Přejít k hlavnímu obsahu

JULIE URBIŠOVÁ: Jazz žije v lidech

Text: Julie Urbišová, Foto: Unsplash, Julie Urbišová/12.4.2019
Do New Orleansu jsem poprvé přijela v roce 2007 na výměnný pobyt a brzy se vrátila natrvalo. Natáčím a píšu odtud reportáže pro Český rozhlas, Českou televizi a další média. Zdejší život a kultura jsou natolik pestré, že dělají z New Orleansu jedno z nejzajímavějších amerických měst. Ty nejlepší příběhy a reportáže, doplněné navíc o texty z běžného života jsem vybrala do knihy Doma v Nola (tady často používaná zkratka pro New Orleans, Louisiana).

V nize Doma v Nola najdete vše od zábavy a barevného karnevalu Mardi Gras, přes tradiční jazz, legendy neworleanské hudební scény a nejlepší jižanské pochoutky, až po problematiku současnosti, jako jsou hurikány nebo například odstraňování problematických pomníků z americké občanské války. Kniha je doplněna o fotografie z místa a také ilustrace místních dětí, vystihující barevnost celého Jihu. Kniha Doma v Nola zaujme cestovatele, americké nadšence, kulináře i muzikanty nebo všechny ty, kteří někdy do New Orleansu zavítali (zdejší univerzity mají totiž četné kontakty s českými protějšky) a teď si vše prožité budou chtít znovu připomenout. Pravidelně o New Orleansu píšu na stejnojmenný blog Doma v Nola - www.domavnola.com.

Město, na které nikdy nezapomenete
Do you know what it means to miss New Orleans, aneb Víš, jaký to je, když se Ti stýská po New Orleansu? To se zpívá v jedné z neworleanských jazzových lidovek, kterou nazpívali třeba Louis Armstrong nebo Billie Holiday. A za pravdu jejímu textu dávají nejen ti, kteří se z města odstěhovali, ale i statisíce turistů. New Orleans je jedním z mála amerických měst, které má obrovskou duši, je centrem jazzu, pálivého jídla, francouzské a španělské architektury a neméně významné černošské kultury. New Orleans si nejeden zamiloval a zůstal i přes negativa, jakými jsou hurikány nebo vysoká kriminalita. Může za to i pověstná jižanská otevřenost a přátelská povaha.

Kde jinde v Americe můžete říct, že se lidé na ulici navzájem zdraví, usmívají se na sebe a kde třeba v supermarketech často uslyšíte z úst černošských prodavaček: „Ahoj zlato, jak se dneska máš, tenhle chleba vypadá fakt dobře. Kdes ho našla? Musím ho taky vyzkoušet!“ a kde vám řidič tramvaje zase bude tak dlouho vysvětlovat, kde máte vystoupit, až to konečně pochopíte a pak na vás ještě v požadované zastávce zavolá: „Tak jste tady slečinko, nezapomeňte vystoupit!“

Američané jezdí do New Orleansu hledat Evropu. Podle nich jsou právě jižanská metropole společně se San Franciscem jedinými americkými městy, které mají jedinečný evropský ráz. V New Orleansu za to může hlavně centrum města - French Quarter, tzv. Francouzská čtvrť. Právě tady začali v 18. století Fracouzi stavět nový přístav na břehu Mississippi. Vznikla tak čtvrť malých dřevěných domků, které dominuje katedrála Sv. Ludvíka. Kromě evropské architektury je tu ale i přítomnost francouzštiny nebo španělštiny na každém kroku. Názvy ulic jsou často francouzské – například ulice Decatur, Bienville nebo Toulouse, nejslavnější zdejší kavárna se jmenuje Café du Monde a její specialitou nejsou donuty (americké koblihy), nýbrž francouzské „beignets“ s kopou moučkového cukru. Kavárna má několik poboček po celém města, ale nejlépe koblihy a jejich jedinečné mléčné kafe chutná v centru. Považte sami - před vámi jazzová kapela, za vámi Mississippi.

Jídlo, to je vůbec asi nejvíc přetřásané téma místních. Tady se vaří, chodí pravidelně do restaurací - těch vyhlášených a drahých, i těch obyčejných s domácím nábojem. Rodinných setkání nad hrncem horké polévky gumbo nebo nad vařenými raky je nepočítaně. Pochutnat si můžete na krabím koláči, vařených pálivých krevetách, čerstvých ústřicích, na zmiňované polévce z ryb, krevet a mušlí podávané s kopečkem rýže zvané gumbo, anebo na jiné místní specialitě – rice and beans (bílé nebo červené fazole s rýží a smaženou klobásou). Kreolskou specialitou je také pokrm Jambalaya – směs lepkavé rýže, místního koření, nakrájené uzené klobásy, kuřecího masa nebo ryby. V klasických rodinných podnicích nebo v lidovějších hospodách je zase nejoblíbenějším jídlem po-boy. Sendvič z bílé křupavé bagety a smažených krevet nebo ústřic dostal své jméno na začátku 20. století. Když v New Orleans v roce 1929 propukla stávka řidičů tramvají, podpořil ji také bývalý tramvaják Bennie Martin, který si ale mezitím otevřel svou restauraci, kde prodával mimo jiné tyto sendviče. Svým bývalým kolegům je dával po celou dobu stávky zadarmo a říkával o nich, že jsou to přece jen poor boys, tedy chudáci kluci. Od poor boys je to díky neworleanském dialektu jen krůček k dnešnímu jménu sendviče po-boy.

