Přejít k hlavnímu obsahu
Reklama

KRISTÝNA PODZIMKOVÁ: Glorifikace herců mi někdy přijde úsměvná

Text: Kateřina Polívková, Foto: Iwona Navrátilová/14.5.2020
Za svůj herecký výkon ve filmu Poslouchej, který právě vstoupil do kin, získala cenu na americkém filmovém festivalu, a každý, kdo už snímek viděl, potvrdí, že oprávněně. V tomto dramatu totiž hraje opravdu silnou hrdinku, která o svém partnerovi zjistí nepěkné věci a kvůli tomu jí půjde doslova o život.

Co se vám vybaví jako první, když se řekne Poslouchej?
Vybavíme se mi jízda autem tam a zpátky, podivné motoresty, u kterých bych normálně nezastavila, hlína v puse, neposedná mlha. Diváci se opravdu mají na co těšit.

Film už byl uveden na zahraničních festivalech, dokonce získal ocenění. Mění se herci vztah k filmu, když jsou na něj pozitivní odezvy?
Nemění, protože vztah si vždycky vytvořím během natáčení. Většinou pak nejsem schopna mít k hotovému dílu objektivní postoj. Ocenění na festivalech je spíš satisfakcí.

Baví vás jako herečku hrát ve filmech rozdílných žánrů? A co pro vás na téhle lehce hororové road movie bylo nejobtížnější?
Baví. Ráda skáču žánrově i v divadle. Jsem v tomhle chameleon. Nevím, nakolik je to profesně správně, ale pro mě to poskytuje profesní hygienu. Se žánrem hororu jsem se setkala poprvé, když nepočítám jeden klip. Nejobtížnější bylo přijmout jednání postavy za své, protože pro mě často bylo nelogické. Především v těch vypjatých momentech. Musí se zkrátka jít nebezpečí vstříc, aby byl horor hororem. S odstupem času tomu rozumím, ale na place jsem se s režiséry Davidem a Martinem občas přela.

Všechny herecké partnerky, které Aleš Bílík v Poslouchej měl, do roka porodily dítě. Vy jediná jste „vzdorovala“, ale to už teď prý neplatí…
Chacha… to mi ani nedošlo. Aleš je prostě magic. Možná by se místo osahávání palce svatého na Karlově mostě měl osahávat Aleš Bílík. Otázkou zůstává, která část těla by se osahávala… měl by ji pěkně vyleštěnou… no dál (smích). Ano, i já jsem tedy neunikla. Nutno říct, že dost se zpožděním, takže jakékoli domněnky jsou irelevantní.

Jak se vlastně na tuhle novou životní roli připravujete? A pomohla vám v tom nějak třeba karanténa?
Připravuji se leda tak, že se těším. Párkrát jsem se ale zamyslela, jestli bych se neměla opravdu fundovaně připravovat. Tento pocit ale vzbudila mediální masírka, která na těhotnou ženskou často vyskočí. Dost lehce žena v tomhle stavu podlehne domnění, že musí koupit tohle a tamto aby byla dobrá matka. Není snadné odolávat, ale zatím se mi to daří. Spoléhám na svůj selský rozum, doktorovu zkušenost a samozřejmě partnerovu podporu. Ale uvidíme, jak budu nebo nebudu vyšilovat, až bude mimi tu. Já si karanténu vychvaluju, ten klid mi přišel akorát vhod.

Pocházíte z Rožnova, hrajete v Praze. Kde budete s rodinou?
S rodinou budeme zatím v Rožnově. Divadlo jsem předala alternacím a na natáčení budu dojíždět.

Už máte nějaký plán, kdy se chcete k hraní vrátit?
Nemám žádný plán. Necháváme otevřené všechny možnosti. Zatím mi divadlo nechybí a až se baby narodí, bude to zase jinak, takže nevím.

Když jsme u toho Rožnova, zaujalo mě, že vy jste tam každé léto pracovala v kavárně, a to i v době, kdy už jste hrála. Proč?
Protože mě ta práce v kavárně ohromně baví. Pokud zrovna přes léto netočíte, máte dvouměsíční divadelní prázdniny a jste-li na volné noze nemáte dva měsíce žádné peníze. Nějakou brigádu si sehnat stejně musíte. Tahle kavárna je navíc pro mě dost nostalgická, protože jsem tam byla na brigádě už na základce, u zmrzliny. Je to rodinná kavárna, ty lidi znám léta. Pracuju tam i přes rok, když mám třeba pár dní volno, napíšu šéfovi, jestli si holky nechtějí vzít volno, že přijdu. A tak jako považuju za profesní hygienu střídání žánrů, tak stejně považuju střídání společenství za hygienu duševní.

