Přejít k hlavnímu obsahu
Reklama

11 jednoduchých pravidel ze všech knih zaměřených na osobní rozvoj, které kdy byly vydány 

Unsplash
Text: Tereza Čaladi, Foto: Unsplash/10.9.2020
Přečetli jsme co nejvíc knih zaměřených na osobní rozvoj a sepsali jsme z nich 11 opakujících se pravidel proto, abyste je nemuseli všechny číst...
Reklama

První kniha zaměřená na pomoc sobě samému byla vydána v roce 1859. Jméno autora bylo, pravděpodobně, Samuel Smiles; název spisu byl, ještě pravděpodobněji, "Svépomoc" (Self-Help). Destilace lekcí ze života slavných lidí, kteří se ze dna zvedli zpátky nahoru díky svépomoci, prodala miliony kopií a byla základem viktoriánských domácností. Každá generace od té doby měla svůj bestseller, například Jak žít 24 hodin denně (1908), Myslet a zbohatnout (1937), nebo Nepotírat malé věci (1997). V této chvíli již není svépomocný průmysl v hodnotě 11 miliard dolarů zcela nepatrný. Přesto, když jej odstraníme, je zde jen velmi málo nových informací. Koneckonců, my jsme konzumovali svépomoc po staletí před Smilesem, jen pod různými názvy...

Římský císař Marcus Aurelius již dával v Rozjímání rady; stejně jako Benjamin Franklin v Almanachu chudých Richardů. Dokonce ani svépomocná parodie není nová. Shakespeare to udělal s Poloniusem „tvou vlastní pravdou“ v Hamletovi. 21. století zaznamenalo zvýšení sebevědomí o naší svépomocné závislosti. Je tu vlna slibných bestsellerů o svépomoci, jako je Důmyslné umění, jak mít všechno u pr**le. Ty se vznášely někde mezi parodií a řídily se stejnou radou jako jejich předci ve více pozemském jazyce. V poslední době existuje trend, který byste mohli nazvat meta-svépomoc: knihy, ve kterých lidé píšou o svých zkušenostech po svépomocných knihách, například Help Me! (2018) a Jak být v pořádku (2020), na základě podobného podcastu By the Book...

Ale pokud jsou to všechno skoro stejné věci – jakože jsou – proč to nepřestat vydávat v jednotlivých knihách? Proč nekondenzovat opakované lekce celého žánru do jednoho článku? To je to, o co jsme se zde pokusili.

1. Udělejte jeden malý krok kupředu. 
Vaše každodenní návyky nejsou jen důležité; jsou dokonce podstatou všeho. Aristoteles to věděl, když napsal: „Jsme to, co opakovaně děláme.“ A navzdory vaší přirozené touze napravit vše najednou, tím nejlepším a nejrychleším způsobem, pokud chcete dosáhnout velkých výsledků, je důležité nejprve provést drobné a průběžné změny denních zvyků. V Japonsku se to nazývá kaizen, koncept představený americkým čtenářům v bestselleru Stephena Coveyho z roku 1989: 7 návyků skutečně efektivních lidí. 

Návykové přizpůsobení získalo ve 21. století velkou podporu průkopnických studií lidského chování. Ty byly nastíněny v roce 2014 bestsellerem Síla zvyku. Pak přišel Atomový návyk (2018), který poukazuje na to, že zlepšení metriky o jedno procento současně přispívá k exponenciálnímu růstu v dlouhodobém horizontu. Z krátkodobého hlediska je důležité opakování, které vyřadí vaše chování z omezené říše vůle a učiní jej automatickým. 

Osobně se nám líbí shrnutí v knize Minizvyky (2013): Udělejte svou každodenní praxi „příliš malou na to, aby se vám to nepodařilo“. Ujistěte se, že cvičíte například pět minut každý den, a brzy poctíte, jak dychtíte po dalších minutách... 

2. Změňte své mentální mapy. 
Je čas vstoupit do světa sportovních klišé. „Pokud nečemu věříte, mysl toho může dosáhnout“: Tato slova jako z motivačního plakátu jsou přičítána Ronnie Lottovi z NFL, ale také odrážejí to, co se nám téměř každá svépomocná kniha pokusila říct – už od Síly pozitivního myšlení (1952). Při dosahování jakéhokoli cíle musíte v zásadě důkladně vizualizovat váš preferovaný konečný výsledek, a pak pracovat zpětně v přesně naplánovaných krocích. 

Plánovací část je klíčová. Cesta, jak se dostanete k vašemu cíli nebo tento proces však může trvat roky. Hrajete dlouhou hru. Emocionální spojení s vaší vizualizací je způsob, jakým získáváte „duševní houževnatost“, abyste překonali překážky.

