Přejít k hlavnímu obsahu
Reklama

ALEŠ BÍLÍK: Trochu mě děsí, že dnes člověk neví, jak by se měl ke komu chovat

Text: Kateřina Polívková, Foto: Iwona Navrátilová/19.5.2020
Patří mezi nejzajímavější mladé herce. Exceluje v divadle, hraje v českých i zahraničních filmech. A teď do kin vstupuje drama Poslouchej, kde nejen hrál, ale dokonce se stal jeho koproducentem. Za svůj výkon v něm byl dokonce oceněn na filmovém festivalu v Los Angeles. Není divu, protože v postavě Adama, kterou v něm hraje, předvádí opravdu mimořádný výkon.

Ve filmu Poslouchej hrajete muže, pro kterého máte v jednu chvíli pochopení, a ve druhé ho ztrácíte. Jak se tyhle charaktery hrají? A odkud pro ně čerpáte inspiraci?
Musel jsem samozřejmě najít pochopení pro obě polohy Adama a snažit se, aby spolu korespondovaly – aby v příběhu nebyli dva různí lidé, ale dvě odlišné já jedné osobnosti. A více poloh nabízí víc co hrát. Temnější stránka člověka je asi vždycky zapamatovatelnější. Mně taky po projekcích lidé říkali, že jsem „pěknej hajzl“, což si naštěstí nemyslím, ale ve výsledku jsem si těch slov cenil, protože dokazovala pochopení mé práce.

Vaše herecká partnerka Kristýna Podzimková říká, že jste se v určitých momentech natolik vžil do své postavy, až z vás měla strach. Máte někdy vy strach, jaké stránky v sobě můžete najít?
Dokážu se občas překvapit, jak mile, tak nepříjemně. Ale troufám si tvrdit, že se, do velké míry díky herectví, docela znám. Myslím, že každý má svou třináctou komnatu, jen o ní buď neví, nebo vědět nechce – já se ji učím nejen vědomě otvírat, ale také s ní zacházet v práci. Určitě bych nikoho nechtěl zabít, ale baví mě při hraní oťukávat, kde je hrana. Moje, partnera, diváka.

Jak vlastně jako herec pracujete s emocemi, máte na to nějakou metodu?
Důležitá je pro mě domácí příprava, musím vědět, že jsem jí dal v té chvíli maximální možný čas. Nejen umět text, ale zmapovat si, co všechno může postavě v dané situaci projít hlavou a jak silný to pro mě může být zážitek. Často ho pak srovnávám se svými nejemotivnějšími prožitky, z dětství, puberty. Na místě je to hodně o intuici a okamžiku, o uvolněnosti, schopnosti reakce. Nejlepší věci u mě překvapivě často vznikají v presu. Na divadle je to jiné – tam se snažím během zkoušení najít tu nejsprávnější, nejvýhodnější emoci a jako v Petriho misce ji zmnožit do požadované velikosti. A čím blíž premiéře, tím urputněji pracuju – prý jako dostihový kůň.

Dalo by se říct, že vaše partnerka má doma tolik mužů, kolik rolí zrovna hrajete?
To je hodně zábavná otázka. Spíš by se asi dalo říct, že v každém muži, kterého zrovna ztvárňuji, se snaží najít toho, kterého má ještě pořád ráda.

Když jste poprvé viděl snímek Poslouchej hotový, jaký jste měl pocit, co vás překvapilo?
Překvapilo mě, že i když se jednalo o snímek, ve kterém hraju, byl jsem vtažený do děje, což se mi stává málokdy.

Tvůrci říkají, že film je částečně metaforou toho, jak se muži v dnešní době dokážou chovat k ženám. Jaký je váš názor na zobrazování žen ve filmech? Nemáte pocit, že silných ženských hrdinek je v českém filmu jako šafránu?
Nevím, společnost je pokřivená, obecně bych uvítal trochu gentlemanství k ženám. Pak ale existují ženy, které si ho vyloží jako jejich dehonestaci. Trochu mě děsí, že už dnes člověk neví, jak by se měl vlastně ke komu chovat. Diskriminace je příšerná věc a to i ta pozitivní. Co se týče televize a filmu, na můj vkus už je trochu moc kriminálek, chybí originální scénáře. Myslím, že je dobře se trochu zamyslet nad něčím novým, smysluplným. Například já jako milovník žen bych se nové české Xeně nebránil.

Dal by se film Poslouchej označit jako feministický thriller?
Já bych ho tak neoznačil, přestože je v něm Kristýna vykreslena jako velmi silná žena. Situace se neodehrávají na základě zvýhodňování jednoho pohlaví. Pro mě spíše opravdu sedí název vztahový thriller.

Na divadle hrajete v celé řadě zajímavých představení, skvělý byl váš kníže Myškin v Idiotovi. Přemýšlíte nad tím, jakou roli přijmete, třeba právě z toho hlediska, nakolik vás psychicky „vyždímá“?
V angažmá se role příliš neodmítají, nebo spíše neodmítají, pokud k tomu herec nemá závažný důvod. Jinak čím náročnější role je, tím více herecké práce nabízí, tím lákavější by pro mě byla. Miluju ten pocit, když se na roli vydám.

