Liz Gilbert v podání skvělé Julie Roberts by mohla posloužit jako další příklad toho, že když žena opravdu zatouží po zásadní životní změně, je pro ni (i její okolí) nejlepší, když se o ni alespoň pokusí. Hlavní hrdinka filmu Jíst, meditovat, milovat se proto po rozvodu vydává na druhý konec světa, kde se pokouší najít své pravé já.

Ženy však často ani nepotřebují tak zásadní životní zvrat k tomu, aby se rozhodly, že prostě musí něco změnit. Stačí jim třeba fakt, že je přestane bavit či uspokojovat práce, následovaný obvykle chutí zkusit rozjet vlastní podnikání. Nebo jim postupně začne vadit ruch velkoměsta a zatouží po klidnějším životě na venkově. Případně dostanou zajímavou pracovní nabídku, která však spočívá v tom, že se na několik následujících let budou muset přesunout do zahraničí.

Pokud by couvly, mohly by toho do konce života litovat – protože i kdyby se třeba nakonec rozhodly vrátit do původních kolejí, budou vědět, že se o změnu alespoň pokusily a že jejich sen nebyl zase v reálu tak růžový, jak si malovaly.

Čtyři ženy z naší reportáže však měly štěstí a jejich nový start se jim povedl na jedničku. Třeba by vás mohly inspirovat...

KAROLÍNA BOSÁKOVÁ (na úvodní fotce), majitelka modelingové agentury
„Chtěla jsem s modelingem skončit v nejlepším.“
Karolína mění svůj životní směr vlastně už od sedmnácti let. Tenkrát ji coby studentku střední dopravní školy oslovil na ulici modelingový agent a nabídl jí, ať zkusí dráhu modelky. „Podepsala jsem smlouvu a za dva měsíce už jsem cestovala do Paříže.“

První zážitky ale nebyly úplně pozitivní, protože Karolíně nikdo příliš nevysvětlil, co se od ní očekává. „Všechno pro mě bylo v podstatě překvapením, ale s odstupem času to vnímám jako dobrou zkušenost.“

Díky individuálnímu studijnímu plánu nakonec odmaturovala a přesunula se do Paříže natrvalo. Po určité době se vypracovala a začala předvádět pro ty nejprestižnější značky haute couture, jako je Givenchy, Dior nebo Chanel.

Po pár letech ale přišel zlom. Se svým tehdejším partnerem začali uvažovat o založení vlastní modelingové agentury. Vedl je k tomu především fakt, že se jim nelíbilo, jak funguje většina ostatních českých agentur.

„Měli jsme pocit, že se o modelky a modely málo starají a ani pořádně nevědí, jak ten byznys funguje. A proto jsme se rozhodli založit agenturu, která se bude k modelkám chovat přátelsky. Můj společník se vrátil do Prahy a já jsem začala pracovat v terénu – jednala jsem se zahraničními agenturami, které zajišťovaly práci našim modelkám na tamních trzích. Zároveň se mi ale začalo paradoxně nejvíc dařit v modelingu, takže jsem se věnovala oběma profesím,“ směje se Karolína.

V šestadvaceti letech se však rozhodla s profesionálním modelingem skončit. „Coby agentka jsem od zahraničních partnerů občas slýchávala poznámku o některé z našich modelek, které byly mladší než já, že bývala dobrá, ale už není tolik ,čerstvá‘. Do tohoto bodu jsem nikdy dospět nechtěla, navíc jsem se chtěla seberealizovat i jinak.“

Začala se tedy naplno věnovat práci agentky. Před čtyřmi lety však přišel další zlom, kdy se Karolína stala jedinou majitelkou agentury Unique One a současně čekala svoje první dítě. „Potřebovala jsem si všechno utřídit, abych měla pocit, že se obojímu dostatečně věnuji. Ze začátku mě trápily ,výčitky´ – když jsem pracovala, říkala jsem si, že bych měla ten čas trávit s dcerou. A naopak. Teď už ale všechno zvládám mnohem lépe.“

A aby toho nebylo málo, pustila se Karolína i do vlastní knížky. „Když jsem byla asi v sedmém měsíci těhotenství, dostala jsem nabídku napsat knížku o tom, jak to chodí v modelingu. Bylo to hektické, ale jsem ráda, že jsem kývla.“ Po modelingu se jí nestýská a svého přesunu na druhou stranu branže nelituje. „Byl to jeden z nejlepších kroků, jaký jsem kdy udělala.“

JOHANNA GROHOVÁ, novinářka
„V Bruselu jsem se osamostatnila a získala zkušenosti.“
Žít v cizí zemi byl Johannin dětský sen. Když padl komunistický režim, odjela do Velké Británie dopilovat angličtinu. Po roce se vrátila a splnila si další dětské přání: stala se novinářkou. „Psal se rok 1993 a já jsem začínala v domácí redakci Mladé fronty DNES. Bylo to úžasné období, kdy nic nebylo nemožné,” vypráví.

