Zpěvačka mě na úvod obdařila veselým rozpustilým smíchem a pustila se do vyprávění o tom, jak se její kamarádka, zpěvačka Kate Perry, loučila se svobodou. „Cokoliv… cokoliv vás napadne, mělo tvar penisu. Náhrdelníky, bonbony, balónky… Dokonce i v bazénu plaval obrovský nafukovací penis!“ Zatváří se nestoudně a pokračuje v líčení, kterak se zhostila role Kateiny svědkyně.

Nadšeně mi vyjmenovává, jak ten den probíhal: začalo se v ateliérovém apartmá s horkou vířivkou v hotelu Hard Rock v Las Vegas; následovalo řádění u bazénu; pak návštěva cirkusu Cirque du Soleil a lístky do první řady; a konečně přišel na řadu striptýzový klub.

Ale ne ten klasický striptýzový, ujišťuje mě. „Měli jsme na něj dost specifické nároky. A myslím, že jsem jí nakonec zorganizovala ten nejlepší rozlučkový večírek.“

Rihanna je šťastná. Právě propaguje své nové album Loud a teď spolu sedíme ve studiu v západním Londýně, kde zrovna proběhlo focení obálky Marie Claire. Zpěvačka sem přiletěla teprve před necelými dvanácti hodinami, ale ještě než dorazila, stihla si zaběhnout do svého oblíbeného karibského bistra Ochi v Ladbroke Grove.

Nikdo, ani tahle dvaadvacetiletá známá popová a vycházející filmová hvězda (momentálně natáčí svůj první snímek Battleships), ale nemá právo vypadat takhle svěže, být takhle v pohodě a vyzařovat nekonečnou spokojenost, která se přenáší i na vás.

Její přátelství s Kate Perry je zvláštní. Potkaly se na předávání cen, a jak vypráví Rihanna: „Skončily jsme tak, že jsme seděly vedle sebe a smály se všemu a všem… Říkala jsem si, že tuhle holku snad nejde za žádnou cenu vypnout. A to se mi na ní právě tak líbilo…“

Zajímá mě, jestli to o Rihanně platí taky. Chvíli přemýšlí a pak odpoví: „Teď je to už jiné… Dřív bych vám řekla, že si dávám opravdu dobrý pozor, jaké informace o sobě zveřejňuju. Ale když na vás stejně vyplavou určité věci, už se o to tolik nestaráte.“ Myslí tím konec svého vztahu s Chrisem Brownem? „Ano. Přesně tohle. A nahé fotky.“

Předloni v květnu totiž bulvární internetové plátky zachvátilo pravé šílenství. Na síť si nějakým záhadným způsobem našla cestu série jejích nahých fotografií pořízených jejím mobilem v hotelovém pokoji. Jedna také zobrazuje zrcadlo v koupelně, na němž je napsáno „Miluji tě“.

Fakt, že se ukradené fotky objevily chvíli předtím, než se její bývalý přítel, zpěvák Chris Brown, přiznal k brutálnímu napadení zpěvačky, jen přispělo k rozpadu toho, co už stejně nemělo žádný smysl. Média dokonce spekulovala, že ji Chris tímto způsobem vydíral. „Nevím, proč to lidem připadalo tak divné. Každý si něco takového posílá. Vsadím se, že vy taky.“

Dostáváme se do bodu, kdy Rihanna naznačuje trápení, kterým uplynulé roky procházela. Pokračuje svým barbadoským přízvukem, nádherně sladkým a hrubým zároveň. „Bylo snadné si myslet, že jsem povrchní nebo že se neumím poučit ze svých chyb. Že nezažívám opravdové věci, kterými lidé v životě procházejí. Potom... Chcete si udržet určité soukromí, ale některé věci už nemá cenu skrývat.“

Bylo to osvobozující? „Rozhodně. Je to vlastně tak uklidňující, když můžete být sama sebou, říkat, co si myslíte, a způsobem, jakým byste to řekla, i kdyby kolem vás žádní lidé nestáli. Pak se cítíte lépe. Lépe se vám usíná, a když se probudíte, pořád se cítíte sama sebou a nemusíte už před nikým nic tajit...“

Je těžké věřit, že léto 2007, kdy její píseň Umbrella vévodila žebříčkům britských hitparád po celých deset týdnů, bylo jen před třemi a půl lety. Tenkrát ji tenhle song z jejího třetího alba Good Girl Gone Bad vynesl do pozice celosvětové hvězdy s více než 16 miliony prodaných alb. Do této doby jen máloco naznačovalo, že její hudební stopa povede dál než ke dvěma chytlavým singlům Pon de Replay a SOS – navzdory tomu, že i její první dvě alba měla celkem úspěch (Music of the Sun z roku 2005 a následného A Girl Like Me).