3. Boj je dobrý. Strach je dobrý.
Stoická filosofie sahá až do 3. století před Kristem a je stále nesmírně populární. Objevuje se nejen ve Stoické výzvě: Průvodce filozofem, jak se stát tvrdšími, klidnějšími a odolnějšími (2019), ale ve více či méně každém dalším moderním svépomocném tlustopisu. 

Stoicismus není o tom, že nic nepociťujete, ale o posunutí vašeho mentálního rámce tak, abyste očekávali a dokonce přivítali to nejhorší, místo aby se ho obávali. „Řekněte si brzy ráno: dnes se setkám s nevděčnými, násilnými, zrádnými, závistivými, nenávistnými muži,“ napsal Marcus Aurelius. Což je, kromě jiného, perfektní mantra pro používání Twitteru a Internetu všobecně... 

V celé historii existuje mnoho podobných pokusů ke znovuspojení našich očekávání – například buddhistický princip, který ukradl kontroverzní akademik Jordan Peterson, který říká, že život je utrpení. Jakmile to přijmete, další úrovní pak není jen to, že to očekáváte, ale ženete se rovnou do věcí, které vás děsí. 

4. Okamžitý úsudek je špatný. 
Je těžké vysvětlit toto společné pravidlo svépomoci bez vklouznutí do světa klišé. Jak často vám bylo řečeno, abyste se zhluboka nadechli a počítali do 10, než na něco nebo někoho zareagujete? 

Říkejte tomu empatie, říkejte tomu soucit, nazývejte to hraním si na ďáblova obhájce, nazývejte to zkoumáním vašich privilegií. Výsledek je stejný– vyhnete se rychlému úsudku o lidech kome vás. Evoluce nás přiměla k tomu, abychom viděli vzory a činili rychlá rozhodnutí. Což je užitečné, žijete v jeskyni na kterou zrovna útočí mamuti, ale už ne tolik v multikulturní společnosti moderního světa. 

5. Pamatujte na konec svého života. 
Trošku morbidně se říká, že fakt, že víme, že jednou zemřeme je to, co nás odlišuje od zvířat. Je to také jeden z nejužitečnějších nástrojů ve svépomocném arzenálu. "Memento mori" je tu s námi od pradávna... Proč to tedy funguje tak dobře? Protože když vzpomeneme na to, že jednou umřeme, nechutné hádky každodenního života přestávají být tak závažné a i ty nejhorší problémy se zdají být malichernostmi. 

Pokud je vaše vlastní smrt příliš děsivá na to, abyste o ní mohli přemýšlet, existuje pro vás i bezpečnější verze, která je pro některé i účinnější: Myslete na sebe ve svých osmdesáti letech v domově pro seniory. Opravdu si to představte: Jste na invalidním vozíku, vrásčití a křehcí, jíte měkké jídlo před hučícím televizorem... Byla by tato osoba ráda, že jste právě udělali krok, který chcete udělat, nebo by toho litovala? 

Toto je myšlenkový experiment známý jako „potenciální retrospekce“. Jeff Bezos to nazývá „minimalizací lítosti“ a je to metoda, kterou v roce 1996 použil k tomu, aby podstoupil největší riziko svého života. Rozhodl se, že osmdesátiletému Jeffovi bude méně líto, kdyby šel do Seattlu a založil Amazon, bez ohledu na výsledek, než kdyby zůstal ve svém bezpečném newyorském poradenském zamšstnání. Ať už Bezose zbožňujete, nebo ho nenávidíte, nemůžete popřít, že to fungovalo. 

6. Buďte hraví. 
Život je příliš krátký na to, abyste se zajímali o to, co si o vás ostatní lidé myslí. Když se bavíte a užíváte si to, paradoxně ostatní přitahujete jako můra k plameni. Proto si uvědomte, že nejste dokonalí. Nesnažte se o to a prostě buďte sami sebou. 

7. Buďte užiteční pro ostatní. 
Jaké je asi to nejstarší pravidlo osobního rozvoje, které existuje? Pravděpodobně "zacházejte s ostatními tak, jak byste chtěli, aby se zacházelo s vámi". To je základní princip, který se objevil nezávisle na sobě snad v každé kultuře na světě. Toto jednoduché pravidlo se datuje k nejméně do 6. století před Kristem v Číně a Řecku a kolem 2 000 před Kristem v Egyptě. Dnes však ve svépomocných knihách existuje mnoho interpretací na toto téma od „milujte svého souseda“ až po název knihy z roku 2020 "Just don‘t Be An Ass * *". Ovšem všechno se má brát trochu s rezervou a jestliže se rozhodnete tímto pravidlem řídit, dejte si pozor ať nejste za blbce, který je až moc hodný. 

