Přejít k hlavnímu obsahu
Reklama

JUDITA SVOBODOVÁ: Slunce na dosah

Foto: Archiv/23.2.2020
„Jsou za tím jen předsudky,“ komentuje převahu mužů v leteckém průmyslu Judita Svobodová (33), nejmladší česká pilotka Airbusu 330.

Čím jste chtěla být jako malá holčička?
Jako asi každé dítě jsem chtěla být popelářem. Moc  se mi líbilo to auto, ale to se opravdu bavíme o době, kdy mi byly zhruba tři roky.

Jak se to poté měnilo?
Prošla jsem si různými fázemi, opět si myslím, že to tak asi mají všechny děti – když mají rády zvířata, chtějí být veterinářem, poté chtějí zase učit jiné děti, protože mají rády paní učitelku...

A kdy u vás převládla láska k létání?
Dočetla jsem se, že ve vaší rodině má dlouholetou tradici – dědeček pilot, tatínek také pracoval u ČSA... Ano, proto mi to vždy přišlo jako přirozená součást života. Jako profese mě to napadlo až posléze, asi v osmnácti letech, kdy jsem se skutečně musela rozhodnout, na jakou vysokou školu z gymnázia jít.

Jaké předměty vás bavily předtím, na základní škole?
Zajímala mě zvířata, zkoumání oceánů, mořských živočichů, sledování přírodovědných dokumentů. Ale bavila mě i matematika.

Takže potom gymnázium?
Ano, ale bylo to trošku složitější: Od mých šesti do patnácti let jsme pobývali v zahraničí, takže jsem tam chodila do školy a zároveň jsem dálkově studovala na české škole. Takže spousta studia! (smích)

A jak se tam tedy objevil ten letecký obor, když původně nebyl vaším záměrem?
Tím, že jsme bydleli v zahraničí, jsme dost často létali – a byl tu ten vliv rodiny.

Je to profese, kde převažují muži. Jak se cítíte jako žena v tomto výsostně mužském prostředí?
Dobře, na takové prostředí jsem zvyklá. Už tím, že jsem šla na vysokou školu se zaměřením na leteckou dopravu, měla jsem takřka výhradně spolužáky-muže. Pohybuji se tedy mezi nimi už dlouho a nepovažuji to za něco výjimečného.

Setkala jste se někdy s podceňováním jen na základě toho, že jste žena?
Ve škole u vyučujících asi ani ne, ale občas někdy od kolegů z branže – tím ovšem nemyslím své kolegy z firmy, ale odjinud z oboru – se s tím člověk setká.

Jak v takové situaci reagujete? Máte dotyčným tendenci něco vysvětlovat?
Spíš to bývá tak, že setkají-li se dva piloti, začnou se – logicky – bavit o práci. Z těch hovorů pak vyplyne, že obava z té druhé strany či podceňování nejsou na místě, že se o různých situacích nebo problémech dokážeme bavit jako rovnocenní partneři.

Kam po absolvování oboru dopravní pilot dál?
To byl bakalářský obor, v navazujícím studiu jsem pak absolvovala provoz a řízení letecké dopravy, což je ovšem trochu zavádějící, protože si pod tím každý představí řídicí věž. Jde ale spíše o management leteckých podniků.

Takže jste šla po promoci rovnou létat, nebo tam byl nějaký mezistupeň?
Já jsem ukončila studium v roce 2009, v době, kdy začínala celosvětová krize, která se výrazně projevila v letectví, sehnat práci bylo absolutně nemožné. Ale zůstala jsem v branži, nastoupila jsem do CzechInvestu na obor letectví. Bavilo mě to, ale přece jen jsem v tom nenalezla naplnění, nebylo to, oč jsem usilovala, co jsem chtěla dělat. Ale nesmírně zajímavé to bylo proto, že se člověk podíval do podniků, kde se vyrábějí součástky na letadla, ta technika, to bylo fascinující.

