Přejít k hlavnímu obsahu

Když si Romeo půjčí šaty od Julie. Průšvih, nebo normálka?

Pavlína Wolfová/24.6.2014

Je to kluk. Nosí slipy a na ně navléká tylovou sukni. Do vlasů si vplétá čelenky s květinami a zvláštní radost mu působí, když si na záda připevní blankytná křídla. No a? Řeklo by se. Ve skutečnosti je z toho ale průšvih. 

Je mu pět let, jmenuje se Romeo, má tři starší sestry a miluje růžovou. Spolu se sestrami už posbíral dobrou stovku kostýmů princezen, víl a vodních pannen, dokonce schraňuje i devět párů botiček na podpatcích. A samozřejmě podědil laky na nehty a Barbie panenky, s nimiž si rád hraje. Jeho máma se tomu směje, táta občas kroutí hlavou. To by mohlo být celé, kdyby malý Romeo Clarke z britského Rugby, města 70 kilometrů vzdáleného od Londýna, nedorazil do školy, kde je tahle jeho libůstka zarazila. Dokonce natolik, že po úvodních marných pokusech s vyjednáváním o jeho outfitu vyloučili milého Romea Clarka ze školního klubu, kam si chodí děti po vyučování hrát. „Jeho výběr oblečení děti mate. Nevědí, jestli ho mají oslovovat jako chlapce nebo jako děvče. Nechápou jeho chování. Romeo bude samozřejmě vítán, jakmile zvolí oblečení příslušné jeho pohlaví,“ dostavily se argumenty. A tak zůstala Romeova matka Georgina stát jako opařená: „Bože, je to přece jen kluk, co má rád šaty!“ Přišel i oficiální přípis ze školy s odvoláním na zdejší školní řád, aby bylo jasno: „Žádám, aby Romeo oblékal šaty, které odpovídají jeho pohlaví, jež jste uvedli v přijímacím formuláři do naší školy.“ Podepsána Bex Venable, ředitelka mimoškolních aktivit a také kazatelka křesťanské jednoty v Rugby.

A to jsme nedaleko za našimi humny – v Británii. Zahledíme-li se za oceán, v americké Severní Karolíně řešili podobně nesmlouvavě případ studenta základní školy, který nosil na zádech školní tašku s obrázkem růžolící My Little Ponny. „Co bychom měli říkat dětem, kdyby se ptaly?“ argumentuje tamější škola. Takže domů a ptám se u nás: „Zdá se mi, že to může být i kulturní odlišností. Ačkoli se máme my Češi za netolerantní, ve skutečnosti se k dětské nahotě či sexualitě stavíme s větší otevřeností a pochopením. Britové a Američané jsou v tomto více konzervativní. Když si například kluci v britské škole, do níž chodí moje děti v Praze, poměřovali na záchodě pindíky, což je pro věk kolem 5 let běžné, byl z toho velký problém. Především britští a američtí rodiče vůbec nevěděli, jak se k tomu postavit, zatímco my jsme to brali s pochopením. Je to přirozené vzhledem k dětské zvídavosti v tomto věku,“ říká dětská psycholožka Markéta Frývaldská. „Když škola udělá aféru z toho, že se kluk převléká za princeznu, dá mu nálepku, vyrobí problém. Že to dělá proto, že jednou bude travestita, anebo proto, že na sebe chce jen upozornit, anebo prostě jen proto, že se mu to líbí, to v nižším školním věku není vůbec jasné. Když proti němu někdo zakročí, je to jenom nešťastná perzekuce,“ dodává.

Celý článek najdete v červencové Marie Claire

  

Matka Georgina Clark je pobouřena a ze všech sil bojuje za svého syna. 

Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Aktuální číslo
přihlásit se k odběru newsletteru
Přihlášení k odběru newsletterů

Přihlášením k newsletteru souhlasíte s Obchodními podmínkami Burda a potvrzujete znalost Zásad ochrany soukromí Burda – BURDA Praha bude s Vašimi údaji pracovat zejména k zasílání newsletteru, nabídek a novinek. Odhlásit se můžete kdykoliv.
* povinná pole