetu nakonec našla můj tweet, v němž jsem zmiňovala Davida jako svého přítele. A bylo to. Setkání bylo domluveno a sám David neměl potuchy, že se jeho dvojí život začíná hroutit. Jak se blížila chvíle setkání, byla jsem napjatá stejně, jako když jsem potkala Davida. Do práce jsem přišla ve starých teniskách, ale odcházela ve vysokých podpatcích. Vlastně poprvé jsem si uvědomila jejich sílu a význam; byla jsem  vysoká a cítila vzdor, uvědomujíc si každou svou přednost a výhodu.

A pak jsem uviděla Evu -  krásnou, smutnou a vyděšenou. Ona v červeném, já v bílém. Karkulka a Sněhurka. Vypadala opravdu nádherně, ale abychom si rozuměli – nemyslete si, že jsem ji kvůli tomu začala nenávidět, protože i když jsem se s ní nemohla rovnat – Eva byla známá česká modelka žijící v Itálii – dobře jsem si uvědomovala vlastní cenu. Po jedné lahvi vína jsme pokračovaly do dalšího podniku a já pochopila, čím Eva Davida okouzlila, byla mile rozpustilá a vtipná. Setkali se na natáčení reklamy a pak čím dál častěji, až ji uhrančivý a šarmantní David celou jakoby zaklel svým kouzlem. Na tom jsme se obě shodly. A taky na tom, že kromě toho je chamtivý, sobecký a krutý. To je, věřte mi, smrtící kombinace.Eva mi dovolila přečíst si jeho emaily. Potřebovala jsem ten odporný důkaz vidět, protože jsem se prostě musela probrat ze sna a poznat pravdu. Bylo to úplně stejné jako se mnou. On s ní jenom nespal, odehrávala se tu velká láska, jeden bez druhého nemohli existovat, jako by se hledali věky.

A tak jsme doslova rozpitvaly své sexuální životy, předváděly jeho manýry a byly otřeseny vynalézavostí jeho podvodů. David dokonce zkopíroval jména našich eventuálních dětí, o kterých jsme snily, napsal nám stejný scénář. Večer pokročil a najednou zavolal David. „Kde jsi?“ Trochu opilá jsem odpověděla: „Jsem venku s Evou, tvojí nádhernou milenkou.“ Trval na tom, abych přišla domů, a tak jsem se rozloučila a poslechla ho. A rázem vystřízlivěla. „Co si myslíš, že děláš?“ útočila jsem na něho už v našem bytě. Nešťastná a zoufalá jsem tu otázku stále opakovala. Ale ten zbabělec nevěděl, kde začít, uhýbal a hrál o čas. Tvrdil, že Eva je blázen a jejich lásku si vymyslela, vyhrožoval, že mě opustí, jestli ho budu dál takhle obviňovat. Nejhorší na tom bylo, že se vůbec necítil provinile, neprojevil žádnou lítost a neprosil o pochopení a odpuštění. Život, jak jsem ho znala, byl pryč. Neměla jsem přítele, domov ani pro co žít. Propadla jsem se do temnoty a tím nejbližším, co jsem měla po ruce, byly antidepresiva. Tak uplynul rok a konečně se cítím na to znovu začít. Stejnou chybu ale nehodlám opakovat, a až se znovu zamiluji, nepřipustím, abych překročila jistou hranici.

Aktuální číslo
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
přihlásit se k odběru newsletteru
Přihlášení k odběru newsletterů

Přihlášením k newsletteru souhlasíte s Obchodními podmínkami Burda a potvrzujete znalost Zásad ochrany soukromí Burda – BURDA Praha bude s Vašimi údaji pracovat zejména k zasílání newsletteru, nabídek a novinek. Odhlásit se můžete kdykoliv.
* povinná pole