V hotelovém byznysu se pohybujete už pěkně dlouho, čím vám tato práce učarovala?
V oboru i v Dubaji jsem už dvanáct let. Svou kariéru jsem začala během otevírání Jumeirah Emirates Towers v roce 2000 a po dvou letech jsem nastoupila jako PR Manager pro InterContinental. Díky rozsáhlé škále hotelových nabídek je moje práce velmi zajímavá, opravdu se nenudím. V hotelech pracuje přes 1 500 zaměstnanců z více než padesátky zemí světa a s našimi hosty se domlouvají více než 40 různými jazyky.

V InterContinentalu sídlí vyhlášená francouzská restaurace. Chodíte sem také s přáteli, když je to vlastně vaše pracoviště?
Reflets par Pierre Gagnaire je opravdu nejlepší restaurace v Dubaji, již třetím rokem vyhrává prestižní kulinářské tituly. Menu se připravuje pod dozorem kuchaře Oliviera, který se několik let školil pod dohledem samotného Pierre Gagnaire, tříhvězdičkové michelinské kuchařské celebrity. Pierre má po celém světě už jedenáct restaurací, přesto přijíždí několikrát do roka, aby své zdejší klientele osobně uvařil! Reflets je opravdu speciální místo pro speciální příležitosti. Samozřejmě sem chodím ráda, ale ne tak často jako do ostatních restaurací. Naposledy jsem tu slavila narozeniny a s mými šesti přáteli jsme si tu užili šestichodový páteční oběd. Byla to zkušenost k nezaplacení, všichni na to pořád vzpomínáme! Tato neuvěřitelně promyšlená, chuťově dokonalá kulinářská kreace uspokojí chutě i těch nejzmlsanějších gurmánů.

Bylo pro vás těžké odjet z Čech? Přece jen dubajská kultura je pro Středoevropanku dost odlišná…
Bylo to opravdu těžké rozhodování, ale ve 24 letech jsem neměla co ztratit. Říkala jsem si, že do Prahy se můžu vrátit vždycky, ale asi bych celý život litovala, kdybych této příležitosti nevyužila. Před 12 lety nebyla Dubaj takovou turistickou atrakcí a život tady byl spíš maloměstský.

Co jste vlastně dělala předtím?
Když jsem dostala tuto nabídku, právě jsem dokončovala VŠE a pracovala pro holandskou firmu Wegener. Život a práce v jiné zemi mě ale vždycky lákaly. Už na střední škole jsem moc ráda cestovala a využívala jakékoli příležitosti se někam podívat. Ve dvaceti jsem byla v Americe, předtím na výměnném pobytu v Holandsku.

Máte dvě děti, změnil se mateřstvím nějak váš pohled na zdejší život?
Původně jsem sem odjela s plánem, že se do dvou let vrátím domů, ale po 12 letech a se dvěma dětmi se Dubaj stala naším domovem. Život je tu mnohem pohodlnější než v Evropě. Sice nemáme rodinné zázemí – babičky nebo tetičky, ale zase si můžeme dovolit mít celoroční výpomoc v domácnosti. A jelikož většina lidí zde pochází z jiných zemí, člověk opravdu rychle zapadne.

S malými dětmi musíte samozřejmě myslet i na takové věci, jako je úroveň zdravotnictví...
Jako všechno, i zdravotnictví je tu na špičkové úrovni. Nemocnice vypadají jako pětihvězdičkové hotely. Komfort ale stojí peníze, za všechno se tu platí, záleží na tom, jaké máte pojištění. Jen pro příklad: porod bez komplikací stojí kolem 50 000 korun, v případě císařského řezu se vyšplhá přes sto tisíc. Vakcinace nehradí žádná pojišťovna, a pravidelné prohlídky jsou tu dobrovolné. Nic není nařízeno a je opravdu na každém, aby si vše osobně zorganizoval.

Zřejmě i mateřská dovolená tu má jiná pravidla než v České republice, jak douho jste mohla zůstat na s dětmi doma?
Oficiálně je tu mateřská 45 dní, ale většina firem vám povolí měsíc placeného a měsíc neplaceného volna. Po třech měsících jsem se vrátila do práce. Samozřejmě, kdybych měla možnost zůstat s dcerou doma šest měsíců, určitě bych toho využila. Není nic horšího, než odložit tříměsíční dítě a pracovat dvanáct hodin denně. Měla jsem štěstí v tom, že mi na tři měsíce přijela pomoct maminka, a pak jsme si vybrali chůvu z Čech, která byla také jedinečná. Takže moje výčitky svědomí se trochu zmenšily.

Našla byste něco, co vám na životě v Dubaji vadí?
Určitě malá možnost kulturního vyžití. V Praze můžete kdykoliv zajít do divadla nebo na operu, tady je na výběr ze dvou divadel, navíc se většina her musí „dovážet", protože tu není žádné stálé profesionální divadlo. Ale člověk vždycky chce to, co zrovna nemá... A úplně nejvíc mi chybí procházky, možnost jít do lesa, sbírat houby a borůvky. Je tu hodně parků, ale lesy žádné.

Plánujete návrat, nebo je pro vás Dubaj doživotní volbou?
Tuto otázku si s manželem klademe každý rok. Víme, že zde asi nezůstaneme navždy, ale oba máme dobrou a zajímavou práci a děti jsou tu spokojené... Tak proč to bourat a začínat jinde od nuly?

