Přejít k hlavnímu obsahu
Reklama

DREAM GAP: Diana Rádl Rogerová ví, jak je důležité nebát se

Text: Barbora Häckelová, Foto: Archiv/24.4.2020
„Soustřeďte se na to, co vás baví a naplňuje,“ radí v otevřeném rozhovoru Diana Rádl Rogerová, řídící partnerka společnosti Deloitte Česká republika.

Celý článek si přečtete v květnové Marie Claire, kterou najdete právě teď na stáncích nebo si ji můžete objednat na našem webu z bezpečí domova a pošleme vám ji až ke dveřím. Doprava zdarma!   

POSLECHNĚTE SI I NÁŠ PODCAST SUPERŽENY S DIANOU RÁDL ROGEROVOU: 

Čím jste chtěla být jako úplně malá holčička? Četla jsem, že princeznovské šaty vás nikdy nelákaly, ale co vás tedy bavilo? A jak se to postupně měnilo a rozvíjelo?
V dětství jsem se ve škole věnovala baletu, později i karate a házené. Procházela jsem jako holčička mnohými představami, čím bych chtěla být. Jako malou dívenku mne nikdy nebavilo si hrát s panenkami, ale zato jsem milovala šít jim šaty, prát v dětské pračce, připravovat v mixéru koktejly, jezdit na kole a lovit v moři s malou harpunou. Vždycky jsem ale byla technicky zaměřená a bavila a vlastně stále mne baví matematika a fyzika.

V čem si myslíte, že je ženský leadership unikátní – dá se to podle vás obecně formulovat? A jak je tomu konkrétně ve vašem oboru?
Já se držím dvou zásadních pravidel. Musíte prioritizovat a propojovat věci, znalosti a lidi, a v tom je ženský leadership dokonalý. Ženy otázku priorit řeší dnes a denně v domácnosti nebo v péči o děti. Poté je pro ně jednodušší určit si priority i v zaměstnání. Druhá zásada je, že nic na světě nemusí být perfektní. Věřím si, chci odvést skvělou práci, ale s vědomím, že z nějakého malého nepodstatného detailu se svět nezhroutí. Dost možná, že si toho opomenutí ostatní ani nevšimnou, i když ne všichni. Nicméně nechci škatulkovat, ve finále každý člověk je individualita, která má spoustu skvělých dovedností, osobních zkušeností a odhodlání, a o tom to je – nebát se.

Kdybyste měla mladé dívce, která má sen stát se CEO – řekněme poradenské společnosti –, poradit, jak se na tuto profesní cestu nejlépe připravit, co byste jí doporučila? Na jaké předměty se soustředit, jaké vlastnosti rozvíjet? A jaké vaše osobní vlastnosti pomohly vám na vaší kariérní cestě?
Nejdůležitější je se věnovat tomu, co vás baví a naplňuje. Soustřeďte se na oblast, která vás zajímá a je vám blízká, a nenechte se ničím a nikým odradit. Obecně jako ženy máme největší problém, že si o věci neříkáme, když si myslíme, že jsme dostatečně dobré až výjimečné. Nebojte se říkat, že na to máte, nepodceňujte se. Dále se pak domnívám, že je důležité i věřit ostatním a nebát se toho. Možná vás někteří zklamou, ale to jsou věci, které nás posouvají dál. Nebojím se toho, že udělám chybu, i když mě mrzí, jen se z ní chci ponaučit a posunout se dál.

Setkala jste se někdy během svého studia či v počátcích kariéry s předsudky a podceňováním kvůli faktu, že jste žena?
Asi jsem měla to štěstí, že ne. Vždy jsem měla v životě štěstí na lidi kolem sebe, možná i proto, že v lidech hledám to dobré, a ne to, co bych jim mohla vyčítat. Nikdo není dokonalý – což je jinak i můj nejoblíbenější film.

Čím se řídíte při sestavování týmu svých nejbližších spolupracovníků? Jaké vlastnosti a přístup od nich očekáváte?
Tým se musí doplňovat. Hledám tedy ty typy lidí, se kterými se doplňuji a kteří mě obohatí, a já, doufám, obohatím je. Tato synergie je pro mne klíčová, aby tým a potažmo celá společnost dobře fungovala a mohla sdílet své know-how napříč odděleními. Každý jsme jiný a každý máme dobré a horší vlastnosti. V Deloitte se vždy snažíme využít naplno nejsilnější vlastnosti kolegů a podle toho je také profilovat. Není výjimkou, že člověk nastoupí na určitou pozici a po určité době se ukáže, že jeho silná vlastnost si žádá jiný profil. Jsme na to připraveni a jsme v tomto velice flexibilní.