Pak ale přišel ten osudný aprílový žert...
Tuším, že po sedmi letech vyvěsilo ČSA inzerát s výběrovým řízením na dopravního pilota, a já jsem si myslela, že je to legrace, protože inzerát byl uveřejněn 1. dubna.Přesto jste to zkusila – a uspěla jste.

Jak výběrové řízení vypadalo?
Je to poměrně obsáhlá záležitost, která celkově trvala asi měsíc a zahrnovala spoustu věcí – testoval se všeobecný přehled, znalost leteckých zákonů, bylo tam také simulátorové přezkoušení, psychologické i paměťové testy, testy rychlosti výpočtů a samozřejmě také osobní pohovory.

Musela jste si znalosti tehdy osvěžovat, nebo jste se spolehla na to, že to máte v krvi?
Příprava ze školy byla perfektní, většinu věcí jsem si pamatovala, ale přesto nebylo možné nic podcenit, takže jsem si to určitě musela osvěžit.

Jaké letadlo v současné době pilotujete?
Mám dvojitý provoz, takže létám dva typy, menší Airbus 320 a větší 330.

Který máte raději?
Asi ten větší, i když moc nemám ráda dlouhé linky, protože jsou velmi náročné, ale přes léto se někdy podaří, že je 330 nasazená na kratší let, třeba do Barcelony, to je potom moc příjemné. A pak je to také prestiž – je to jediné letadlo tohoto typu v republice, dostat se na něj je i v celosvětovém měřítku trochu složitější, protože jde o dálkovou flotilu, která není tak běžná, takže i tento fakt hraje roli – beru to jako vzácnost.

Co vás na létání baví?
Má to spoustu výhod, spoustu krás, pro mě je třeba velmi pozitivní, že každý den v práci vidím sluníčko. Dole může být inverze třeba měsíc, a my vidíme slunce, což pro psychiku udělá strašně moc.

Co byste poradila mladé dívce, která se chce stát pilotkou – které znalosti rozvíjet, na co se soustředit?
Určitě bych jí poradila, aby se šla svézt malým letadlem, aby věděla, jestli je to „ono“. Během vysoké školy jsem totiž pracovala jako dispečer v letecké škole a vypozorovala jsem, že lidé na toto první svezení reagují dvojím způsobem – buď jsou úplně nadšení, celí rozzáření, nebo říkají, že je jim špatně a nejsou si jistí, a ti pak u toho nevydrží.

Jsou nějaké univerzální vlastnosti, které by dobrý pilot měl mít?
Hodně důležitá je cílevědomost, člověk musí jít za svým cílem a věřit tomu, a také musí být ochoten hodně obětovat. Nebavím se teď o penězích, ale o neuvěřitelném množství času a energie, které je tomu třeba věnovat.

Proč je stále o tolik více pilotů než pilotek?
Já si myslím, že jsou to jen předsudky, ženy jsou k tomu možná dokonce i trochu lépe uzpůsobeny, protože se tam hlavně potom učíme...

... multitasking?
Přesně tak! Potřebujeme vnímat spoustu věcí najednou, a právě k tomu jsou – a zdůrazňuji to možná – ženy lépe uzpůsobeny než muži. Je tam obrovské množství informací, které člověk musí najednou přijmout, rychle je zpracovat a reagovat na ně.

Takže objektivně neexistuje nic, co by ženám kariéru v tomto oboru znemožňovalo?
Domnívám se, že ne. Největší překážkou jsme my samy – že se bojíme, podceňujeme samy sebe. A je to veliká škoda.

Aktuální číslo
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
přihlásit se k odběru newsletteru
Přihlášení k odběru newsletterů

Přihlášením k newsletteru souhlasíte s Obchodními podmínkami Burda a potvrzujete znalost Zásad ochrany soukromí Burda – BURDA Praha bude s Vašimi údaji pracovat zejména k zasílání newsletteru, nabídek a novinek. Odhlásit se můžete kdykoliv.
* povinná pole