Přejít k hlavnímu obsahu

ZDRAVÍ: Z coury běhna

text: Lenka Vrtišková Nejezchlebová, foto: Getty Images/15.2.2018
Bude mi osmatřicet, BMI ukazuje mírnou nadváhu, mám dvě malé děti, jsem přirozeně líná, nevytrvalá a na základce jsem málem umřela při běhu na dvanáct minut. Už ve druhé minutě. A já, ano já... počkejte si na to... běhám.

Stalo se to nedávno. „...dnes jsem uběhla své první tři kilometry! Teda, jestli se tomu, co jsem dělala, dá říkat běh. Jsem běhna!“ napsala jsem na Facebook. Ale kamarád mě uzemnil, zatím prý jenom coura. Když mě po jednom výběhu o měsíc později můj muž, přeživší absolvent čtyř maratonů, který mě špehoval přes sdílenou běžeckou mobilní aplikaci, přivítal slovy: „Zdar běhno,“ hruď mi praskala pýchou. V nohách svou první sedmičku (výjimečně nehovořím o víně) a na mobilu čas 51 minut. Z coury se stala běhna.

A PROČ VLASTNĚ BĚHÁM?

Běhací nákaza v mém okolí dosáhla v posledních letech rozměrů epidemie a – jak už jsem psala – s jedním nakaženým sdílím stůl i lože. Běhání se mi líbilo. Zdálky i zblízka. Nízkonákladové časově, finančně i prostorově. Hmotnost klesá, kondice stoupá, mozek se okysličuje a endorfiny juchají. Jenže jsem byla přesvědčená, že na to nemám. A že na to mám velká prsa. A kdesi a cosi. A zůstávala jsem u svých osvědčených pohybových aktivit (aerobik, p-class, bosu, trampolíny, zumba...). Jenže v poslední době – se čtyřletým klukem, roční holčičkou, pracovním nasazením a (jakous takous) péčí o domácnost – bylo stále těžší urvat si na cvičení dvakrát týdně čas, na hodinu v tělocvičně připadala skoro hodina cesty, navíc mě limitoval rozvrh. Obutí a výběh hned od zápraží mi připadaly stále lákavější. Jednoho dne jsem neodolala. Nazula kecky (plus další části outfitu, což mě stálo minuty navíc, přiznávám), můj choť a kouč mi dal nejcennější radu: „Běž pomalu, nervi to na sílu, když poběžíš tempem rychlé chůze, bude to akorát, když to nepůjde, nic si z toho nedělej, vždyť můžeš jen rychle jít.“

A VYRAZILA JSEM.

Ještě dnes, po pár měsících pravidelných výběhů mám pořád někde na třetím čtvrtém kilometru – kdy se tělo přizpůsobí rytmu a tempu běhu, tep je jen mírně zrychlený, dech pravidelný a relativně klidný, nohy kmitají v režimu autopilota – pocit, že se mi to snad jenom zdá. Běžím. Běžím čtyřicet, někdy padesát minut, už jsem párkrát běžela i přes hodinu. Běžím. A považte, neumírám, neplivu kolem sebe kusy svých plic, nepíchá mě v boku. Běžím. A jestli běžím já, můžete i vy. Jen vyběhnout.

Moje tipy

1. Nejde o kilometry, spíš o čas. Hubnoucí efekt nastává zhruba po čtyřiceti minutách. Lepší pomaleji, ale déle, než rychleji, ale krátce.

2. Při běhání poznáte své okolí jako nikdy. Omrzí vás totiž první pečlivě zvolená trasa, začnete hledat jiné cestičky. Běhací aplikace v mobilu vám dá přehled a můžete sledovat, jak se zlepšujete. Sdílení běžeckých úspěchů vám přinese fanoušky, motivátory a kontrolory.

3. Je příjemné se odměňovat. Za prvních pět kilometrů třeba nové funkční sexy tričko, za hodinovou výdrž premium verzi běžecké aplikace, po deseti trénincích nové běhací boty.

4. Bez sluchátek vnímáte zvuky a ruchy či naopak ticho kolem, slyšíte svůj dech, mozek po čase vypne. Pro mnohé je to nejvíc. Jiní běhají s hudbou. Dobře zvolený playlist může sehrát roli skvělého „pacemakera“, nepadnoucí rytmus vás může rozhodit. Na delší běhy se mi osvědčily audioknihy.

Reklama
Aktuální číslo
přihlásit se k odběru newsletteru
Přihlášení k odběru newsletterů
* povinná pole
Reklama
Reklama