Přejít k hlavnímu obsahu

TÉMA: Naše románové kamarádky

Text: Scarlett Wilkov/5.9.2017
Scarlett O'Hara, Elisabeth Bennet, Ambra St. Claire, Anna Karenina, Bridget Jones... Co mají společného? Nad knihami s jejich příběhy se dojímáme, smějeme, brečíme, sníme. Mít své románové hrdinky je nezbytně nutné. Tak se za ně konečně přestaňme stydět.

Kolegyně mi nedávno půjčila knížku novinářky Caitlin Moran Jak být ženou. „Bereš si ji do vlaku?“ ptala se. „Jasně, čtu zásadně ve vlaku.“ „Tak si ji zabal do novin. Ten název je děsný. Taky jsem si ji do tramvaje balila, připadala bych si s ní jako koza pitomá. Ale rozhodně si ji přečti, je skvělá,“ vysvětlila. Tak jsem ji zabalila. Aby si spolucestující v pendolinu třeba neřekli, že ženská, která čte knihu s názvem Jak být ženou, je divná. Pak mi to došlo. Divná opravdu jsem. Stejně jako moje kolegyně.

INŤOŠKY VERSUS ROMÁNEK

Podléháme totiž pocitu, že romány o ženách a pro ženy jsou zásadně četba pro hloupé husičky. Že se prostě nehodí přiznat, že právničky, novinářky, lékařky, manažerky, podnikatelky či studentky všech možných oborů, rády čtou o lásce, o vztazích, o ženských trápeních. Jen si to přiznejme. Co odpovíme, když se nás někdo zeptá, koho právě čteme? Tvrdíme, že naše myšlenky zaměstnává třeba Haruki Murakami. Neřekneme: „Právě čtu krásný romantický historický román o velké lásce, jmenuje se Věčná Ambra.“ Ne, to z úst nevypustíme, protože se bojíme, že budeme považovány za naivky, které slzí nad červenou knihovnou.

Mít své románové kamarádky je ale nutností. Tak je přestaňme tajit a začněme se k nim hlásit. Já tímto veřejně prohlašuji, že mou nejoblíbenější knihou je román Jih proti Severu, přestože mé intelektuálně se tvářící kamarádky obracejí oči v sloup a označují jej za kýčovitý škvár. Jeho hrdinka Scarlett O'Hara mě provází celým životem nejen proto, že mi má podobně postižená matka dala její jméno, ale také proto, že se řídím větami z tohoto románu. Dobře se mi s nimi totiž žije. Podstatná je už ta úplně první na začátku: „Scarlett O'Hara nebyla krásná, ale muži si toho málokdy byli vědomi.“ No to je přece věta, kterou je dobré si připomínat. Ono to tak v životě často bývá, že se z dívek, které nebyly prvoplánové krasavice, stávají ženy nejzajímavější a nejúspěšnější. Další důležitá věta mé románové

kamarádky Scarlett je: „Budu na to myslet až zítra.“ S tou se dají zvládnout všechny nepříjemné životní situace. A do třetice věta, kterou sice neřekla Scarlett, ale její milý Rhett Butler, a když zazněla ve filmovém zpracování Jihu proti Severu, americký filmový institut ji označil za nejlepší filmovou hlášku všech dob: „Upřímně, miláčku, je mi to fuk.“ Ta je důležitá proto, že když najdeme mužského, který nás opravdu miluje, neměly bychom na něj kašlat jako Scarlett na Rhetta, protože by nás to jednou mohlo mrzet. Až mu budeme fuk. Podobné slavné věty najdeme v řadě dalších ženských románů. Jednu z nich najdeme například v úvodu knihy Jane Austen Pýcha a předsudek: „Světem panuje skálopevné přesvědčení, že svobodný muž, který má slušné jmění, se neobejde bez ženušky.“ Jde o důkaz, že některé věci se nemění a je úplně jedno, jestli žijeme na anglickém venkově v 19. století nebo v centru Prahy ve století 21. Protože pořád toužíme po lásce a svobodě zároveň. A hrdinka této knihy Elisabeth nám dává naději, že tohle všechno se může podařit najít.

CO JE ROMÁN PRO ŽENY?

