Přes osmdesát let se nestalo, že by v nominacích na nejprestižnější filmovou trofej vedl snímek, v němž za celou dobu nepadne jediná pořádná věta. Černobílá romantická komedie francouzského režiséra Michaela Hazanaviciuse však do klání o Oscara vyráží hned s deseti šancemi na získání sošky a políčeno má na všechny hlavní kategorie. The Artist má sice vinětu němého filmu, není však nedostupnou lahůdkou pro pamětníky ani uměleckou freskou bez děje. Je to kouzelný příběh o lásce a pomíjivosti slávy, milostný dopis adresovaný nejranější éře Hollywoodu. Je to film tak půvabný, příjemný a lehký jako úsměv, který vám zůstane viset na rtech po nečekaném polibku. A přestože se jeho děj vypráví zcela beze slov, budete to nakonec vy, kdo zůstane sedět v němém úžasu.

Snímek belgicko-francouzské koprodukce vás přenese o celé století zpět, do  bezstarostných a požitkářských dvacátých let, kdy lidé tancovali charleston a pili nelegální whisky. Švihácký Jean Dujardin hraje George Valentina, zářivou hvězdu němého filmu. Jeho poznávacím znamením je elegantní knírek, frak a konvoj fanynek. Obdiv k němu chová i začínající herečka a tanečnice Peppa Miller (nádherná Bérénice Bejo), které protřelý herec dává mentorské rady. Mezi oběma herci vzniká jiskřivé pouto, když si však do Hollywoodu začne razit cestu mluvený film, Peppina hvězda začíná stoupat vysoko nad Georgovu. A to pyšný umělec nese jen těžko…

Zápletka filmu není z nejoriginálnějších – někdy trochu připomíná muzikál Zpívání v dešti nebo Zrodila se hvězda, jindy Sunset Boulevard a Vše o Evě. Spíš než že by z nich drze loupil, jim však skládá poctu, stejně jako filmovému řemeslu vůbec. The Artist je film zábavný, milý, skvěle obsazený, prostoupený nostalgickým kouzlem a dávno zašlým glamourem. Jde o nejmilejší překvapení uplynulého filmového roku. Až film skončí, nebojte se odměnit tiché hrdiny pěkně hlasitým aplausem.

16.02.2012 / Kateřina Hanáčková