Ty výstřely přišly jak blesk z čistého nebe. Sicilia Snal právě ve svém rodném pralese v Modhupuru v Bangladéši sbírala dřevo na podpal, když si uvědomila, že ji zasáhla kulka. Svezla se k zemi a z rány se jí vyřinula krev. Ostatní ženy z vesnice se v hrůze rozprchly. „Ti chlapi, kteří mě postřelili, by mě tam klidně nechali zemřít,“ vypráví Sicilia.

Devětadvacetiletou matku tří dětí s tváří rozpustilé teenagerky postřelila státní lesní stráž za to, že „neoprávněně vnikla“ na svou rodnou půdu. Je členkou minoritního etnika Garů, které na hranicích Indie a Bangladéše mezi stromy a divokou zvěří poklidně žije již po staletí.

Před dvaceti lety se ale v Bangladéši všechno změnilo – vláda zabrala zdejší prales a začala jeho přírodní zdroje s vidinou zisku drancovat. Zkáze podlehlo odhadem devadesát procent z původních 250 kilometrů čtverečních pralesa a Garové jsou násilím vyháněni i z toho malého kusu půdy, který jim ještě zbyl.

Krvavý boj o prales
Je to příběh, který už tu byl mockrát: podle odhadů OSN žije celosvětově v mizejících oblastech deštných pralesů asi padesát milionů domorodých obyvatel. Kvůli touze po zisku, nelegální těžbě a zkorumpovaným úředníkům však spousta z nich musela své domovy nedobrovolně opustit, často i násilnou cestou. V Modhupuru, kdysi panensky nedotčené džungli na severu Bangladéše, se lidé z kmene Garo pokoušeli ničení svého pralesa zabránit, což vyústilo v zabíjení, střílení, znásilňování, mučení a věznění.

Nicméně tito lidé – hlavně odvážné ženy, které jsou podle zdejšího rodinného systému založeného na matriarchátu majitelkami domů – odmítají se svého lesnatého území vzdát. Díky své železné vůli přežila Sicilia i zranění způsobené kulkami, které se zaryly do jejího útlého těla. „Nechtěla jsem zemřít. Chtěla jsem znovu vidět své děti,“ vysvětluje mi, když sedíme před jejím domkem ve vesnici Sataria a ona vzpomíná na střelbu, jež se odehrála v srpnu 2006.

Nakonec ji zachránili vesničané, kteří ji odvezli do nemocnice na rozviklaném dřevěném vozíku vlečeném motocyklem. „Střely mi poškodily žlučník a ledviny. Nemůžu dělat nic namáhavého, ale jsem šťastná, že jsem to vůbec přežila.“

Levná pracovní síla?
Když byla Sicilia dítě, prales se jen hemžil opicemi, levharty a exotickými ptáky. Její rodina sbírala dřevo, lesní plody a léčivé byliny, aby zabezpečila své potřeby, čímž udržovala velmi důležitou ekologickou rovnováhu oblasti.

Dnes místo stromů rostou okolo jejího domova jen křoviska. Sicilia si sice něco vypěstuje, ale není to dost, aby tím uživila svou dceru a dva syny. Stejně jako spousta dalších příslušníků jejího kmene nemá ona ani její třiatřicetiletý manžel Niranjan jinou možnost, než si hledat práci na jedné z mnoha banánových a ananasových plantáží, které nyní vyrostly místo pralesa…

Více se dozvíte v Marie Claire 6/2011.