Celý rok čekají Neworleanští i na několik jarních týdnů, kdy se prodávají malí červení ráčci. Jakmile nastane „crawfish season“, čili období ráčků, na mnoha místech města uvidíte skupiny lidí, jak sedí společně nad kopou červených potvor a pitvají z nich malinké kousíčky masa. Na nějaké vybrané stolování si tu nepotrpí. Raci se jedí tradičně nad rozbalenými starými novinami, nepoužívá se k tomu žádný příbor nebo speciální pomůcky. Ke všemu stačí prsty a ústa. Místního poznáte podle toho, že se nespokojí jen s masem, ale navíc z ráčků ještě ústy vysává chutnou tekutinu. I to je výrazem místních. V Louisianě si lidé na nic nehrají, i když jejich denním chlebem může být práce v nejluxusnějším a nejváženějším prostředí, nad kopou raků jsou si všichni rovni.

Lidé v New Orleansu jsou labužníci a moc rádi se baví. I proto jsou tu během celého jara a léta desítky festivalů. Slaví se nejen státní svátky jako je Den nezávislosti nebo Halloween, nebo právě místní speciality, takže jsou tu Po-boy nebo Crawfish festivaly, ale i kreolské, francouzské nebo irské slavnosti. Během jara není jeden volný víkend. Největší a nejnavštěvovanější jsou ale jednoznačně hudební festival Jazz Fest, který letos slaví padesáté výročí a místní karneval Mardi Gras. Jazz Fest je hudební událostí roku. Odehrává se každý rok během dvou víkendů v dubnu nebo v květnu. Přijíždí takové legendy jako Eric Clapton, Bob Dylan nebo Jon Bon Jovi a s nimi statisíce hudebních nadšenců z celé země. Letošní hlavní hvězdou jsou Rolling Stones a zajímavostí je, že se neworleanským pořadatelům podařilo britskou kapelu přesvědčit během jejich loňského turné v Praze.

Pokud kvůli Jazz Festu přijíždějí do města statisíce lidí, během Mardi Gras je v New Orleansu každý rok přes milionu turistů. Mardi Gras je francouzský název pro masopust, přesněji pro Tučné úterý – úterý před Popeleční středou, kdy vrcholí masopust a začíná období půstu. V New Orleansu je to období, na které se všichni těší a připravují celý rok. Jak se tady říká, je to ta největší a nejlepší šou na světě, a ještě k tomu je zdarma. Mardi Gras má v New Orleansu víc než stoletou tradici a má mnoho podob. Ta nejviditelnější část se odehrává v ulicích města. Projíždí jimi velké alegorické vozy, na kterých jsou lidé v maskách. Přihlíží jim tisícové davy a volají na ně: „Throw me something, Mister!“ (Hoďte mi něco, pane!). A tak jim omaskovaní pánové házejí barevné korálky (mimochodem až do 60. let byly tyto korálky skleněné a dovážely se z československých bižuterek, dnešní plastové se vozí z Číny) a drobné hračky. Tam, kde je plánovaná trasa průvodu, si lidé rezervují místa klidně den i dva předem. Znamená to, že si přivezou stany, gril, skládací židličky a uprostřed ulice jsou ochotni strávit i dva dny čekáním. To vše proto, aby si zajistili to nejlepší místo a měli přístup k co nejvíce korálkům...

Turisté mají ale rádi i druhou stránku Mardi Gras, která se odehrává ve slavné ulici Bourbon. Ta je během celého roku známá jako ulice neřesti a hříchu. I během normálního nedělního odpoledne to v ní vypadá jako v jednom velkém baru. Alkohol teče proudem, ze všech barů zní hlasitá hudba a návštěvníky lákají i desítky striptýzových klubů. A během Mardi Gras se všechno toto veselí v Bourbon mnohokrát násobí. Ulice samotná i bary jsou plné k prasknutí, na každém rohu stojí policejní hlídky, aby alespoň nějakým způsobem zachovali pořádek. Jak se jim to ale může dařit, když každý druhý návštěvník je polonahý anebo svléká horní část oděvu na každém kroku? Proč? To je totiž další z tradic Mardi Gras. V Bourbon street totiž platí jiná pravidla ohledně rozdávání korálků. Kdo je chce, musí zkrátka ukázat prsa. Tady po sobě lidé pokřikují: „Show your boobs, show your boobs!“ (Ukaž prsa, ukaž prsa!). A ženy i muži všeho věku je prostě ukazují. Mardi Gras je přece nejlepší šou na světě!

Neworleanští nemají moc tento způsob oslav Mardi Gras v lásce, ale tolerují ho. Vědí, že turisté každý rok přivážejí do města tisícovky dolarů a místní je potřebují.

New Orleans je ideálním místem pro zábavu, ale i poznávání. Historie mísící několik národů a barev pleti, jedinečná bažinatá krajina s aligátory a pelikány a hudba s těmi nejlepšími jazzmany na světě. Bez přehánění. V ulicích města jazz žije na každém kroku. A jazz žije v lidech. Jak by na New Orleans někdo někdy mohl zapomenout?

Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Aktuální číslo
přihlásit se k odběru newsletteru
Přihlášení k odběru newsletterů

Přihlášením k newsletteru souhlasíte s Obchodními podmínkami Burda a potvrzujete znalost Zásad ochrany soukromí Burda – BURDA Praha bude s Vašimi údaji pracovat zejména k zasílání newsletteru, nabídek a novinek. Odhlásit se můžete kdykoliv.
* povinná pole