Přejít k hlavnímu obsahu

MICHAL DVOŘÁK: „Hudba funguje jako esperanto“

Text: Radka Červinková, Foto: Petr Jandera/20.4.2019
Michala Dvořáka formovalo mnoho vlivů. Je za to rád. Za největší devízu považuje inspiraci lidmi, kteří utvářeli v dětství a mládí jeho prostředí. Ať už to byla touha dělat všechno a nic, nebo jakákoliv jiná, dnes všechny takto nabyté dovednosti při realizaci svých ambiciózních projektů využívá.

Netajíte se tím, že jste jako malý kluk žil šest let s babičkou v Alžíru, protože maminka studovala. Táta by býval maminku nezastoupil?
Moji rodiče se rozvedli, když mi byly tři roky. Stačí napovědět, že se brali hodně mladí, mámě bylo osmnáct, tátovi dvacet tři. Táta si mě bral, kdykoliv to šlo, ale coby kantor na FTVS pobýval prý často na lyžařském, vodáckém nebo cyklistickém kurzu. (smích) ... kam se malý kluk nehodí, chápu. Aby ale nedošlo k omylu, máme neskutečně dobré vztahy, i mezi otcem, matkou, macechou a otčímem. Novou ženu mého táty, kterou si později našel a s níž má dvě moje ségry, pojala moje máma za kamarádku a chodily spolu na víno.

Napadá mě trochu troufalá otázka: vy víte, zda jste byl plánované dítě?
Určitě nebyl. Přijel jsem z nějakého kurzu! (smích) Ale byl jsem z lásky.

Rodinná situace by byla objasněna, teď ještě, proč žila babička v Alžíru?
Děda byl diplomat a do té země byl vyslán služebně. Pro babičku jsem ale nebyl vůbec žádná přítěž, respektive byl jsem takové šesté dítě – máma pochází z pěti dětí. A aby nás babička všechny zvládala, bývala dost od rány. Asi takhle: V Čechách vařečka a v Alžíru bejkovec nebo bičík na velbloudy. Na druhou stranu, když rekapituluju, co jsem jí prováděl, sám sebe bych přizabil.

Mimochodem – vy sám vládnete svým dvěma synům tvrdou rukou?
Ne, ale když přesáhne jejich chování určitou mez, velice rázně jim domluvím. Nebiju je, ale pohlavek občas přiletí. To aby si všimli, že něco říkám. Nejstrašnější je podle mě pro dítě, když žije v nevědomosti. Většina dětí totiž zlobí a šílí i z toho důvodu, že neví, co se smí a co ne. Jsou neukotvené, protože jim to nikdo neřekl.

Jakou výbavu jste dostal do života vy? Představuji si rodinu diplomata, movitější a kultivovanou vrstvu...
Tím, že je nás v rodině tolik, tak kromě životního spoření mládeže, ze kterého jsem v osmnácti dostal osmnáct tisíc korun, což byl základ na můj první synťák, to nebylo s tou movitostí nijak žhavé. Měl jsem ale obrovskou devízu v úžasných lidech kolem sebe. Tátu, který sportoval, babičku, která mě „mlátila“ u piana, strýce, který tvořil sochy. Z tohoto pohledu pocházím z velice nadstandardního prostředí. A to je to, co člověka formuje.

Celý článek si přečtěte v květnové Marie Claire, kterou najdete právě na stáncích. 

Reklama
Reklama
Reklama
Aktuální číslo
Reklama
Reklama
Reklama
přihlásit se k odběru newsletteru
Přihlášení k odběru newsletterů

Přihlášením k newsletteru souhlasíte s Obchodními podmínkami Burda a potvrzujete znalost Zásad ochrany soukromí Burda – BURDA Praha bude s Vašimi údaji pracovat zejména k zasílání newsletteru, nabídek a novinek. Odhlásit se můžete kdykoliv.
* povinná pole