Přejít k hlavnímu obsahu

@WORK: Rozhovor s Ditou Přikrylovou z Czechitas

Text: LUCIE FIALOVÁ foto: MICHAL FANTA/30.10.2017
Na informatiku se Dita Přikrylová původně přihlásila jen kvůli lásce k číslům. Brzy jí ale začala připadat tak vzrušující, že by práci v ní přála každé ženě. Proto v pouhých čtyřiadvaceti letech založila organizaci Czechitas, která pořádá kurzy IT pro ženy.

S čím jste si hrála jako malá? Můj táta je ajťák, takže jsme měli dost technických hraček. Hrozně brzo se u nás objevil dokonce počítač, takový ten s volantem a pedály na hraní her. Panenky jsem moc neměla, s Bárbínama jsem si chodila hrát ke kamarádce. Ale ze všeho nejvíc jsem byla venku a hodně jsem sportovala.

Ptám se proto, že vy sama upozorňujete na to, že už v dětství se utváří vztah k technologiím a rozhoduje se o tom, jaký obor si dítě jednou vybere… To je pravda. A neznamená to, že bychom měli dát holčičkám autíčka. Jen by mi přišlo fajn, kdyby se jim nedávaly automaticky jen ty panenky. Problém je, že hračky jsou striktně rozdělené na holčičí a klučičí. To může být také jeden z důvodů, proč od roku 1984 tolik poklesl počet žen v IT oborech – souvisí to s dobou, kdy se osobní počítač začal marketingově propagovat a začal být spojován čistě s chlapci a muži.

A do roku 1984 to bylo jinak? Do té doby bylo žen v IT podstatně víc. Samozřejmě se trochu liší, co v té době znamenalo IT. Možná se do toho počítaly různé administrativní pozice, obsluha velkých strojů, zavádění děrných štítků. Každopádně to tehdy bylo 30–40 procent žen, dneska jich je v IT jen deset procent.

Přitom třeba co se týče hraní her, tak holky převažují… Je to tak. Koneckonců několik významných českých IT žen – Janča Moudrá nebo Kristýna Bártová ze Skypu – se přiznaly, že se začaly zajímat o IT díky hře The Sims, kde si budovaly světy a oblékaly postavičky. Dle průzkumů holky převažují i mezi uživateli mobilních aplikací.

Takže holky hrajou hry, zajímají se o IT, ale nejdou to studovat a neumějí si představit, že by je informační technologie živily. Čím to je? Vidím obrovský vliv lidí, které máme kolem sebe – rodiče nám radí, čemu se věnovat, kamarádi nám dávají zpětnou vazbu, ale jsou to i učitelé. Málokdo si uvědomuje, jak velký vliv má dobrý učitel. Já jsem třeba měla ráda fyziku, protože jsem na ni měla skvělou učitelku. Zároveň je fakt, že nebyl nikdo, kdo by mi informatiku doporučil, i když se to v mém případě vyloženě nabízelo – matika mi vážně šla, jezdila jsem i na matematické olympiády. Většina takových holek ale končí na ekonomce, a to je škoda.

To byl důvod, proč vznikly Czechitas? Ten důvod byl spíš pozitivní: když jsem informatiku studovala, tak mi přišla jako fajn a úžasně kreativní práce, která je velmi flexibilní, dobře ohodnocená. A přišlo mi, že se to mezi holkami málo ví. Tak jsme jim chtěli dát možnost potenciální práci snů zkusit, objevit nový svět. Teprve od nich jsem se potom dozvídala, jak je možné, že až ve 23 letech zjišťují, jak je technologie baví. Vyprávěly, jak je v hodinách informatiky učitelé posílali do zadních lavic, ať si tam dělají úkoly na jiné předměty.

Jak se projevuje fakt, že jsou vaše kurzy pro holky? V obsahu ne. Dokonce může přijít i kluk, když se nenaplní kapacita. Přirovnala bych to k dámské posilovně: zacvičíte si úplně stejně, má to stejný výsledek, ale cítíte se tam líp. V místnosti plné holek se nemusíte stydět, cítíte určitou sounáležitost… Plus víme, jak oslovit začátečníky, umíme ten svět IT holkám trošku přeložit do jejich jazyka.

Už rozumím tomu, že prvotní motivace byla obohatit ženy, ukázat jim nový svět, ale čím naopak ženy mohou obohatit IT? Jednoslovnou odpovědí by bylo: diverzita. Holky jsou obecně pečlivější, mají větší smysl pro estetiku, jsou komunikativnější, ale to je všechno dáno stereotypy, ve kterých je vychováváme. A tolik o to nejde. Jde o to, že přinášejí jiný názor, jiný pohled na řešení věcí. Je dokázané, že čím větší diverzita v týmu, tím lepší výsledky a výkonnost.

Jaké typy žen na vaše kurzy chodí? Úplně všechny. Věkový průměr je asi třicet let, ale děláme i kurzy pro středoškolačky a nejstarší studentce bylo 74 let. Většina z nich chce zkusit něco nového, co by je posunulo kariérně. Některé vnímají, že se trh práce mění a jejich náplň práce se rozšiřuje a ony už na ni nestačí. Nebo chtějí změnit práci úplně, protože si uvědomily, že IT je velmi lukrativní obor. Chodí i holky, které potřebují získat nějakou novou dovednost, aby mohly rozjet svůj projekt. A taky maminky na mateřské, které se chtějí rekvalifikovat.

Vybavíte si nějaký hezký příběh kariérního přerodu? Letos od ledna do března běžela v Praze Digitální akademie, což je tříměsíční intenzivní datový kurz, na který nám dal peníze Google. Chodily na něj holky, které před tím nedělaly žádnou datovou analytiku, a teď je 17 z 26 zaměstnáno v oboru. Konkrétních příběhů je spousta: třeba holka, která dělala projektovou manažerku a po našem kurzu nastupuje na analytiku do Facebooku v Dublinu. 

