Přejít k hlavnímu obsahu

Muži se bojí vzdělaných žen

Text: David Laňka, Foto: Unsplash/21.6.2019
Když kurátorka Ema Součková připravovala výstavu Vlastním hlasem, která se zabývá pozicí žen v posledních dvou stoletích, narazila na spoustu informací, které jsou z dnešního pohledu těžko pochopitelné. Ale ať už šlo o zákony přikazující celibát učitelkám nebo obecný úzus, že ženy svou výplatu utratí jen za „parádu“, vždy za tím bylo jediné – strach z chytrých žen.

Jak složité bylo vybírat a získat exponáty, které jsou v pražském Náprstkově muzeu k vidění?
Exponáty jsme vybíraly hlavně společně s kolegyní Jitkou Gelnarovou, která výstavu vymyslela a profesně se věnuje genderovým otázkám. Já jsem historička umění, čili jsem chtěla, aby na výstavě byly vystaveny i věci esteticky kvalitní a zároveň aby vyprávěly příběhy žen, které překročily svoji dobu. Na výstavě máme vystavený např. nevšední portrét Bohuslavy Rajské (1817–1852), zachycující ji v laboratoři a dále její vlastnoruční výšivku, tedy předmět pro ženu její doby tak typický. Výšivku věnovala svému nastávajícímu muži – ovdovělému Františku Ladislavu Čelakovskému. Bohuslava Rajská byla tehdy považována za nejvzdělanější dívku v Praze. Měla vlastní vzdělávací ústav pro dívky, ale po sňatku s Čelakovským opustila svoje ambice a starala se o jeho čtyři děti. Většina exponátů je přímo z našich sbírek, ale máme také řadu zápůjček z různých institucí i od soukromých osob, např. potomků. Čapku automobilové závodnice Elišky Junkové nám zapůjčil její syn Vladimír Junek. Jde tedy jenom o to, sehnat kontakt na dotyčného a pak už se vše dá domluvit.

Co nového jste se o této problematice dozvěděla?
Načetla jsem si řadu informací, které se týkají zejména dívčího vzdělávání a z toho plynoucí možnosti jejich uplatnění v profesním životě. Ženy v minulosti nemohly studovat, a to ani na středních školách, natož na univerzitách. To změnila až Eliška Krásnohorská se svým dívčím gymnáziem Minerva, která v minervistkách viděla také budoucí vysokoškolačky. Obecně považuji vzdělání za něco velmi důležitého, něco, co kultivuje společnost, proto si myslím, že by dnes mělo být vzdělání dostupné široké veřejnosti a veřejné vysoké školy by měly být stále zdarma nebo jen za minimální poplatek. Když jsou lidé nevzdělaní, jsou snadno ovladatelní a neumějí si vytvořit vlastní názor. 

Zaujalo mě, že v historii platil zákon přikazující celibát pro učitelky a poštovní úřednice. Proč?
Bylo argumentováno hlavně tím, že žena není schopná pracovat v kvalifikované profesi a zároveň se starat o domácnost, manžela a děti, čili vykonávat obě činnosti zároveň jí bylo preventivně zakázáno. Když platil tento nesmyslný zákon, měly ženy zhruba o třetinu nižší plat. Byl totiž vyzdvihován fakt, že nikoho neživí,  tudíž potřebují plat jenom pro sebe a „na parádu“, což samozřejmě nebyla pravda. Spousta žen podporovala například své stárnoucí matky nebo měla dokonce nemanželské dítě, jako například Dora Němcová, dcera Boženy Němcové, jež byla učitelkou v Jičíně. Často zmiňovaný je také dvojí morální standard platící pro muže a ženy, kdy nebylo společensky přípustné, aby svobodná žena vyrazila sama do společnosti nebo se déle zdržovala v přítomnosti mužů.

Celý článek si přečtete v červencové Marie Claire, kterou najdete právě na stáncích. 

Čtěte také:
Co ve svém životě změnit, abyste konečně dosáhly vytyčených cílů?
#BossLady – aneb úspěch doopravdy, vážně není zadarmo
7 dovedností, které budou zaměstnavatelé chtít v roce 2020

Aktuální číslo
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
přihlásit se k odběru newsletteru
Přihlášení k odběru newsletterů

Přihlášením k newsletteru souhlasíte s Obchodními podmínkami Burda a potvrzujete znalost Zásad ochrany soukromí Burda – BURDA Praha bude s Vašimi údaji pracovat zejména k zasílání newsletteru, nabídek a novinek. Odhlásit se můžete kdykoliv.
* povinná pole