8. Perfekcionismus = prokrastinace. 
V průběhu let si mnoho lidí koupilo hromadu knih na téma prokrastinace, aby se vypořádali s otálením a ironicky ve většině případech čekali na nějaký deštivý den, aby si je mohli přečíst... Hledali také publikace, které se zabývaly perfekcionistickým chováním. A až když si přečetli titul "Jak se stát imperfekcionistou", vyšel najevo jeden jednoduchý fakt: Jde o jeden a ten samý problémem. 

Perfektní výsledky jsou v tomto světě nemožné, takže pokud je očekáváte, budete samozřejmě prokrastinovat. Perfekcionismus není hravý. Ten vám nedovolí přijmout vaše nedostatky. Skvěle zde funguje japonský princip: wabi-sabi, přijetí a láska k nedokonalosti ve všech věcech. Jak ho však uvedete do akce? Začněte, ať už jste připraveni, nebo ne. Někdy se nejlépe naučíte tím, že se do všeho vrhnete po hlavě. Dobře se na to hodí anglická fráze "fake it, untill you make it". 

9. Spát, cvičit, jíst, chillovat. Opakovat. 
Být člověkem znamená akceptovat omezení a údržbu našeho těla. Římský básník Juvenal to vyjádřil nejlépe, a to: "zdravá mysl ve zdravém těle". Musíme jíst (ne moc, ne příliš často a správné věci). Potřebujeme spát (6 až 10 hodin, v závislosti na našem věku a naší DNA) a věnovat pozornost našemu chronotypu, který nemůžeme změnit bez ohledu na to, kolikrát čteme knihy o osobním rozvoji...  A ano opravdu to funguje. Zeptejte se lidí kolem sebe, kteří pravidelně cvičí a zdravě jí... zkrátka se vydali na cestu zdravého životního stylu. 

10. Sepište si to. 
Bez ohledu na to, kterým svépomocným průvodcem se řídíte, nedostanete se daleko bez psaní. Musíte stále vylepšovat své plány. Musíte si představovat to, čeho chcete dosáhnout. Musíte si vytvořit seznamy. Zachyťte doslova vše, o čem si myslíte, že byste možná měli udělat nebo chcete udělat, nyní nebo v budoucnost. Pak, každou položku u které je to možné (pokud trvá její splnění méně než 5 minut), okamžitě odškrtněnte. Pokud je to na delší dobu, zkuste si dát deadline. Piště vše nahodile, tak jak vás to napadne a pak teprve vše utřiďte. V první hodině svého dne, než bude mít mozek šanci se plně probudit a cenzurovat, napište ručně tři stránky. Předmět: cokoli, co přijde na mysl. První dvě stránky jsou vždy úplné blbosti, jako „Nevím, proč to dělám, je to nuda“, než se třetí stránka dotkne nějaké překvapivého zjevení. 

Pak je tu ještě deník vděčnosti. Tento koncept nás sice lehce nutí protáčet panenky, ale bohužel opravdu funguje. Jednoduchý akt vyjmenování věcí, za které jsme vděční každý den, zlepšuje naše duševní zdraví. A ano, je to vědecky potvrzeno. 

11. Nemůžete to všechno přečíst. 
Pokud čtete autora, který tvrdí, že z knihy nebo článku můžete získat doslova vše, co potřebujete, nejedná se o svépomoc. Jde o kult. Dokonce i ty nejsoběstačnější z nás potřebují občas pomoc. Abyste měli nějakou reflexi, že jste na správné cestě, najděte si někoho, kdo vás povede a vy dělejte stejnou službu i jemu (nebo jí). Pokud máte to štěstí, že máte někoho, kdo vám zavolá, kdykoliv, když jste na dně, nechte si ho na celý život. Ale přátelé, spolupracovníci a rodina, kteří vás milují, se budou samozřejmě obávat vám říct vše, co nevidíte, ze strachu z vaší reakce... Lepším řešením je tedy někdy navštívit terapeuta. Alespoň pokud již konzultace s blízkými nestačí. 

Reklama
Aktuální číslo
Reklama
Reklama
Reklama
přihlásit se k odběru newsletteru
MarieClaire logo
Close dialog icon

přejít na web

Odebírejte náš NEWSLETTER

Váš e-mail

Přihlášením k newsletteru souhlasíte s Obchodními podmínkami Burda a potvrzujete, že jste se seznámili se Zásadami ochrany soukromí Burda International CZ s.r.o.

Na váš e-mail jsme odeslali odkaz pro potvrzení odběru novinek.

Reklama
Reklama
Reklama