Přejít k hlavnímu obsahu
Reklama

ADÉLA SKOTÁKOVÁ: Dva roky mezi muži a byznys za časů koronaviru

Archiv
Text: Tatiana Urbanová, Foto: Archiv/20.11.2020
Adéla Skotáková je vytížená žena. S manželem a architekty zrekonstruovali starý dům na Vysočině na designovou usedlost U Lípy, která představuje oázu klidu v dnešní uspěchané době. Rádi by se s ní pochlubili světu. Jenže v aktuální situaci nemohou. Jak koronavirus poznamenal jejich byznys? Jaké bylo strávit jako žena a navíc blondýna dva roky mezi stavaři, kteří ženy berou spíš jako módní doplněk investora? A jaké bylo dennodenně snášet jejich poznámky?
Reklama

Adéla (43 let) je vystudovaná inženýrka ekonomie, vdaná, dvě děti, která po škole pracovala v oboru práškových barev, ale díky svému šéfovi se dostala k dozorování stavby penzionu Pod Drátníkem na Vysočině, který v době své první mateřské začala provozovat. Později po druhé mateřské jí koncept rodinného penzionu začal unavovat a s manželem se rozhodli pro stavbu zcela jiného konceptu – adults only.

Jaké to je podnikat v ubytovacích službách v době pandemie?
Vzhledem k tomu, že jsme náš rodinný penzion Pod Drátníkem po deseti letech jeho provozování úspěšně pronajali, tak jsme si s rodinou první vlnu pandemie celkem užívali – v našem privátě na penzionu jsme byli úplně sami, což se nám za 10 let jeho provozování nikdy nepoštěstilo. Zároveň jsme měli čas se věnovat našemu druhému konceptu – stavbě rodinné usedlosti U lípy na Blatinách, kterou jsme pojali úplně opačně – pouze pro dospělé bez dětí. Po uvolnění karantény v létě jsme nabyli velkého optimismu a se stavbou pospíchali, abychom mohli co nejdříve otevřít: říkali jsme si, že lidé budou mít strach cestovat do zahraničí a rádi přijedou k nám, kde si užijí klid v zahradě, odpočinou si v sauně a můžou se vykoupat v našem bio koupacím jezírku.

Šla byste do toho znovu, kdybyste tušila, že přijde tato situace?
Situace byla velmi komplikovaná, zejména ze strany banky, která zastavila všechny investice do cestovního ruchu, ale už jsme byli v rozjetém vlaku a chtěli stavbu dokončit. Její zastavení by jen vše prodražovalo. Jsme s manželem optimisté a nový projekt v úplně novém směru nás nadchnul, takže bychom do toho určitě šli znova.

Jaký byl původně Váš nápad na nový koncept?
Po 10 letech práce na penzionu Pod Drátníkem, kam jezdí hlavně rodinky s dětmi (byť jsem si to ohromně užívala!) jsem nějak potřebovala nový vítr do plachet – vymanit se z rutiny, trochu dát prostor fantazii a vydat se úplně jinou cestou. A vyšel mi z toho projekt U lípy, vlastně takový retreat - útěk z každodenního stereotypu do přírody, bez dětí, koncept garage-to-garage. V jeden okamžik se za vámi zavírají dveře vaší garáže ve městě a dalším pípnutím garážových vrat U lípy na Blatinách se ocitáte v jiném světě – ticho, bez dětí a povinností, čeká vás jen krásná příroda, sauna, koupání v křišťálově čistém vzduchu a prostor pro vlastní myšlenky.

Co by vám pomohlo?
V současné situaci by nám pomohly jasné podmínky omezení/rozvolnění v oblasti ubytování. Výklad nařízení vlády, podle kterého můžeme ubytovávat jen hosty, cestující za prací, se dá pojmout mnohoznačně… je pracující ten, co chce „vypadnout“ do přírody, vezme si s sebou počítač a bude pracovat i o víkendu?

Vybudovat penzion trvalo dva roky. To znamená, že jste se dva roky pohybovala v mužské společnosti stavařů a dělníků. Jaké to byla pro vás jako pro ženu zkušenost?
Svět stavebních prací je pro ženu, která ví, co chce, a už má nějaké zkušenosti se stavařinou, velice komplikovaný. Jedná se o mužský svět, kde všechny manželky jsou brány jako „módní doplněk“ toho, kdo stavbu investuje, a jejich názor nemá pro ně příliš velkou váhu. Naštěstí jsem měla k sobě technický dozor – pana architekta Igora Gargoše, který - jako starší a zkušený muž - měl rozhodně větší autoritu.

Respektovali vás?
O respektu se rozhodně mluvit nedalo, chování a poznámky některých stavebníků mě občas doháněly až k slzám…

Jak jste našli společnou řeč?
Později jsem zjistila, že nemá cenu se s nimi přít na stavbě. Uvedu příklad se zásuvkou. Věděla jsem jasně, že ji na tomto místě nechci, protože tam bude úložný prostor na prádlo, ale stavebník ji tam přesto nechal udělat. Vyhlídla jsem si tedy toho nejschopnějšího dělníka, kterému jsem vše vysvětlila, a dál to neřešila s majitelem firmy, neboť stejně docházelo k informačnímu šumu. Pro stavbyvedoucího jsem jako žena těmto věcem vůbec nerozuměla a, jak se říká, prostě „mě nebral“…

Co byste poradila ostatním ženám, které chtějí jít za svým snem?
Myslím, že na téma pozitivního myšlení jsou větší odborníci, ale tak nějak jsem vždycky věděla, že budu úspěšná. Jsem velmi ranní ptáče a to prý je společný znak úspěšných lidí. Překážky byly, jsou a budou, a po zdolání té nejtěžší si vždycky říkám, že teď už bude klid a já nad věcí… Mužů, kteří se na ženy dívají jako na podřadný živočišný druh, je stále dost, ale bez nás žen by tu nebyli – a už jen za to by si nás měli obecně vážit.

Čtěte také: MILAN SODOMA: Jsem přesvědčen, že ženské tělo je nejvyšší forma dokonalosti

Reklama
Aktuální číslo
Reklama
Reklama
Reklama
přihlásit se k odběru newsletteru
MarieClaire logo
Close dialog icon

přejít na web

Odebírejte náš NEWSLETTER

Váš e-mail

Přihlášením k newsletteru souhlasíte s Obchodními podmínkami Burda a potvrzujete, že jste se seznámili se Zásadami ochrany soukromí Burda International CZ s.r.o.

Na váš e-mail jsme odeslali odkaz pro potvrzení odběru novinek.

Reklama
Reklama
Reklama