V hotelovém byznysu se pohybujete už pěkně dlouho, čím vám tato práce učarovala?
V oboru i v Dubaji jsem už dvanáct let. Svou kariéru jsem začala během otevírání Jumeirah Emirates Towers v roce 2000 a po dvou letech jsem nastoupila jako PR Manager pro InterContinental. Díky rozsáhlé škále hotelových nabídek je moje práce velmi zajímavá, opravdu se nenudím. V hotelech pracuje přes 1 500 zaměstnanců z více než padesátky zemí světa a s našimi hosty se domlouvají více než 40 různými jazyky.

V InterContinentalu sídlí vyhlášená francouzská restaurace. Chodíte sem také s přáteli, když je to vlastně vaše pracoviště?
Reflets par Pierre Gagnaire je opravdu nejlepší restaurace v Dubaji, již třetím rokem vyhrává prestižní kulinářské tituly. Menu se připravuje pod dozorem kuchaře Oliviera, který se několik let školil pod dohledem samotného Pierre Gagnaire, tříhvězdičkové michelinské kuchařské celebrity. Pierre má po celém světě už jedenáct restaurací, přesto přijíždí několikrát do roka, aby své zdejší klientele osobně uvařil! Reflets je opravdu speciální místo pro speciální příležitosti. Samozřejmě sem chodím ráda, ale ne tak často jako do ostatních restaurací. Naposledy jsem tu slavila narozeniny a s mými šesti přáteli jsme si tu užili šestichodový páteční oběd. Byla to zkušenost k nezaplacení, všichni na to pořád vzpomínáme! Tato neuvěřitelně promyšlená, chuťově dokonalá kulinářská kreace uspokojí chutě i těch nejzmlsanějších gurmánů.

Bylo pro vás těžké odjet z Čech? Přece jen dubajská kultura je pro Středoevropanku dost odlišná…
Bylo to opravdu těžké rozhodování, ale ve 24 letech jsem neměla co ztratit. Říkala jsem si, že do Prahy se můžu vrátit vždycky, ale asi bych celý život litovala, kdybych této příležitosti nevyužila. Před 12 lety nebyla Dubaj takovou turistickou atrakcí a život tady byl spíš maloměstský.

Co jste vlastně dělala předtím?
Když jsem dostala tuto nabídku, právě jsem dokončovala VŠE a pracovala pro holandskou firmu Wegener. Život a práce v jiné zemi mě ale vždycky lákaly. Už na střední škole jsem moc ráda cestovala a využívala jakékoli příležitosti se někam podívat. Ve dvaceti jsem byla v Americe, předtím na výměnném pobytu v Holandsku.

Máte dvě děti, změnil se mateřstvím nějak váš pohled na zdejší život?
Původně jsem sem odjela s plánem, že se do dvou let vrátím domů, ale po 12 letech a se dvěma dětmi se Dubaj stala naším domovem. Život je tu mnohem pohodlnější než v Evropě. Sice nemáme rodinné zázemí – babičky nebo tetičky, ale zase si můžeme dovolit mít celoroční výpomoc v domácnosti. A jelikož většina lidí zde pochází z jiných zemí, člověk opravdu rychle zapadne.

S malými dětmi musíte samozřejmě myslet i na takové věci, jako je úroveň zdravotnictví...
Jako všechno, i zdravotnictví je tu na špičkové úrovni. Nemocnice vypadají jako pětihvězdičkové hotely. Komfort ale stojí peníze, za všechno se tu platí, záleží na tom, jaké máte pojištění. Jen pro příklad: porod bez komplikací stojí kolem 50 000 korun, v případě císařského řezu se vyšplhá přes sto tisíc. Vakcinace nehradí žádná pojišťovna, a pravidelné prohlídky jsou tu dobrovolné. Nic není nařízeno a je opravdu na každém, aby si vše osobně zorganizoval.

Zřejmě i mateřská dovolená tu má jiná pravidla než v české republice, jak douho jste mohla zůstat na s dětmi doma?
Oficiálně je tu mateřská 45 dní, ale většina firem vám povolí měsíc placeného a měsíc neplaceného volna. Po třech měsících jsem se vrátila do práce. Samozřejmě, kdybych měla možnost zůstat s dcerou doma šest měsíců, určitě bych toho využila. Není nic horšího, než odložit tříměsíční dítě a pracovat dvanáct hodin denně. Měla jsem štěstí v tom, že mi na tři měsíce přijela pomoct maminka, a pak jsme si vybrali chůvu z Čech, která byla také jedinečná. Takže moje výčitky svědomí se trochu zmenšily.

Našla byste něco, co vám na životě v Dubaji vadí?
Určitě malá možnost kulturního vyžití. V Praze můžete kdykoliv zajít do divadla nebo na operu, tady je na výběr ze dvou divadel, navíc se většina her musí „dovážet", protože tu není žádné stálé profesionální divadlo. Ale člověk vždycky chce to, co zrovna nemá... A úplně nejvíc mi chybí procházky, možnost jít do lesa, sbírat houby a borůvky. Je tu hodně parků, ale lesy žádné.

Plánujete návrat, nebo je pro vás Dubaj doživotní volbou?
Tuto otázku si s manželem klademe každý rok. Víme, že zde asi nezůstaneme navždy, ale oba máme dobrou a zajímavou práci a děti jsou tu spokojené... Tak proč to bourat a začínat jinde od nuly?

10.02.12/Michaela Komrsková