„Problém je v tom, že termín román pro ženy si spousta lidí spojuje s termínem červená knihovna, což je nesmysl,“ říká Karin Lednická, zakladatelka a majitelka nakladatelství Domino, která založila edici Inteligentní román pro inteligentní ženy. Těžko říct, z čeho ta přetrvávající přezíravost pramení. Z předsudku? Z nevůle poznat? Sebekvalitnější ženská literatura má sakramentsky těžkou pozici. Je degradována na jakýsi ekvivalent plkání u kafíčka či kuchyňského dramátka. S předsudky se k ní stavějí nejen muži, ale i řada žen říká, že romány pro ženy nečte. Když se jich zeptáte proč, dozvíte se, že si pod tím představují slaboduchý, sladkobolný příběh s cukrkandlovým koncem.

Co to vlastně je ženský román? „Tento pojem trpí tolika dezinterpretacemi, že vlastně nikdo z nás neví, co si pod ním představit,“ říká Karin Lednická. „Mě například silně zasáhla Paní Bovaryová a Anna Karenina. Milenec Lady Chaterleyové mě uhranul a Jane Austen prostě miluju.“

S BETTY A BRIDGET NAVŽDY

Ženské románové hrdinky nám často pomáhají přežívat vlastní průšvihy. Spousta matek se například shoduje v tom, že pubertu svých dětí přežily díky tomu, že četly romány Co život dal a vzal a Vejce a já Betty McDonald. Popisuje své trápení a různé životní kotrmelce s takovým nadhledem, že se stala kamarádkou čtenářek v různých koutech světa. A přitom to zpočátku vypadalo, že prostě jedna paní byla propuštěná ze zaměstnání, nemá co dělat a tak zkouší psát o svém životě. A koho by v polovině devadesátých let napadlo, že když jistá Helen Fielding napíše o pocitech ztřeštěné, obtloustlé a nespokojené třicátnice jménem Bridget Jones, vytvoří kamarádku pro ženy celého světa? Bez těchto dam by nám bylo hůř. Změnit přezíravý pohled na ženské hrdinky ženských autorek můžeme jen my, čtenářky. Čtěme s hrdostí o Scarlett, Elisabeth, Anně, Bridget, Betty a dalších. Položme si je s láskou na noční stolky, na lehátka na plážích i na stoly v kavárnách.

Co stojí za to přečíst

ČAS MEZI ŠITÍM. Autorka Maria Due- ňas. Strhující španělský bestseler o chudé dívce, která se prosadila jako švadlena a stala se agentkou tajné služby. Zní to jako červená knihovna, ale není.

VYHNÁNÍ GERTY SCHNIRCH, Kateřina Tučková. Příběh Němky, která byla po 2. světové válce vysídlena z Českoslo- venska. Hodně napínavá a drsná kni- ha, po jejímž přečtení budete ráda za dobu, ve které žijeme.

ALICE V ŘÍŠI DIVŮ (A TAKY ZA ZRCADLEM), Sarai Walker. Hrdinka Alice Bluma Kettle je tlustá a přesvědčená, že když zhubne, bude se jí žít lépe. Ukáže se, že tak jednoduché to není. Chytrá zábava ze současnosti, ve které nejedna čtenářka pozná sama sebe.

ÚDOLÍ ROZHODNUTÍ, Marcia Davenport. Klasický generační román, který se točí kolem osudů Marie Rafferty, chudé služebné v bohaté rodině. Krásné čtení o životě v předválečném Pittsburghu, které se částečně odehrává i v Česku.

VĚČNÁ AMBRA, Kathleen Winsor. Román o divokém životě dívky, která se dostala do nejvyšších pater společnosti ve Francii v sedmnáctém století. Opravdová lahůdka pro romantičky. Červená knihovna, která však kromě odreagování přináší skvělý popis běž- ného života té doby.

JAK BÝT ŽENOU, Caitlin Moran. Nejde o román, ale o provokativní zpověď autorky a její pohled na postavení současné ženy ve společnosti. Zábava, která je místy až šokující svou otevřeností. 

Aktuální číslo
přihlásit se k odběru newsletteru
Přihlášení k odběru newsletterů
* povinná pole
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama