Přejít k hlavnímu obsahu
Reklama

VZTAHY: Láska a jiné podivné závislosti

Text: Veronika Zavřelová/8.6.2018
Zavolá nezavolá, tentokrát už si na mě žádný bídák nepřijde, budu rozumnější, od teď opravdu už jen s hodnými hochy. A pak zase návrat zpět k panu Špatnému a pocit, že se točíte v kruhu. A technologie našemu milostnému trápení dávají zcela nové obrysy.

Dodnes si živě vybavuji kolejní sedánky, kdy řešit a probírat vztahová dramata bylo nejčastější a zcela jistě i nejoblíbenější kratochvílí, a troufám si tvrdit, že i hodně zásadní zkušeností vysokoškolského studia. Vyžívání se v romantických vzplanutích, všech jejich podobách a výkyvech, radostných i bolestivých, je staré jako lidstvo samo. Literární a filmové pole by bylo výrazně chudší, kdybychom si odmysleli všechny vztahové náměty. Nejsou snad trable s partnery a jejich možné řešení základem nejedné romantické komedie a řady veleúspěšných seriálů? Sex ve městě by zcela jistě nenaplnil šest vysílacích sezon, nebýt vztahových závislostí. Neliší se ale přeci partnerské představy dnešních třicátnic od předešlých generací? Je vliv technologií a používání sociálních sítí natolik zásadní, že mnohé vztahové psychologické teorie staví na hlavu?

Britská psycholožka Jo Hemmings, která se specializuje na analýzu partnerských vztahů, a zabývá se také výzkumem obrazu celebrit v médiích a jeho vlivů na ostatní partnerské soužití tvrdí, že „mileniálové vyrůstali v době, kdy bylo jednoduché najít další objekt své romantické touhy. Delší dobu jenom randí a jsou ve svazcích, které nejsou definitivní. Technologie jim umožňuje vytvářet takové svazky mnohem jednodušeji a s většími možnostmi. Takže vzorec touha po lásce, následovaná zlomeným srdcem a následnou zamilovaností se pro ně stává ‚normou‘.“

Závislost na stále nových a nových vztazích vykazuje podobné znaky jako mnoho jiných naoko závažnějších (alkohol, drogy). Do začarovaného kruhu se často dostávají jedinci toužící po pozornosti, po pochvale a uznání jiných lidí, autorit a při sebehodnocení dají na názor ostatních. Paradoxem také je, že komplikované a zraňující vztahy jim dodávají pocit, že alespoň nějakou část svého života mají pod kontrolou, na rozdíl od pracovních složitostí, které jsou často nepředvídatelné. Strach z osamění je silný a dovoluje setrvávat v nefunkčních a neperspektivních svazcích. Dr. Anastasia Pattison, z katedry psychologie na University of New York v Praze si myslí, že vztahový styl a spoluzávislost je úzce spjata s rodinnými modely. A je podle ní zajímavé sledovat, jak rodiče generace X ovlivňují možné závislostní tendence svých potomků.

Lidé, kteří jsou příliš závislí na vztazích mají slabý nebo nevyvinutý „koncept sebe sama“, tedy kdo jsem a kam jdu. U mileniálů je to poměrně obvyklé – přesně nevědí, kým jsou, co chtějí, co je udělá šťastnými. Na druhou stranu je to také generace, která přeskakuje ze vztahu do vztahu – což možná nemusí být až zas tak špatné – mohou porovnávat různé partnerské přístupy k sobě samým a jednodušeji rozpoznat dysfunkční vztah, takže jej mohou včas opustit. Může to ale také vést k neschopnosti a neochotě vytvářet hluboké intimní vztahy, což může mít za následek nikdy nenajít  skutečné uspokojení v této životní oblasti. Vliv nových technologií a sociálních sítí na vnímání partnerských vztahů je také neoddiskutovatelný. Generace mileniálů vyrůstala v záři elektronické komunikace, proto „vystavování“ sebe i partnera virtuální formě srovnávání není nic neobvyklého. Závislost se neprojevuje jen na vztahu samotném, ale i ve formě „metavztahu“ – reakce na vlastní vztahovou situaci v podobě instagramových followerů, zdvižených palců a facebookových komentářů. Randění se tak může stát jistou formou exhibice známé z televizních reality show.

Zuzana Gašparovičová, blogerka z Red Poppy Stories a sama z generace mileniálů vidí své vrstevnice a jejich vztahová dobrodružství následovně: „Ženy (mileniálky) v mém okolí mají nacpané diáře, spoustu rozjetých projektů, u postele pěkný sloupec knih a časopisů, na které nemají ani náhodou tolik času, kolik by chtěly, cestují víc, než by si kdy jen pomyslely, ty zadané milují a nezadané by milovat chtěly. Závislé na lásce jsou však stejně, jestli ne více než generace před námi. Svět se zmenšil, máme sociální sítě, levné letenky a tinder a i když by se mohlo zdát, že dnes bude najít toho pravého lehké, kvůli všem možnostem se z hledání paradoxně stává běh na skutečně dlouhou trať. A na to zase nemají mileniálky čas, že ano. Milovat někoho, kdo by miloval je, by však chtěly. Moje odpověď je ano, mileniálky jsou, i přes svoje nezávislosti, na lásce závislé a po cestě za tím pravým si cestu zpříjemňují těmi nepravými.“

Jana Šlinská, event manažerka ve společnosti Martinus, však žádné okaté závislosti ve svém okolí nepozoruje. „Asi 80 % mé generace, se kterou se setkávám nebo udržuji nějaký kontakt, je v dlouhodobém vztahu, některé moje kamarádky jsou už vdané a mají děti. Samozřejmě, že se to nedá úplně zevšeobecnit, ale lidé okolo mě se usazují, řeší společné bydlení s partnerem a zamýšlejí se nad společnou budoucností. Momentálně mám okolo sebe málo lidí, kteří jsou single.“

Možná na tom tedy nejsme tak špatně, jak by se na první pohled mohlo zdát. Technologie jsou organickou součástí dnešního uspěchaného života. Mobilní aplikace vystřídaly dohazovačky, poptat se v pracovním týmu na svůj objekt touhy je nahrazeno přidáváním nových lidí do okruhu přátel na Facebooku. Naše romantické aktivity prostě jen dostaly nový kabátek.

Reklama
Aktuální číslo
přihlásit se k odběru newsletteru
Přihlášení k odběru newsletterů
* povinná pole
Reklama