1. Dejte tomu čas.
Mezi konci a začátky je prostor. Nikdy na sebe těsně nenavazují. Přechodové rituály tradičních kmenů ukazují, že se z kluka stává muž až po nějakém čase v poušti. I tradiční pracovní smlouvy mají výpovědní a zkušební doby a mezi tím ještě pohovory a rozhovory. A v matematice je mezi nulou a jedničkou 0,1, nebo 0,897. Vezměte si mezi starou a novou prací pár dní volna a přemýšlejte o tom, jestli jste přeci jenom vždycky nechtěli chovat ovce.
Tip: „F*ck-off fund“ říkám speciálnímu spořicímu účtu, na který si odkládám peníze tak, abych mohla kdykoliv odejít. Od kluka, z práce nebo ze situací, kde už být nechci.
2. Najděte si parťáka.
Ten meziprostor mezi koncem a začátkem často čtete jako vakuum. Ale podle mě je naopak plnější emocí než fáze před a potom. Než fáze, které se dají definovat řádkem na LinkedIn nebo historkou o ex. Už proto, že s sebou přináší méně čitelných emocí. A tak potřebujete každou pomoc, kterou můžete dostat. Ať je to komunita, kariérní kouč, terapeutka nebo trenér, co vám pomůže získat sebevědomí. Nezůstat sama je základ.
Tip: Terap.io je český startup, který nabízí terapii online. Můžete tak začít hned a v bezpečí domova.
3. Přemýšlej v delším běhu.
Když mluvím s rodiči, často vzpomínají, že „prvních deset let bylo nejtěžších.“ Dává mi to perspektivu. A hlavně protiváhu proti pocitu, že teď a tady se můj život hroutí. Zpětně jsem ráda, že jsem se z Brna odstěhovala a s Honzou už nechodím, i když tehdy mi to přišlo jako konec světa. Bez tehdejších konců by nepřišly začátky, které mám teď. A to by byla škoda.
Tip: Designérem vlastního života je knížka, kterou napsali dva profesoři ze Stanfordu. Pomůže vám naplánovat si životní cíle realisticky. S kódem HZM30 na ni máte 30% slevu.