Vy také upozorňujete, že české holky brzy ani nebudou mít jinou možnost než do IT proniknout. Základní úroveň, kterou by měla mít třeba holka z marketingu, je už teď jiná, než když se jenom tiskly letáky. Říct, že umím word a excel, to je něco jako říct, že umím číst a psát. Ovládat technologie, začíná být něco jako stravenky... úplná samozřejmost, která když není, tak urazí. Ale není potřeba se stresovat, stačí se jim jen nevyhýbat.

Není to také trochu o sebevědomí? Holky by třeba do IT chtěly, ale prostě si nevěří. Samozřejmě. Chronické srovnávání, podceňování, strach z chyb, z odmítnutí a taky taková speciální ženská potřeba, aby nás měl každý rád. Takové věci nás brzdí. Znám to sama od sebe, jsem taky introvert a většinu času se cítím – jak se říká u nás na Moravě – jako malý Jarda.

Přesto jste velice úspěšná. Co vám pomohlo? Někdy mám problém věřit sobě, ale věřím vlastní vizi, tématu, smyslu. Myslím, že pokora je fajn a ráda zůstanu pokorná, ale to se nevylučuje s tím jít si za svým cílem. Nebát se vystupovat ze své komfortní zóny, umět ostatní přesvědčit o svém názoru, mít ty pověstné koule.

Čím jste chtěla být jako malá? Byla jsem hodně všestranná – ať už v počtu sportů, které jsem dělala, nebo třeba v tom, že mě ve škole bavily úplně všechny předměty. Až do posledního týdne před odevzdáním přihlášek na vysokou školu jsem nevěděla, kam se přihlásit. Věděla jsem jen, že chci dělat vlastní projekty. Že mám na to, strhnout lidi pro nějakou myšlenku. Nakonec jsem šla na informatiku a na ekonomku. Tehdy jsem si myslela, že je to špatně, že si neumím vybrat, ale v Czechitas to všechno zhodnocuju.

Pracujete hodně? U mě už to ani není otázka work-life balance, ale otázka toho, co je ještě práce a co už ne. Je to ještě práce, když si večer čtu články o vzdělávání v Izraeli? Pracuju dost, protože mě to dost baví. A mám teď na to prostor – nemám ještě rodinu, takže tomu můžu dávat veškerou svoji energii. Pak si to ale vždycky vyberu a každých 6–7 týdnů odjíždím aspoň na 14 dní kitovat, to je můj sport. Takže si na nějaký čas přenesu kancelář někam, kde fouká.

A co děláte, když nefouká? Nedělám nic jiného než sportuju, dělám Czechitas a spím. Kromě kitu ještě jezdím s přítelem downhill na kole, to se dá dělat do konce října, pak lezu na boulderu a pak začne sněžit, tak vytáhnu snow-kite, lyže a snowboard. A novinkou je, že jsem začala běhat na delší vzdálenosti.

Teď položím takovou personalistickou otázku: kde se vidíte za pět let? Když si vezmu, že před pěti lety jsem ještě netušila, že budou existovat Czechitas, tak těžko říct. Ale mám představu, že za pět let už budou Czechitas existovat fyzicky, to znamená, že bude nějaký dům, kde budeme dopoledne dělat kurzy pro školy, odpoledne kroužky a večer nějaké večerní kurzy. O víkendu soutěže, hackathony... A že budou existovat místní komunity Czechitas po celé České republice. No a za deset let, to bych si přála, aby už existovala škola s inovativním způsobem vzdělávání, kterou založíme.

Technologie jsou dobrý sluha, ale můžou být i zlý pán. Limitujete je nějak ve svém životě? Dva roky jsem si nezapnula vyzvánění na mobilu a vypnula jsem si i veškeré notifikace ze sociálních sítí. Taky jsem omezila počet sociálních sítí, nemám třeba LinkedIn, což je pro mnoho lidí v mém okolí nepochopitelné. Facebook jsem si na počítači smazala a přístup k němu zakázala. To jsou věci, které je potřeba udělat, když člověk vyhodnotí, že přinášejí jen neužitečnou prokrastinaci. Dřív jsem pracovala od osmi do pěti a v pět pro mě pracovní email skončil. Teď už ho má člověk neustále v kapse, a nově už není klid ani při cestování po Evropě. Jsem digitální žena, ale má to své limity. Potřebuju mít pocit, že si svůj čas řídím sama. 

DITA PŘIKRYLOVÁ (28) Vystudovala ekonomiku a informatiku na Masarykově univerzitě v Brně. Po škole chvíli pracovala jako IT risk konzultant a datový analytik. Od roku 2013 se věnuje vzdělávání dívek a žen v oblasti informačních technologií. V roce 2014 založila neziskovou organizaci Czechitas. Loni se dostala do žebříčku Forbes 30 pod 30 a stala se 76. nejvlivnější ženou Česka. Kromě toho získala cenu Evropského občana. Miluje adrenalinové sporty.

 

* Spolu s Czechitas se na Dream BIG (21. listopadu 2017 v pražském klubu SaSazu) za pouhých 60 minut naučíte, jak na internetu zazářit díky základům programování a třeba posunout svoji kariéru ještě dál. Vstupenky seženete ZDE. Nezapomeňte nás sledovat na Facebooku a Instagramu. Těšíme se na Vás!

Reklama
Aktuální číslo
přihlásit se k odběru newsletteru
Přihlášení k odběru newsletterů
* povinná pole
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama