Přejít k hlavnímu obsahu
Reklama

LUKÁŠ MUSIL: Lehkosti linek

Text: Jan Boublík, Foto: Zuzana Panská/23.11.2019
Muž plný myšlenek... či snad křehká duše v těle bojovníka? Na Lukáše Musila se hodí nejedno zvětralé přirovnání. Tatér, bývalý hokejista a umělec v jedné osobě je však jako každý z nás. Jedincem zamotaným ve světě, který se snažíme chápat. Lukáš tak činí po svém, to proto ze sebe vydává hodně, načež musí mnohdy zpomalit.

Když jsem se před známými zmínil, že se za vámi chystám na rozhovor, prosili mne, ať se vás zeptám, proč už netetujete. Pamatuji si, že jste se nechal slyšet, že se z tetování stal pop. To je skutečně jediný důvod, proč jste přestal?
Vím, vím. Jenže to tehdy bylo vytržené z kontextu. Vůbec jsem to tak nemyslel. Samozřejmě že se z tetování stala populární záležitost, ale to neznamená, že je to špatně. Naopak mě těší, když vidím, že se toho lidi nebojí a že po sobě nechají kreslit. Tetování je hodně intimní záležitost, a když tetujete druhé, je to ještě intimnější zážitek. Po tolika letech intenzivních zážitků proto potřebujete odpočinek. Neříkám, že už nikdy, vůbec nikdy nebudu tetovat. Pamatuji si, že když jsem začal s abstraktními linkami, ostatní tatéři nadávali, co to dělám. Já jsem ale jen chtěl prozkoumávat a bádat, což už pak posléze nešlo. Vždyť já už pak ani nestíhal to tempo!   

Co dá kůže, co nedá plátno, a naopak?
Kůže je o hloubce propojení, plátno zase o hloubce myšlenky. Ale i skrze velká plátna se rád propojuji s ostatními. Linka, která je základem většiny děl, je totiž pro mne symbolem komunikace. Měli jsme tady v rámci výstavy workshop s dětmi i dospělými a „čárali“ jsme. Málokdo používal linky k tomu, aby tvořil písmena. Najednou jsme vyvolali spontánní atmosféru, kde čára byla prostředek zábavy, komunikace, vyjádření. Jedna holčička přišla k druhé a čárala po ní, ta jí to zase oplatila. Se skupinkou kluků jsme vedli čáru až ven z vily a dlouho nám nic nevstoupilo do cesty. Až po chvíli jsme narazili na bílou Fabii. A když ti lidé v autě viděli a cítili naši energii, nechali nás ten vůz linkou objet, bylo to fantastické propojení a energie.       

Já si té linky všiml, byla růžová, stejně jako další růžové linky na výstavě. Překvapilo mě to. Od nekompromisně černé z děl, která jste vystavil naposledy v Mánesu, až k růžové tady ve Ville Pellé. Je v tom snad nějaká paralela s vaším vlastním vývojem?
Svým způsobem ano. Já si tedy ničeho takového nevšiml, ale asi to tak bude, protože si teď uvědomuji, že v Praze můj ateliér neměl okna. To v Budapešti mám teď okna hned ze tří stran a z nich perfektní výhled. Ale to je právě ono, já nad tím nikterak strukturovaně nepřemýšlím. Můj den vypadá tak, že od rána kreslím. Už večer si připravím papíry, a když vstanu, kdy je hlava ještě prázdná, nezatížená kontexty, čárám. Cokoliv, jen ať mi to mysl neformuje, jen ať to je plynulé a spontánní. A pak jdu do studia a kresby přetvářím, ale i tam se snažím zanechat přirozenou energii, takže barvy možná volně vycházejí z tohoto tvůrčího procesu.

Celý rozhovor si přečtěte v prosincové Marie Claire, kterou najdete právě teď na stáncích.

Čtěte také:
Tato minimalistická tetování uší budete chtít. Zn: Okamžitě!
Dejte si pozor, kde se necháváte tetovat! Jaká jsou zdravotní rizika?
České instagramové účty, které milujeme!

Aktuální číslo
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
přihlásit se k odběru newsletteru
Přihlášení k odběru newsletterů

Přihlášením k newsletteru souhlasíte s Obchodními podmínkami Burda a potvrzujete znalost Zásad ochrany soukromí Burda – BURDA Praha bude s Vašimi údaji pracovat zejména k zasílání newsletteru, nabídek a novinek. Odhlásit se můžete kdykoliv.
* povinná pole