Přejít k hlavnímu obsahu

LUCIE VALEŠOVÁ: Klíč k harmonii existuje. Jak jsem ho našla já?

Text: Ludmila Hamplová/9.2.2019
Bylo mi 40 let, když zemřel můj muž. Neměla jsem děti, jen hodně vědomostí, práce, smutku a samoty. Tak o své minulosti mluví Lucie Valešová (46), primářka Oční kliniky DuoVize. Její život se ale zásadně změnil.

Den má jen 24 hodin. Chápu, že touto lakonickou informací nikoho neoslním. Ale fakt je, že dřív jsem si to tak neuvědomovala. V mládí jsem plýtvala vším, měla jsem pocit, že vše je nekonečné. Pracovala jsem ve třech zaměstnáních ráno, večer, ve službách, o víkendech. Hodně jsem se učila a na Oční klinice Všeobecné fakultní nemocnice, i na soukromé oční klinice, i v optice jsem získávala co nejvíce vědomostí, co to šlo, co se do mne vešlo. Moc mne to bavilo. Tak jsem to dělala skoro 20 let. Pak mi umřel můj milovaný muž. Neměla jsem ho. Neměla jsem děti. Měla jsem jen hodně vědomostí a hodně práce. A hodně samoty a smutku. Bylo mi 40 let.

Pochopila jsem, že den má 24 hodin a každý den jsem o den blíž své smrti. Zní to strašně? Nevím. Je to tak. A týká se to úplně, ale úplně každého z nás…

Řekla jsem si, že svůj lístek ke konečnému zúčtování musím plnit trochu jinak, aby zbylo i na štěstí a radost. Den neprodloužím, spát musím 8 hodin, takže jediné, jak s tím naložit je šetřit čas. Ale jak, všechno se zdálo být tak důležité… Ale není. Když už je všeho příliš, člověk pochopí, že se zachrání jedině, když přestane přeplňovat. Přeplňovat svůj diář, svoji hlavu, své srdce. Musí si tvrdě, sám sobě, určit své priority, i když se to okolnímu světu nelíbí, protože přestanete bezmezně dávat. Dáváte jen v případech, že chcete. Zkusila jsem to zavádět do praxe a bylo to obtížné.

Uběhlo 10 let. Mám soukromou oční kliniku, která mne neskutečně baví a práce je tam tak naplňující a radostná. Odstraňuji lidem laserem dioptrické vady a vidím, jak jsou šťastní, když odhodí brýle, někdy mne po operaci i líbají. Je to milé. Mám šestiletá dvojčata, která se svým slabikářem a písankou, hudebním nástrojem a nějakými hrami zaberou pár hodin denně. Je to nádherný čas. Od rána do večera je to mžik, ale plný a hezký.

Nemám nablýskanou linku ani dokonalý make-up, když dělám výjimečně sešlost, je jen pro ty nejbližší, se kterými je mi fakt dobře. Osekala jsem zbytečné práce, zbytečné časy a taky okolo sebe mám mnohem méně lidí, jen ty, které opravdu miluju. To je podle mne ten klíč, jak najít harmonii a využít náš pozemský čas tak, abych si každý den mohla říct: Můžeme ten účet sečíst, nepromarnila jsem nic, dělala jsem vše tak, jak jsem to opravdu chtěla.

I když jsem mnohem starší, mám víc vrásek a víc mne bolí v zádech, jsem teď mnohem radostnější, víc se usmívám, víc si vážím lidí a víc si užívám, že jsem. Doporučuji to každému, z celého srdce.

Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Aktuální číslo
přihlásit se k odběru newsletteru
Přihlášení k odběru newsletterů

Přihlášením k newsletteru souhlasíte s Obchodními podmínkami Burda a potvrzujete znalost Zásad ochrany soukromí Burda – BURDA Praha bude s Vašimi údaji pracovat zejména k zasílání newsletteru, nabídek a novinek. Odhlásit se můžete kdykoliv.
* povinná pole