Je jasné, že jde o jinou hereckou disciplínu, ale co vás baví na divadle víc než na filmu a naopak?
Divadlo je nádherné v životě divadelního organismu, když se sejde parta, za kterou je možné dýchat, když najdete partnera, se kterým si rozumíte a vyhovíte a můžete pak na vzniklých základech stavět dál, těžit z nich v dalších inscenacích, když najdete svého diváka... A soustředěnost práce, která směřuje k cíli – premiéře, následná práce na reprízách... Filmová práce je krásná v sevřenosti okamžiku, v absolutním momentu, když kamera jede, v niternosti prožívání, v nejistotě výsledku, v mravenčení před záběrem, v detailu, v opravdovosti...

Musel jste se učit přijímat pochvaly a potlesk? Někteří herci s tím podle svých slov mají problémy...
Dodnes neumím úplně přijímat pochvalu, i když ji mám samozřejmě rád a bez ní to nejde. Kultura a umění se hodnotí na bázi subjektivních dojmů, někdy dostanete neúměrnou dávku pozitivna, jindy to duši bolí. Takže důležité je taky umět střízlivě pochválit sám sebe. Musím vědět, že si za výsledkem stojím, proto se snažím pracovat na sto procent.

Herci teď kvůli karanténě nemohli více než měsíc pracovat. Jak jste trávil čas?
Nemohl jsem pracovat tak, jak jsem zvyklý, ale práce jsem si užil dost. Nějakou dobu mi trvalo odklonit hlavní tok myšlenek od divadla a práce, to jsem si dal za úkol, protože jsem pořádnou pauzu neměl více než rok a hlava potřebovala odpočinout. Nejkrásnější bylo, že jsem mohl trávit nezvykle hodně času se svojí snoubenkou a se psem – a že svatba stále platí. Jinak přišla spousta nového – opravil jsem byt, naučil jsem se šít na stroji, péct chleba, vyrobit dezinfekci a jahodový antibakteriální gel, udělal jsem si pořádek ve věcech, přečetl pár knih, složil velké puzzle, vyrobil pro našeho psa Bajaju stoličku na žrádlo, hrál jsem po dlouhých měsících na kytaru, strávil čas s rodinou a synem v dlouhých hovorech, vyžehlil horu prádla...

Měl jste také čas na takovou tu pomyslnou revizi svých plánů, rozhodnutí?
Přišel jsem na to, že jsem si vybral tu pravou ženu a že dělám práci, která mě baví. A že i rodina znamená konat, nejen mluvit.

Vám nedávno bylo třicet. Přemýšlíte tedy nad vybudováním rodiny? A jak se vlastně rodinný život s tím hereckým snáší?
Společného času s partnerkou v běžném provozu opravdu není příliš. Mám už také syna, se kterým nebydlím, a snažím se uzpůsobit si dny i pro něj. Ale touhu mít rodinu a vychovat ještě minimálně jednoho potomka (nebo dva) mám velkou. Věřím, že čas najdu, když budu opravdu chtít. Jde o priority.

Je vaše partnerka z herecké branže? A pokud ne, je to v něčem lepší?
Karin je také herečka, dokončuje studium na katedře alternativního a loutkového herectví na DAMU. Myslím, že je skvělé, že proniká do specifik světa, ve kterém se pohybuji, že se můžeme lépe chápat. Na druhou stranu je ale obrovsky všestranná a nadaná bytost, je studovaná lingvistka českého a německého jazyka, pracuje pro knihkupectví a nakladatelství, má velký přehled i mimo herecký svět, což náš vztah obohacuje a nejsme pak jako z toho vtipu Sejdou se dva herci a nebaví se o divadle.

Čím se v životě řídíte?
Cokoli budeš dělat, dělej pořádně, i když si zavazuješ tkaničku. Tahle rada byla jednou z „desatera“, které mi můj dědeček, než odešel, sepsal a poslal (toho času v 87 letech a emailem). Jsou v něm hodnoty a životní postupy, kterými se, podle jeho slov, během života řídil a já se s nimi také ztotožňuji. Nad nikoho se nepovyšuj, nech za sebe mluvit práci, nepřemýšlej zpátečnicky... A potom mám velmi oblíbenou ještě jednu okřídlenou větu Kdo chce, hledá způsob, kdo nechce, hledá důvod.

Nechte si zaslat aktuální číslo Marie Claire až domů za stejnou cenu jako na stáncích po celé České republice. Neplaťte ani poštovné! Objednávejte zde

Čtěte také: KRISTÝNA PODZIMKOVÁ: Glorifikace herců mi někdy přijde úsměvná

Aktuální číslo
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
přihlásit se k odběru newsletteru
MarieClaire logo
Close dialog icon

přejít na web

Odebírejte náš NEWSLETTER

Váš e-mail

Přihlášením k newsletteru souhlasíte s Obchodními podmínkami Burda a potvrzujete, že jste se seznámili se Zásadami ochrany soukromí Burda International CZ s.r.o.

Na váš e-mail jsme odeslali odkaz pro potvrzení odběru novinek.

Reklama