Po několika letech psaní o všem možném se Johanna posunula směrem k české zahraniční politice. „Dostala jsem na starost ministerstvo zahraničí, diplomatické mise a také prezidenta republiky, stala jsem se takzvanou hradní zpravodajkou. Cestovala jsem, psala o cizích zemích.” Nicméně stále měla základnu v České republice a do ostatních zemí pouze vyjížděla.

Johanna měla také na starosti vše, co z domácího hlediska souviselo s Evropskou unií. A během podzimu 2004 přišla úžasná nabídka. „Jednou v pátek večer těsně před uzávěrkou se u mě zastavil pan šéfredaktor a zeptal se, jestli mi může převrátit život. Následně mi nabídl post zpravodajky Mladé fronty DNES v Bruselu. Ani na vteřinu jsem nezaváhala, byl to úžasný pocit.“

V únoru příštího roku se už Johanna stěhovala do města, které předtím navštívila pouze jednou. Bez přátel, do nového prostředí. Navíc jí Brusel nepřipadal zrovna jako nejhezčí město na světě. „Vletěla jsem do toho po hlavě. V tu chvíli jsem si ani moc neuvědomovala, do čeho se pouštím. Že to odloučení budu hůře snášet.“

První rok v centru evropské politiky nebyl nejjednodušší. „Cítila jsem se osamocená. Neměla jsem v podstatě žádné kolegy, nechodila jsem do redakce, ale pracovala z domova. Chyběly mi společné kávy a obědy. Všechno jsem musela řešit sama. Ale hodně jsem se tím osamostatnila a získala zkušenosti, které bych nevyměnila.“

Po třech a půl letech práce zpravodajky Mladé fronty DNES se Johanna rozhodla své domovské noviny opustit a zůstat v Bruselu, kde momentálně působí jako nezávislá mediální poradkyně. Po šesti letech se tu podle svých slov cítí jako doma, přesto se jí po Praze, rodině a přátelích stále víc stýská. „Život v cizině považuji za ohromně obohacující. Musíte se spolehnout sama na sebe, zároveň ale žijete bez základů. Za dva tři roky bych se chtěla vrátit domů.“

LINDA NAROVCOVÁ, na mateřské dovolené
„Utekla jsem z Prahy na samotu.“

Až do svých osmadvaceti let žila Linda v Praze a na venkov pouze „utíkala“. Rozhodnutí přestěhovat se na samotu přišlo v okamžiku, kdy chtěla zrekonstruovat svůj družstevní byt a sousedé v domě se postavili proti. „V tu chvíli jsme se s přítelem rozhodli hledat jiné bydlení – ideálně někde v přírodě a na samotě. Přítelův kamarád měl mlýn, což nás přivedlo k myšlence, že bychom si ho pořídili také.“

Linda se dohodla s bratrem, že mu svůj byt prodá, díky čemuž získala částečně peníze na nákup mlýna a jeho rekonstrukci. „Našli jsme dva mlýny, každý přibližně padesát kilometrů od hlavního města, a pro jeden se rozhodli. Už jsme si začali i vyřizovat úvěr, ovšem majitelka se nakonec rozhodla ho neprodávat. Byli jsme tak zklamaní, že jsme se odjeli odreagovat do Himálaje,“ směje se Linda.