Je někdo, kdo vás na vaší profesní cestě inspiroval, posloužil vám jako pozitivní vzor, tzv. role model?
Největší inspirace je pro mě moje maminka. To ona mi vštěpovala, že se nemám bát dělat chyby a že nemusím s každým souhlasit. Přitakávání je sice hezké, ale pokud si někdo myslí, že je něco blbost, ať to řekne, a když uděláte chybu, poučte se z ní a jděte dál. To je mantra, kterou se řídím dodnes. V profesním životě mě hodně inspiroval například náš francouzský seniorní partner Frederic Maziere, který se mnou ochotně sdílel pohled za svou kariérní cestou, ale i to, jak je důležité si užívat život jako takový, neboť ve finále utíká velmi rychle. Ale musím říci, že vzorem jsou pro mne i nejbližší přátelé, to jsem si uvědomila nedávno, když právě oni mne v jedné z mých nejslabších chvil v životě plně podpořili. To jsem si uvědomila, že asi největší vzor mám v lidech, co umějí odpouštět a chtějí vám rozumět.

Jak se díváte na institut mentora či mentorky?
Já sama mám mentora a kouče v jednom, je totiž skvělé, když máte určité zrcadlo. Někoho, kdo se ptá na otázky, které byste si třeba ani nepoložili. Někdy je i důležité, že kouč se ptá direktivněji než vaše okolí a vy tím pádem musíte přemýšlet jinak, což vás posune dál. Každý z nás se má totiž v čem posouvat. Mentoring vám pomůže zaměřit se na podpoření toho dobrého, co pak koriguje to slabší. Když to tedy shrnu, institut mentora velice kvituji.

Náš rozhovor se týká dream gapu, tedy faktu, že mladé dívky pod tíhou společenských předsudků přestávají toužit po uplatnění v technických oborech a po vysokých postech obecně. Vy sama máte syna, snažila jste se mu v tomto ohledu nějak speciálně vštěpovat, že jsou ženy mužům rovny, nebo to i díky vašemu příkladu bere automaticky? Jaké principy při výchově uplatňujete, na co se soustředíte – nebo stručněji, jaká si myslíte, že jste máma?
Myslím si, že to bere automaticky a vnímá vztahy u nás v rodině, takže to má za standardní stav. Myslím, že je to o prostředí, ve kterém vyrůstá. Pokud jde o principy ve výchově, je to o maximální důvěře vůči němu. I teď při tom, co se děje, ho nekontrolujeme, jak zvládá školu na dálku apod. Samozřejmě že lumpačí, ale to je život a patří to k dětství, a jsme přesvědčení, že právě naše důvěra mu dává nejvíce.

Jak se s manželem dělíte o rodičovské povinnosti? Je pro vás partnerova podpora důležitá?
Dříve jsem říkala, že se dělíme rovným dílem a funguje to. Dnes, v této situaci, ve které se nacházíme, kdy děti jsou doma, musím říci, že manžel na sebe vzal mnohem větší břemeno, zvládá to celkově lépe. Dvoukariérní manželství může fungovat, ale musíte být opravdu tým a navzájem se podporovat. Já mám to štěstí, že podporu ve svém muži mám. Na druhou stranu, i když mám svou práci opravdu hodně ráda, tak pokud by rodina měla trpět, přestala bych pracovat. Toto vědomí mi dává nadhled a pohodu.

Souhlasíte s tím, že by se ženy v profesním životě měly navzájem více podporovat? Jak se na tuto problematiku díváte, a máte třeba mezi vysokými manažerkami přítelkyně?
Naprosto souhlasím, ženy – a nejenom v byznysu – by měly více táhnout za jeden provaz. Jako v každém pracovním kolektivu i já mám ve svém blízkém okolí kamarádky, které jsou na obdobných pozicích. Sdílíme své zkušenosti a samozřejmě probereme i kosmetiku, oblečení, děti a občas i manžely.

Jak ráda relaxujete?
Nejradši relaxuji s rodinou na horách, je to takový náš druhý domov a vždy tam naberu novou sílu  a energii. Všichni milujeme sport, já ráda běhám. S manželem máme navíc rádi dobré víno, zvláště ročník 2008 (to se narodil náš syn), a jelikož u degustace musíte zapojit všechny smysly, je to pro mě skvělé uvolnění a velký relax.

Čtěte také: KAROLÍNA PLÍŠKOVÁ: Životní Match point

Aktuální číslo
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
přihlásit se k odběru newsletteru
MarieClaire logo
Close dialog icon

přejít na web

Odebírejte náš NEWSLETTER

Váš e-mail

Přihlášením k newsletteru souhlasíte s Obchodními podmínkami Burda a potvrzujete, že jste se seznámili se Zásadami ochrany soukromí Burda International CZ s.r.o.

Na váš e-mail jsme odeslali odkaz pro potvrzení odběru novinek.

Reklama