Přejít k hlavnímu obsahu
Reklama

Měli bychom obětovat materštví? Je dnešní svět místem pro dítě?

text: KAteřinA KořínKová, foto: Unsplash/23.4.2020
Australské požáry vystřídala koronovirová pandemie. Loni jsme zažili extrémní léto. Lesy řídnou, vysychají řeky a potoky. Zprávy o stavu planety vypadají jako sled nekončících katastrof. Otázka, zda na svět přivést další potomky, zní hodně naléhavě. Ale není to nakonec právě naše rodina, která nám pomůže na tragédie aspoň na chvilku zapomenout?

Stejně jako jsem nikdy nesnila o svém svatebním dni, tak jsem ani nesnila o tom, že se v mém náručí bude pohupovat miminko. Jako dvacátnice jsem vyhlížela spíš než kočárek kariéru. Do chvíle, než mi gynekolog sdělil, že s početím dítěte budu mít problém. Když vám někdo řekne, že něco nemůžete mít, o to víc po tom zatoužíte. Pan doktor se tehdy sekl a přispěl tak ke zvýšení porodnosti v podobě dvou dnes už školou povinných dětí. Upřímně jsem za ten jeho omyl ráda, stejně jako za to, že se tato historka odehrála před více než 10 lety. Tehdy se mi totiž svět jevil ještě docela v pořádku a nad větami typu „dobře už bylo“ bych nevěřícně kroutila hlavou i přes probíhající ekonomickou krizi. Protože tehdy byly krize ještě překonatelné, zatímco konec té dnešní klimatické dohlédnout nelze. Zvlášť dnes, kdy lidé prožívají koronavirovou kocovinu, která sice se změnou klimatu na první pohled nesouvisí, na druhou stranu několikatýdenní nouzový stav vyvolaný z minuty na minutu nám zřetelně ukázal, jak křehký je svět, v němž žijeme. Jak se dosud samozřejmé jistoty můžou kvůli neviditelnému viru proměnit v prach. Co potom docela zjevné oteplování planety?

Jedna z mnoha příčin
„Děti jsem nechtěla dávno před klimatickou krizí,“ říká mi Pavla Jenková. Za pár měsíců oslaví 35. narozeniny a celý život pracuje v neziskovém sektoru. „Svět mi nepřišel jako místo, kam chci přivést svoje děti, především kvůli nerovnosti a chudobě, kterou jsem už tehdy hodně vnímala. Klimatická krize se stala jenom dalším důvodem,“ vysvětluje mi po telefonu, proč přistoupila pro mnohé lidi k tak extrémní odpovědi na současné životní podmínky na Zemi. „A nebojíš se, že jednou budeš sama?“ ptám se a zároveň si uvědomuji, že ani početné potomstvo nikomu nezaručí, že jednou nebude umírat úplně opuštěný. „Samozřejmě občas přemýšlím nad tím, zda je to dobré rozhodnutí,“ říká Pavla, „a když příroda zavolá a u mě se projeví touha po dětech, rozhodně se jí nebudu nebránit. Jen se to ještě nestalo...

Celý článek si přečtete v květnové Marie Claire, kterou najdete právě teď na stáncích nebo si ji můžete objednat na našem webu z bezpečí domova a pošleme vám ji až ke dveřím. Doprava zdarma!   

Čtěte také: Samoživitelka v době nouzového stavu aneb jak čelit samotě a strachu z koronaviru

Aktuální číslo
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
přihlásit se k odběru newsletteru
MarieClaire logo
Close dialog icon

přejít na web

Odebírejte náš NEWSLETTER

Váš e-mail

Přihlášením k newsletteru souhlasíte s Obchodními podmínkami Burda a potvrzujete, že jste se seznámili se Zásadami ochrany soukromí Burda International CZ s.r.o.

Na váš e-mail jsme odeslali odkaz pro potvrzení odběru novinek.

Reklama