Přejít k hlavnímu obsahu
Reklama

KAROLÍNA KRÉZLOVÁ: Kdybych měla počítat kolikrát jsem už slyšela “jsi moc sexy pro tuhle roli”

Archiv
Text: Tatiana Urbanová, Foto: Archiv/29.12.2020
Karolína Krézlová je mladá talentovaná herečka, zpěvačka, moderátorka a modelka. Ve velmi upřímném rozhovoru si s námi povídala o aktuální situaci, o postavení hereček i svých démonech.  
Reklama

Co se vám vybaví první, když se řekne v dnešní obtížné době “herectví”? 
Průšvih. (Smích.) Jako malé mi máma říkala, ať se věnuji něčemu pořádnému, abych se uživila a teď už to chápu. Myslím si, že herci už jsou takhle ne úplně stabilní emoční jednotky a celá nemožnost pracovat jim psychicky i existenčně ubližuje. Já jsem měla štěstí, že jsem mohla natáčet, ale bylo to za podmínky, že výplatu dostaneme, až kolem jara zaplati sponzoři. Trošku mě samozřejmě mrzí přístup státu. S tím, jak těžce nastavil podmínky, aby umělci dosáhli na jakoukoliv podporu.  

Jak konkrétně zasáhla současná situace vás? 
Pamatuji si okamžik, kdy jsem seděla v divadle, byl to můj první větší projekt - hlavní role. Poslouchali jsme projev pana Babiše, ve kterém oznámil, že nás s okamžitou platností zavírá. Odešli jsme z divadla a nevěděli jsme, co bude. Nechci se motat do politiky, protože v ní nemám úplně přehled, ale s kroky, které vláda dělá nesouhlasím. Společnost je dle mého názoru ochromená až moc. Měli bychom primárně ochraňovat skupinu, která je nejrizikovější... A dost se divím tomu, jak se opomíjí všechny následky, které tento stres způsobí lidem, kteří jsou znevýhodněni nejvíce. Většina z předních lékařů vám poví, že psychika je 50% zdraví a těmito opatřeními, dle mého názoru, onemocníme další skupinu jinak zdravých lidí.  

Myslíte si, že díky tomu, jak je nastavená situace, se začínají lidé na herce dívat trochu jinak?  
Je sranda, že jsem zrovna nad tímto tématem přemýšlela dnes ráno. Lidé se trochu dívají na nás herečky jako přeplacené princezny, asi by chtělo lépe vysvětlit, co vlastně děláme a jak moc nás to stojí. Nevím, jestli je to pro lidi pochopitelné, protože pracujeme s hlavou a emocemi a není to měřitelné - tudíž pro spoustu lidí ne úplně uchopitelné. Nevím ale, zda jsem ideální osoba, která by na to mohla odpovídat, protože ačkoliv mě herectví živí, nechovám se jako typická herečka v osobním životě. Snažím se obklopovat lidmi mimo svůj obor, stále si rozšiřovat obzory a učit se pokoře.

Jak se chová typická herečka v osobním životě? (Smích.) 
Nechci je házet do jednoho pytle, ale některé jsou zbytečně přeemotivované, přenáší herectví i do osobního života, přehání, je jich všude plno, neumí vypnout...  Není to pro mě úplně zdravý životní styl a strhávat na sebe pozornost pro mě není přirozené. Vlastně když nad tím tak přemýšlím, nechávám hrát své alter ego. Já sama, v tom svém opravdovém světě, jsem introvert.

Setkala jste se někdy s diskriminací proto, že jste herečka?  
V situaci, kdy jsem single a začínám pomalu randit s muži. Setkala jsem se s hrozným stigmatem, že musím být princezna, vstávat pozdě, že nic nedělám...  dokonce i můj bratr se mě občas ptá, jestli dělám něco pořádného. Nikdo za herectvím nevidí tvrdou práci. A přitom my opravdu musíme makat. A nikdy nevíme, zda budeme mít práci i zítra.

A co diskriminace, protože jste žena? 
Kdybych měla počítat kolikrát jsem už slyšela: “Jsi moc sexy pro tuhle roli” a kolik jsem musela dokazovat, že zvládnu zahrát složitější charaktery, byly bychom tu dlouho... Snažím se starat o svůj vzhled a s tím se automaticky pojí stereotyp, že musím být zaručeně povrchní. A právě to mi přijde povrchní. V zahraničí je třeba naprosto běžné, že o sebe i herci i herečky pečují a v Česku se to prostě nepraktikuje... Zároveň si myslím, že srovnávat ženy s muži je zbytečné, jsme jiní, každý plníme svoji funkci. Ale po pracovní stránce, mimo svůj obor, mě samozřejmě vadí nerovnost platů a nižší číslo žen ve vrcholových pozicích.

Je příprava na natáčení filmů náročná? 
Tuhle část mám právě moc ráda. Když se připravuji na roli, snažím se pozorovat lidi. Jezdím třeba tramvají a sleduji, jak se lidé hýbají, jak mluví... Loni jsem hrála slepou ženu v jednom australském hororu a měsíc jsem strávila se slepeckou holí. Měla jsem zavázané oči klidně celé dny. Počítala jsem kroky, osahávala a očichávala prostor kolem sebe. Vymyslela jsem si kompletní příběh své postavy a zamýšlela se až filozoficky nad jejím osudem. Stihla jsem někoho milovat, když jsem ho ještě mohla vidět? Jak bych se jako slepá mohla sama znovu zamilovat? A jak se musí člověk cítit, když oslepne. Tohle vnímaní a navnímávání lidi je podle mě ta nejtěžší práce herců. Když se vcítíme do někoho, kdo se necítí dobře a nemá lehký osud, zůstávají tyto emoce uvnitř nás. Proto si myslím, že se někteří herci mohou i zbláznit. Tato práce s emocemi je hrozně nebezpečná. A také na tom celém nejobtížnější. 

A co po fyzické stránce?  
Aktuálně se připravuji na další film, který pro mě bude velice fyzicky náročný. Budu hrát běžkyni, a proto jsem se přihlásila na high intensity camp, kde pod vedením trenérů budu procházet pro mě tvrdou přípravou. Jsem zvědavá jak to zvládnu, protože kvůli aktuální situaci jsem docela ve stresu a nespím úplně dobře. Moje tělo tak nestíhá regenerovat, ale narazila jsem na CBD kapky, které používají moji přátelé a měli s nimi skvělé výsledky a musím říct, že mě osobně též pomáhají. V příštích třech měsících hodlám opravdu makat a soustředit se jen na přípravu.

Budete tedy natáčet nový film, co dalšího vás čeká v novém roce? 
Píšu knihu. Je to taková lehká autobiografie - vzpomínky z cest. Protože to občas byly opravdu divoké zážitky. Cestuji totiž sama a do míst, kam úplně není doporučeno se vydávat.  

Ale vlastně je také o rozdílné psychice žen a mužů. Jak se na sebe více napojit a získat tak vnitřní stabilitu. Prošla jsem si totiž obdobím, kdy mi zemřelo pět opravdu blízkých osob během půl roku a já jsem se z toho úplně složila. Rozpadl se mi kvůli tomu i vztah a já tři následující roky strávila tím, že jsem hledala odpovědi. Nějaké jsem našla, a proto bych je chtěla sdílet. 

Budete si dávat nějaká předsevzetí?  
Naučit se větší trpělivosti. To bych si hrozně přála. 

Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama