Přejít k hlavnímu obsahu
Reklama

COVID: viróza charakterů

Unsplash
Text: Tereza Čaladi, Foto: Unsplash/19.11.2020
Omezení občanských svobod, pokles ekonomiky, útlum sociálních kontaktů, nouzový stav... To vše zvyšuje zátěž na lidskou psychiku. A jsou-li lidé pod tlakem, ukazují se jejich skutečné charaktery.
Reklama

Protiepidemická opatření vstoupila v roce 2020 do života občanů mnoha států po celém světě s nebývalou razancí. V České republice nebylo společenské klima takto zásadním způsobem ovlivněno nejméně 30 let, od doby sametové revoluce. Ponecháme-li stranou společenský aspekt této situace, vzdáme-li se hodnocení oprávněnosti či účinnosti jednotlivých vládních opatření a zaměříme-li se úzkým průzorem pouze na jedince, jeho prožívání a jednání, můžeme s jistou dávkou odstupu pozorovat mnoho poučného.Vládní protiepidemická opatření byla od počátku restriktivního charakteru. Počínaje individuální karanténou v případě setkání s infekcí přes plošné omezování společenských kontaktů až po uzavření obchodů, restaurací a provozoven služeb. Práce byla přesunuta do domácího prostředí, hned vedle dětí účastnících se online výuky. Trávení volného času se výrazně proměnilo, životní rytmus se stal spíše arytmií. 

Frustrace všude kolem
Omezení celé škály do té doby běžných způsobů našeho života, změna každodenního režimu a nastolení zcela nových životních pořádků vede vždy k menší či větší míře frustrace. Frustrace, tedy stav nenaplnění individuálních potřeb, vzniká právě v situacích, které omezují možnosti naplnění čehokoliv, nač je člověk standardně zvyklý. Míra frustrace pak závisí na dispozicích každého jedince a samozřejmě také na tom, zda a do jaké míry je toto uspokojování danou situací omezeno. Je zřejmé, že například pro introvertního člověka, který většinu svého pracovního i volného času tráví před monitorem ve své domácí kanceláři, nebudou stávající opatření tolik bolestivá jako pro světoběžníka, který je zvyklý být dnes a denně ve společnosti, pracovně i v soukromí. Míra frustrační tolerance, tedy míra toho, kolik omezení je člověk schopen snést, závisí na osobnosti každého jedince a nelze ji uspokojivě předvídat. Pozorovat a interpretovat však můžeme celou řadu projevů, které taková frustrace přináší, tedy to, jak se lidé omezení v uspokojování svých potřeb chovají a jednají.

Použijeme-li s jistou nadsázkou historickou paralelu, můžeme stav vyvolaný vládními opatřeními z psychologického hlediska připodobnit životu v totalitním režimu či k válečnému stavu. (Předesílám, že zde v žádném případě nejde o srovnávání závažnosti takových stavů či jejich společenských dopadů, ale pouze o nápomoc při popisu či vysvětlení chování lidí v zátěžových situacích.) Není také bez zajímavosti, že právě frustraci využívají psychologové například při testování uchazečů o službu v policejním sboru nebo při výcviku ozbrojených složek. Společným jmenovatelem uvedených je nemožnost uspokojení základních lidských potřeb, jako je spánek, teplo, strava či soukromí. V takové situaci stresovaný a deprivovaný člověk záhy přestává disponovat energií stylizovat se, přetvařovat, zaujímat do té doby obvyklé role a společenské masky, ukáže se tak říkajíc v pravém světle.

Celý článek si přečtete v aktuálním čísle Marie Claire, které najdete právě teď na stáncích nebo si ho můžete objednat na našem webu. Doprava zdarma! 

Čtěte také: Ženy byly klíčem k vymýcení divoké obrny v Africe. Dokáží to stejně udělat i s COVIDEM?

Reklama
Aktuální číslo
Reklama
Reklama
Reklama
přihlásit se k odběru newsletteru
MarieClaire logo
Close dialog icon

přejít na web

Odebírejte náš NEWSLETTER

Váš e-mail

Přihlášením k newsletteru souhlasíte s Obchodními podmínkami Burda a potvrzujete, že jste se seznámili se Zásadami ochrany soukromí Burda International CZ s.r.o.

Na váš e-mail jsme odeslali odkaz pro potvrzení odběru novinek.

Reklama
Reklama
Reklama