Když se vrátili, dala jim kamarádka tip na mlýn nedaleko Vlašimi. „Nadchl nás na první pohled. V lednu jsme se na něj byli podívat a v srpnu od něj dostali klíče.“

Rekonstrukce probíhala postupně a svépomocí. „Nejprve jsme tu trávili všechny volné chvíle, i když netekla teplá voda a měli jsme problémy s vytápěním. První zimu jsem sem jezdila třeba i jen na otočku, protože jsem si kvůli myším pořídila dvě kočky a jezdila je krmit. Druhý rok jsem tu zůstávala častěji, tentokrát už i přes zimu, protože jsme si ke kočkám pořídili ještě ovce. Třetí rok už jsme mlýn dostatečně zrekonstruovali, takže jsem tu začala bydlet i přes zimu a do práce dojížděla.“

Momentálně žije Linda ve mlýně i s přítelem a synem a vesnický život jí stoprocentně vyhovuje. „Je tu klid a lidé jsou vstřícní. Také tu nádherně voní vzduch a klokotá řeka. Vídáme tu ledňáčky, srnky, rosničky, jíme čerstvé ovoce a zeleninu.“

Zapojila se i do místního života: úspěšně kandidovala do zastupitelstva, hraje ochotnické divadlo a kope za dívčí fotbalové družstvo. Po návratu do města rozhodně netouží. „Každá návštěva Prahy mě nakonec většinou otráví. Nechybí mi a doufám, že nebude lákat ani naše děti.“

MARTINA KOK, majitelka internetové astrologické poradny
„Zájem o astrologii a zkušenosti z byznysu mi přinesly svobodu a úspěch.“
Martininy kroky původně směřovaly k financím. Vystudovala personalistiku na Vysoké škole ekonomické v Praze a po jejím absolvování pracovala tři roky v bance. Posléze přešla do Telecomu, kde strávila dalších sedm let. „Bylo to skvělé období. Našla jsem tu spoustu přátel, naučila se plno věcí a potkala tu svého manžela. Přesto mě ke konci práce finančního kontrolora v tak ohromném kolosu, jakým Telecom byl, přestala naplňovat. Začala jsem přemýšlet, co bych mohla dělat jiného. Chtěla jsem se osamostatnit, začít pracovat na sebe a mít takovou práci, kterou bych mohla dělat odkudkoliv.“

Martina se tedy rozhodla, že si založí internetovou společnost. A obor se brzy objevil sám. „Od dvaceti let jsem se věnovala astrologii. Navštěvovala jsem kurzy v Praze, v Curychu, Paříži i Londýně a dělala horoskopy přátelům a rodině. Ohromně mě to bavilo, navíc jsem za ty roky zjistila, že astrologie skutečně funguje a může lidem pomoci.“

Zhodnotila tedy znalosti, které získala v Telecomu v divizi internetového byznysu, spojila je se svým koníčkem a v roce 2004 založila internetovou společnost ASTROCENTRUM. Trvalo jí to asi rok a ze začátku jí kromě manžela pomáhaly i dvě spolužačky z vysoké školy, s nimiž spolupracuje dodnes.

Jedním z důvodů, proč se Martina rozhodla založit internetovou astrologickou poradnu, bylo, že v té době v Česku nic podobného neexistovalo. „Známí astrologové sice měli pasivní webové stránky, ale pokud chtěli zájemci horoskop, museli za astrologem dojet do jeho bytu. Tam pak dostali buďto jen nahranou kazetu s rozhovorem, nebo vůbec nic. Proto jsem se rozhodla, že budeme horoskopy dodávat v tištěné podobě, v sešitě o formátu A5 s barevnou obálkou a výkladem zhruba na třicet stran, ve kterém si klienti budou moct listovat a neustále nacházet nové věci.“

V současné době pracuje v ASTROCENTRU již pět lidí včetně Martiny a dosud se na ně obrátilo více než 28 000 klientů, kteří chtěli vypracovat osobní, roční nebo tříletý horoskop, případně horoskop svého dítěte. „Zároveň připravuji i týdenní a měsíční horoskopy, které klientům rozesílám zdarma a jež jsou také k dispozici na našich stránkách www.horoskopy-online.cz. Každé pondělí je čte kolem 40 000 lidí.“

Martina si splnila svůj sen – může pracovat odkudkoliv a kdykoliv, což jí umožňuje skloubit práci s výchovou téměř dvouletého syna. „Pracuji od pondělí do čtvrtka, kdy mám hlídání, a zbylé tři dny věnuji výhradně synovi.“

Podnikání jí dalo ohromnou svobodu. „Můžu si organizovat čas, jak potřebuji, i když mám samozřejmě také velkou zodpovědnost vůči svým zaměstnankyním i klientům. Práce mě zároveň naplňuje a jsem spokojenější sama se sebou.“