Řada vašich kolegů by to považovala za nepatřičné. Vám to tak nikdy nepřišlo? Nebo jste toho využila, že hosté chodili do kavárny se na vás dívat?
Proč by to bylo nepatřičné? Tady ta glorifikace herců mi někdy přijde úsměvná. Já osobně s tím problém nemám. Spíš z toho vznikají v Rožnově umělé kachny typu – „Asi jí to v té Praze s tím herectvím nevyšlo“ nebo naopak „Ona tu kavárnu koupila a teď si na to dohlíží“. Ale už tam jsem pátým rokem, takže všichni vědí, jak to je. Nevyužívám toho. Jenže obličej zkrátka nevyměníte a dost často na vás lidi reagují. Někdy je to otravné, ale většinou mě to těší. Už jsme si s kolegyněmi na směně chtěly udělat trička s nápisem – Ano, je to ona!/Ano, jsem to já! Protože bylo časem dost únavné odpovídat na tu stejnou otázku (smích).

Jak se vlastně v dnešní době žije hercům? Pořád je to ten pomyslný maraton divadlo-film-dabing?
To záleží. Ale u všech platí, že herecký režim je časově náročný. Každý den vypadá jinak. Obvykle do dvou zkoušíte a večer od sedmi hrajete. Nejdřív v deset jste doma. Ale to je klidová fáze. Když točíte a chodíte na castingy a plus další věci okolo, je to divočina. Ale tohle platí především v Praze. Na oblastech je to normálnější.

Vnímáte také to, jak se v poslední době docela veliká část populace dívá na umělce jako na svým způsobem „příživníky“?
Samozřejmě a moc se nedivím. Ta část populace, která umělce takto vnímá, tak usuzuje z mediálního obrazu, který je schopna reflektovat a kterým se obklopuje. Žádný jiný než bulvární vzorek totiž nemá. A přitom ti umělci, kteří se v médiích objevují, to je jen nepatrný zlomek všech umělců v republice. Víte jaké místo mají herci v žebříčku průměrných platů všech profesí v Česku? 505! Navíc umělci platí odvody a daně jako všichni ostatní. A co je senzační paradox, že ti herci, kteří mají u televizí velké honoráře, tak je mají proto, že jsou u populace oblíbení a lidi je takříkajíc chtějí. Ani si neuvědomují, že bulvár se vždycky prodá nejlépe s nějakým umělcem na titulce a tím ta cena umělce stoupá… Není to legrační?

Trápí vás, že se společnost takhle rozděluje?
Pokud na to narazím osobně, tak to samozřejmě trápí. Taky si říkám, čím se tahle negace vyživuje. Je to závist, neinformovanost, nespokojenost, ekonomické problémy? Vždyť kdyby byl každý spokojený sám se sebou, neměl by vůbec potřebu takhle komentovat okolí. Zvláště to, které ani pořádně nezná. Ale nemyslete si, já taky závidím a to role, které chci a dostane je jiná herka.

Čím se v životě řídíte?
Spíš čím bych se chtěla řídit, protože tyhle mustry zatím neumím používat paušálně – nebrat se vážně, mít pokoru, vstřícná k ostatním, zajímat se o svět, být zodpovědná k přírodě, nebát se.

Nechte si zaslat aktuální číslo Marie Claire až domů za stejnou cenu jako na stáncích po celé České republice. Neplaťte ani poštovné! Objednávejte zde

Čtěte také: Vědci rozlišili tři typy lidské reakce na karanténu

Aktuální číslo
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
přihlásit se k odběru newsletteru
MarieClaire logo
Close dialog icon

přejít na web

Odebírejte náš NEWSLETTER

Váš e-mail

Přihlášením k newsletteru souhlasíte s Obchodními podmínkami Burda a potvrzujete, že jste se seznámili se Zásadami ochrany soukromí Burda International CZ s.r.o.

Na váš e-mail jsme odeslali odkaz pro potvrzení odběru novinek.

Reklama