Přejít k hlavnímu obsahu
Reklama

ANTONIE FORMANOVÁ: Na slavné jméno nespoléhám

Text: Jan Boublík, Foto: Petr Jandera/24.9.2018
Na výběr má hned z několika uměleckých profesí svých předků. Antonie Formanová, vnučka režiséra Miloše Formana, se však zatím uchýlila k herectví. Co přijde dál, neprožívá, a tak si dál drží brigádu šatnářky a pokračuje ve studiu na DAMU. 

Po úspěchu filmu Davida Ondříčka Dukla 61, kde jste ztvárnila jednu z hlavních rolí, jste najednou víc vidět. Jaká je to změna?
Překvapilo mne, kolik zájmu film vzbudil. Každý rozhovor mi dává zase trochu jiný náhled na mou roli. Někdy se ale sama sebe ptám, jak to může lidi ještě zajímat. (smích)

Není to tím, že jste Formanová?
Ne každého to trkne hned. I tak ale na své jméno nespoléhám. Nikdy jsem to nebrala jako výhodu. To, co se kolem mě během dětství dělo, jsem vnímala jako něco úplně přirozeného. V rodině se vyhýbáme jakýmkoli protežím a bylo to tak i s přijímačkami na DAMU. I když někteří říkali: „No jo, ty jsi Formanová, ty to budeš mít snazší.“ Ve skutečnosti to ale byla výzva. Chci jít svou vlastní cestou. I moje účinkování v Dukle byla vlastně náhoda. Tehdy jim vypadla herečka, kterou už na tu roli měli obsazenou, a tak castingovou ředitelku napadlo zavolat mi. Doporučila mě Martha Issová, kterou jsem znala z Dejvického divadla. Bylo to trochu štěstí a já se pak samozřejmě snažila podat co nejlepší výkon, bez ohledu na to, jestli se někdo z naší rodiny věnuje herectví, nebo ne.

Jaký byl váš první natáčecí den?
Na natáčení jsem dorazila, když už byla většina scén z dolů natočená. Když jsem úplně poprvé přišla na plac, měla jsem před sebou zrovna ty nejtěžší a nejemotivnější chvíle z celého filmu. Byl to okamžik, kdy horníci celí černí vyfárají z dolu a zjišťují, kdo z nich zemřel a kdo přežil.

To muselo být dost těžké.
Ano, ale zároveň mi to pomohlo vidět postavu komplexněji, protože jsem zažila vrchol jejího vývoje hned na začátku natáčení. Nervozita se mnou i přesto cloumala. Někdy se mi o té roli dokonce zdálo. Bála jsem se, abych se před kamerou nezasekla nebo neudělala něco špatně, nešla v záběru, kam nemám, a tak podobně. Navíc jsme točili dlouho do noci a byli jsme unavení a vyčerpaní. Zdrcené pohledy žen tak byly vcelku autentické. (smích) Byla jsem nervózní taky proto, že jsem měla hrát s Marthou Issovou nebo Martinem Myšičkou a dalšími skvělými herci. Do té doby jsem je vídala jen letmo v Dejvickém divadle, kde pracuji…  

… jako šatnářka, což mi přijde moc milé. Takže jste se toho zatím nevzdala?  
Já to mám ráda. Je tam klid a inspirativní prostředí zároveň. Pro mě je to už třetí rok příjemná brigáda. 

Přečtěte si celý rozhovor v říjnovém čísle Marie Claire, které nadete právě na stáncích!

Aktuální číslo
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
přihlásit se k odběru newsletteru
MarieClaire logo
Close dialog icon

přejít na web

Odebírejte náš NEWSLETTER

Váš e-mail

Přihlášením k newsletteru souhlasíte s Obchodními podmínkami Burda a potvrzujete, že jste se seznámili se Zásadami ochrany soukromí Burda International CZ s.r.o.

Na váš e-mail jsme odeslali odkaz pro potvrzení odběru novinek.

Reklama