Přejít k hlavnímu obsahu

Pomoc, máma se vdává!

Karla Červená/15.2.2014

Není nad to, znát svatby našich rodičů jen ze zaprášených fotek. Co když vám ale matka oznámí "budu se vdávat" ?! Navíc v době, kdy byste do toho už chtěla praštit vy sama?

Stojím a tupě zírám před sebe. Hlavně neomdlít, to by byl konec! Panebože, co kdybych to nestihla na záchod? …Představa šokovaného příbuzenstva a všech matčiných přátel, kteří mi u kostela třásli rukou a říkali, že už jsem opravdu velká slečna, mě teď rozjitřuje mnohem víc než to, co se odehrává přede mnou. A není to jen tak obyčejné představení, ale svatba vlastní matky. A já jsem jí za svědka. Že jsem se do toho kdy nechala uvrtat! Do oken malebného dřevěného kostelíčku na Vysočině pálí červencové slunce a celé mi to najednou připomíná výjev z Karafiátových Broučků, které nám maminka vždycky četla před spaním. Ale která maminka? Ta, která teď stojí přede mnou v bílém kostýmku coby nevěsta? Kdo je tady ředitel? Na kůru vrtí hlavou náš pětaosmdesátiletý děda, je mi jasné, že si myslí, jak jsme všichni zkažení, především jeho dcera, která se v padesáti vdává v kostele. Do pekla půjdeme a hlavně já se svojí neuvěřitelnou kocovinou, kterou jsem si včera v noci přivodila se svým nastávajícím otcem. Začalo to neviným přípitkem a skončilo and ránem divokým valčíkem po kuchyni a nepřetržitým padáním do náruče s výkřiky "tati, dcero!" Mám radost, že si máma bere právě jeho, svého bývalého spolužáka ze základní školy, kterého ovšem musela znovuobjevit až po čtyřiceti letech a několika dramatických vztahových prohrách, jichž jsem, bohužel, byla také svědkem. Je mi čerstvých šestadvacet a před pár týdny jsem se seznámila s mužem, se kterým zůstanu další tři roky. Ten den, na matčině svatbě, mě ale ani na vteřinu nenapadlo, že bych si ho chtěla vzít!

Že bych si vůbec kdy někoho chtěla vzít. A nenapadlo to ani nikoho z přítomných, tu nabízející se otázku mi za celý svatební den a noc skutečně nikdo nepoložil. Když se vdává matka, dcera přece logicky musí být ještě dítě, velká slečna, která se samozřejmě jednou vdá. Jednou, ale teď ne. Nejdřív se musí usadit slečniny rodiče! Ten večer jsem skončila s další ošklivou kocovinou, usínající v taxíku na klíně své čerstvě rozvedené sestřenice. Potřebu úkrytu v mohutném alkoholovém oparu si vysvětluji jak radostí z toho, že jsme matku po všech těch peripetiích konečně šťastně provdali, tak absolutním zmatkem v rolích, který byl touhle pozdní svatbou definitivně završen. Nabízí se tedy otázka, jestli nás, dospělé dcery, svatby našich matek svým způsobem nebrzdí ve vývoji. Svou roli samozřejmě hraje i fakt, že svatbě padesátiletých matek ve většině případů přechází jejich rozvod s tátou a to důvěru ve šťastné konce vztahů zrovna nepodpoří….

Svatby jsem nesnášela

"V naší rodině se ze svateb stala komická věc s tragickým dopadem. Já jsem dvakrát rozvedená, moje starší sestra byla vdaná šest měsíců a ta mladší ani ne šest týdnů. Myslím, že náš přístup k cestě před oltář je silně poznamenaný matčinou sňatkovou historií, vdala se celkem třikrát a její pohled na instituci manželství byl vždycky docela lehkovážný," vysvětluje mi svůj poněkud neromantický pohled na svatby Petra. Tato energická pětatřicetiletá lékařka zamilovaností v oblacích sice poletovat rozhodně umí, na oficiality s láskou spojené ale pohlíží s ironií.

Aby ne. Když mi povídá o tom, jak se náhodou ve dvaceti letech od své gynekoložky dozvěděla o matčině první svatbě, říkám si, že by z toho mohla být opravdu dobrá černá komedie. "Lékařka jen tak mezi řečí prohodila, jestli vím, že její manžel mohl být můj otec. Máma mi do té doby zkrátka neprozradila, že měla před mým tátou ještě jednoho muže, kterého si později vzala tahle paní. Za první matčinu svatbu jsem považovala tu s mým otcem, které jsem se zúčastnila coby pětileté dítě. Taky žádná sláva. Navlékli mě do příšerného bílého krimplenového obleku a podivných džínů, máma byla už hodně těhotná a otec o hlavu menší, než ona. Prostě celkově to ve mě zanechalo trošku potupný pocit."

