Přejít k hlavnímu obsahu

Je starý jako váš táta. Proč ženy milují starší muže?

Tereza Šimůnková/28.5.2014

Angličtina pro tyhle vztahy vynalezla velice poetické pojmenování: říká jim "May-September Relationships" – "když září randí s květnem". My v Česku jsme poněkud přízemnější. 

Partnerstvím, ve kterých je žena výrazně mladší než muž, říkáme: Co na něm proboha vidí?!? A jak si to představuje do budoucna? To neumí počítat? Nebo si to naopak umí spočítat až moc dobře? A to si navíc pořídili dítě?!?

Jak to tak bývá, lidé mívají nejvíc jasno ve věcech, o kterých vůbec nic nevědí a do kterých jim vůbec nic není, ať už je to Iveta Bartošová, dotační politika Evropské unie, nebo cizí vztahy. Proto jsem zavolala třem šťastným a spokojeným ženám starších mužů s otázkou, jak to tedy je doopravdy. A už první obecně rozšířenou představu jsem musela rázně poopravit. Ano, věkový rozdíl byl na začátku vztahu téma. Ale kupodivu ho neřešily ženy.

Rozdané karty

Zpěvačka a herečka Tereza Mátlová poznala svého životního partnera, hudebního producenta Františka Janečka při konkurzu na muzikál Bídníci před jedenácti lety. Od té doby jsou spolu, mají krásnou malou holčičku. Leží mezi nimi jednatřicet let. Věkový rozdíl nikdy neřešila. „To spíš František, který je obecně hodně zodpovědný. Jak mi později svěřil, jeho samotného překvapilo, jak silné to bylo citové vzplanutí. Taky nešlo o žádný flirt, náš vztah se vyvíjel velmi pomalu,“ vzpomíná zpěvačka.

Do svého budoucího, o sedmnáct let staršího manžela se Kateřina Jončevová ze Štětí zamilovala na koncertě jeho big bítové kapely. „Lítal po pódiu, byl štíhlej, měl dlouhý černý vlasy a vypadal jako indián. On mě ovšem nezaregistroval ani omylem, a proč by taky měl: bylo mi tenkrát dvanáct,“ vzpomíná pobaveně. „Ale já jsem z něj byla v takovém transu, že jsem ho vůbec nemohla dostat z hlavy. Tak jsem si na něj holt počkala.“

Odměnu za trpělivost sklidila po čtyřech letech, kdy se shodou náhod ocitla ve městě, kde její idol bydlel, a „indián“ si k ní navíc jinou shodou náhod přisedl na jedinou volnou židli v natřískané hospodě. „Když jsem se mu později svěřila, že už ho miluju takovou dobu, jenom se chytil za hlavu. Copak vůbec můžu?! Takový dítě!“ Z toho důvodu se jejich vztah rozjížděl další dva roky.

Typické obavy starších mužů shrnuje pětatřicetiletá Eva z Prahy: „Teď se ti líbím, ale co bude za dvacet let? Ze mě bude dědek a ty budeš pořád krásná ženská, co když mě budeš chtít vyměnit za mladšího? A opravdu potřebuješ mě, ne někoho ve tvém věku? Můj o devatenáct let starší přítel Vincent mě tím v prvních dvou třech měsících doslova bombardoval, než pochopil, že to opravdu myslím vážně, že jsem se do něj zamilovala a že s ním chci být. Jasně, racionálně si z rukávu vysypete x důvodů proti. Jenomže city jsou city – a na lásce nic nevymyslíte. Bereme to tak, že takhle nám život rozdal karty, a jakou hru s nimi budeme hrát, je už jenom na nás.“

Jsem už bohužel moc stará na to, věřit, že věk je jenom číslo, nicméně věk nedefinuje naši osobnost. Znám pár skutečně dospělých dvacetiletých, stejně jako lidi, kteří byli důchodci už na střední škole. Kdyby byl stejný ročník narození zárukou spokojeného manželství, neměli by rozvodoví soudci co na práci – v Evropě je totiž průměrný věkový rozdíl mezi manžely tři a půl roku. Jenomže průměrná evropská rozvodovost činí 44 procent. U nás ještě víc, 66 procent…

Co na to lidi?

U „asymetrických“ vztahů nestačí, když se dva dohodnou, že do toho jdou. Nežijeme totiž na pustém ostrově, i když by si to člověk občas přál. Pokud se na ulici vedete s chlapíkem o generaci starším, je to vidět, ne že ne. Na řadu přichází oblíbená disciplína: co tomu řeknou lidi? 

„S Františkem se oba pohybujeme v hudební branži a v té se žádný nový vztah neutají, společné známé potkáte na první večeři. Ale já nemám potřebu rozebírat svoje rozhodnutí a lásky. Samozřejmě je pro mě důležitý kladný postoj a podpora mé rodiny a nejbližších přátel. Moje okolí reagovalo úplně skvěle, s pochopením pro to, že to je můj život a moje volba a že nejdůležitější je, abych byla spokojená a šťastná. Ale najdou se tací, kteří potřebují náš vztah neustále rozebírat, hledat všechna proti a ublížit.“ Podle Terezy Mátlové je na závist a nepřejícnost jediný recept: „Nevnímat to a takovými se neobklopovat.“

Evin Vincent není veřejně známý a svým stylem oblékání (lehce beztvaré džíny a triko) nevzbuzuje dojem chodící kasičky. Ani tento pár však není čas od času ušetřen uštěpačných poznámek „Vaše dcera?“ v situacích, do kterých by se skutečný otec s dcerou v žádné civilizované zemi rozhodně neměli dostat. Po fázi počátečních rozpaků se naučili říkat ano, jen aby si i oni užili trochu legrace.

Celý článek najdete v červnové Marie Claire

Aktuální číslo
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
přihlásit se k odběru newsletteru
Přihlášení k odběru newsletterů

Přihlášením k newsletteru souhlasíte s Obchodními podmínkami Burda a potvrzujete znalost Zásad ochrany soukromí Burda – BURDA Praha bude s Vašimi údaji pracovat zejména k zasílání newsletteru, nabídek a novinek. Odhlásit se můžete kdykoliv.
* povinná pole