Přejít k hlavnímu obsahu
Reklama

Budoucnosti, tvé jméno je ženskost

text: Jan Boublík foto: Getty images/18.1.2020
Korektnost stranou. Paradigma návrhářů-mužů, kteří ovlivňují charakter módy, se po delší době konečně mění. Ženy se vracejí zpět na místa, odkud mohou komunikovat s ostatními ženami. Jak to ovlivňuje soudobý vkus a šatník? 

Pozorovatelé napříč společnostmi tomuto jevu přezdívají „normalizace“. U nás s negativní společenskou situací spojený pojem však v módě jednadvacátého století předznamená jakousi gendrovou evoluci a změnu v globálním vnímání módy. Dostali jsme se tak na pomyslný vrchol. Zbavili jsme obraz muže pracujícího v módním průmyslu zbytečných předsudků, a teď se pomyslně vracíme ke staronovému finále, kde je počet návrhářů a návrhářek vyrovnanější. Co to ale znamená pro nadcházející sezony?

Síla Emocí
Když Sidney Toledano, šéf módního domu Dior, přijímal na post kreativního ředitele (mužský rod je na tomto místě použit zcela úmyslně, viz paradox následujících řádků) italskou návrhářku Marii Grazii Chiuri, hovořil o ženskosti, ženském přístupu a novém způsobu práce uvnitř diorovských studií. Dnes už se k tomu nevracíme, či byl ten fakt zcela opomenut, ale právě Maria Grazia byla vůbec první ženou ve vedení Diorova odkazu. Proto tiskové zprávy komunikačního oddělení tolik nadužívaly s ženami spojené pojmy. Stopa, kterou ze sebou Maria Grazia Chiuri zanechává, tak nedokazuje jen prognózu z prvního odstavce, ale zároveň odpovídá na otázku, která jej zakončuje. Dior se po nástupu první ženy do vedení změnil. Místy skoro až architektonické celky vystřídal velmi osobní pohled. Emoce a upřímnost pro jednou převládly nad kontextuální vizí. A netřeba se omezovat pouhým příkladem jednoho expresivního potisku (ano, zde narážíme na slavné „We Should All Be Feminists“ triko z návrhářčiny debutové kolekce). Romantické výšivky, hloubka vzorů, křehkost baletu, ženy jako toreadorky či jako ladné pierotky. Maria Grazia Chiuri interpretaci šatníku budoucnosti odkládá a místo toho ráda vypráví příběhy. Narativ plný vášní, blíž lidem, bez zaujatosti a budící pozornost. Kritička Caty Horyn shrnula první kolekci označením „cookie-cutter“, tedy pejorativním americkým slangovým výrazem pro obyčejnost, její kolegyně Karen Dacre ale zas hovořila o zemi zázraků. Navzdory kritikám se však Marii Grazii podařilo uspět a nebyla jediná, která dostala od novinářů takzvaně přes prsty poté, co nastoupila s civilnější, ale o to upřímnější strategií pocitů, než jakou nastolil její předchůdce.

Celý článek si přečtete v únorové Marie Claire, kterou najdete právě teď na stáncích.

Čtěte také: Proč dát občas džíny do mrazáku?

Aktuální číslo
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
přihlásit se k odběru newsletteru
Přihlášení k odběru newsletterů

Přihlášením k newsletteru souhlasíte s Obchodními podmínkami Burda a potvrzujete znalost Zásad ochrany soukromí Burda – BURDA Praha bude s Vašimi údaji pracovat zejména k zasílání newsletteru, nabídek a novinek. Odhlásit se můžete kdykoliv.
* povinná pole