Kontaminovaná sňatkem

"To nejlepší ale mělo teprve přijít," vypráví Petra. Když mi bylo patnáct, vzala si máma o osmnáct let mladšího kluka. Navíc je oddávala ředitelka školy, do které jsem tenkrát chodila. Myslela jsem si, že se studem propadnu a svého nového otčíma jsem upřímně nenáviděla. Pamatuju si, že jsem na sobě měla černý kostým s motivy karet, je zvláštní, jak se všechny ty matčiny svatby pojili s mojí poněkud bizarní garderobou. V tom věku jsem celou akci považovala za trapas století a rozhodla se, že se nikdy nevdám." Nakonec sice před oltářem stála dvakrát, její matka koneckonců žije s "zajíčkem" šťastně dodnes. Petra ale přiznává, že k první svatbě v osmadvaceti ji motivoval především večírek, který při té příležitosti připravila pro své přátele. "Opravdu to stálo zato. Bavili jsme se tři dny v kuse a mě dokonce na chvíli přepadlo ono svatební zatmění spojené s nadšením z bílých šatů a loken na hlavě. Moje máma se tam také konečně sešla s kompletní trojicí svých manželů. Podruhé jsem se vdávala těhotná, takže to byla spíš taková svatba z donucení, slabosti. Doufám, že pokud k tomu dojde ještě potřetí, bude to konečně o touze si onoho muže opravdu vzít."

Dítě na cestě

Karolíně je pětadvacet a v létě se vdala. Podruhé. I když se to zdá téměř jako protimluv, inspirovala ji k tomu právě svatba její matky. "Poprvé jsem se vdávala hned po gymplu, s manželem jsme spolu chodili už od základní školy. Vždycky jsem měla dost tradiční pohled na rodinu, jsem idealistka, zodpovědná. I když naše rodina rozhodně dokonalá nebyla. Otec je Harpagon a uzurpátor, matku věčně za něco peskoval. Dlouho jsem ji vlastně považovala za takovou trochu puťku uťápnutou, otec nám tenhle pohled dost vštípil," popisuje Karolína stav věcí před velkým třeskem.

"Šla jsem studovat scénografii, zatímco manžel medicínu. Ty dvě prostředí, divadlo a nemocnice, nebyly moc kompatibilní a vztah mě přestal naplňovat. Na jednom večírku jsem se pak seznámila s mým současným manželem, který byl v posledním ročníku herectví a bezhlavě se do něj zamilovala. Rozvod jsem ale odmítala s tím, že to "třeba přejde" a hodně se trápila. Vlastně dodnes nechápu, proč jsem na něčem už dlouho nefunkčním tak dlouho lpěla," přemýšlí. Následně to ale "rozčísla" její matka. A to pěkně zostra. "Při jednom sobotním obědě mi máma oznámila, že se s otcem rozvádí, je těhotná a asi se brzy vdá. Málem jsem dostala infarkt a myslela si, že hlavně to dítě v pětačtyřiceti je nějaká halucinace. Svatba ale opravdu byla do tří měsíců a její nový, o pět let mladší manžel, s nímž se seznámila na prodlouženém víkendu v Alpách, je dobrý chlap. Otec se z toho zhroutil, ale to už je jiná historie."

Zkraty v každém věku

A jak to bylo s onou inspirací? "Při přípravách na matčinu svatbu jsem se cítila tak o dvacet let starší, jako její rodič, stará prudérní teta. Nedokázala jsem to pobrat a celá ta věc mi přišla hrozně nezodpovědná. Když už ale máma stála před oltářem, najednou jsem pocítila velkou úlevu. Jakoby mě osvítilo. Vždyť ta máma je vlastně hrozně odvážná, dokázala přeskočit zajeté koleje a poslechla své srdce. Myslím, že teprve tehdy jsem si jí začala opravdu vážit. A po jejím vzoru se rozhodla udělat to, co cítím, rozvedla jsem se a v létě si vzala svou novou lásku. I když na mé druhé svatbě jsem už měla problém vnímat matku ve smyslu autority. To se prostě vytratilo. A na vlastní děti díky malému bratrovi teď ještě opravdu nepomýšlím," přiznává Karolína a opět tak potvrzuje zmatek v rolích, který v nás díky pozdním svatbám našich matek vzniká. Můžeme jim ale poděkovat za prodloužené dětství, osvobozující nadhled a zcela nevšední zážitky, ty dokonalé soap opery, sci-fi i černé komedie, o které bychom jinak byly ochuzeny.

Aktuální číslo
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
přihlásit se k odběru newsletteru
Přihlášení k odběru newsletterů

Přihlášením k newsletteru souhlasíte s Obchodními podmínkami Burda a potvrzujete znalost Zásad ochrany soukromí Burda – BURDA Praha bude s Vašimi údaji pracovat zejména k zasílání newsletteru, nabídek a novinek. Odhlásit se můžete kdykoliv.
* povinná pole