Ale ti, kteří o ní pochybovali, pravděpodobně neznali odhodlanost Robyn Rihanny Fenty, jejíž dětství bylo poznamenáno drogovou závislostí jejího otce; noční můrou, kterou prožívala ona i její dva mladší bratři až do okamžiku, kdy se jejich matka konečně odhodlala vyhodit tyrana z domu.

V té době bylo Rihanně už čtrnáct let, studovala střední školu na Barbadosu a místo oběda si se dvěma kamarádkami hrála na dívčí kapelu Destiny’s Child. O rok později ji objevil americký producent Evan Rogers, který na ostrově zrovna trávil dovolenou. Rok poté, chvíli po svých šestnáctých narozeninách, se už Rihanna stěhovala k němu a jeho ženě do Connecticutu, kde se měla stát hvězdou.

Její poslední album se mělo shodou okolností během našeho odpoledního focení poprvé objevit v éteru. I když se to zástupcům její nahrávací společnosti moc nelíbilo (strašák pirátství zkrátka opanoval celý svět), Rihanna požádala, jestli si může napojit iPhone do reprobeden ve studiu, abychom mohli i my slyšet její nejnovější songy.

Album Loud označila za pestrobarevné a jeho radostná a melodická hudba je v dokonalém kontrastu se zuřivou temnotou loňského Rated R, což je další důkaz o její znovuobjevené lásce k životu. „Vše, co prožívám, se odráží v mé hudbě.“ Rated R vyšlo po rozchodu s Chrisem Brownem a písně jako Cold Case Love nebo Russion Roulette dokonale popisují bolest, kterou jí vztah způsobil.

Ptám se, jestli už se přes to přenesla. „Naprosto,“ zní lehce vzdorovitá odpověď. „To, že jsem nahrála Rated R, mi definitivně pomohlo uchovat si duševní zdraví. Pomohlo mi to přenést se přes tohle šílené životní období. Teď už je všechno v pohodě.“

O Rihanně však nevypovídá pouze její hudba, ale i události z 8. února 2009 a jejich důsledek. Chápal bych, kdyby se teď, skoro dva roky poté, už nechtěla znovu hrabat v minulosti a vzpomínat na ponižování, které se v tu dobu propíralo do sebemenších detailů.

Fakta hovoří celkem jasně: Rihanna a Chris jeli v jeho stříbrném lamborghini po večírku před vyhlášením cen Grammy ulicemi Los Angeles; pak se pohádali kvůli esemesce, kterou Chrisovi poslala jeho bývalá přítelkyně; následovalo brutální napadení, o jehož síle svědčí i uniknuvší policejní fotka Rihannina potlučeného a zkrvaveného obličeje.

Následovalo usmíření, které mnozí kritizovali, ovšem o pár měsíců později Rihanna pochopila, že není cesty zpět. 22. června se Chris u soudu přiznal a byl odsouzen k šesti měsícům veřejně prospěšných prací a pětileté podmínce. Také bylo vydáno rozhodnutí, podle kterého se ke zpěvačce nesměl přiblížit na vzdálenost kratší než 45 metrů – a 10 metrů, pokud se potkají na nějaké společenské akci.

Rihanna od té doby prošla emocionálním peklem. O ní a Chrisovi toho ale bylo napsáno tolik, že ptát se na tohle období dnes už vypadá poněkud nevhodně. Oba ale víme, že se jí na to zeptat hodlám, takže když konečně položím otázku, jestli už se na vztah s Chrisem dnes dívá jinak, očekávám strohou odmítavou odpověď. Co mě však překvapí, je upřímnost, kterou mi vzápětí naservíruje. Touží vyprávět svůj příběh domácího násilí s vědomím, že spousta jiných žen prochází podobným utrpením.

Změnilo ji to tedy? „Ano. Byla jsem úplně na dně. A cítila jsem se zmatená. Bylo to tak divné, protože…“ Do očí se jí hrnou slzy. „Nerada o tom mluvím. Bylo to vážně šílené, protože jsem se cítila tak zmatená, a když se to stalo…“ Zápasí se slovy, ale je rozhodnutá pokračovat. „Je to strašné, protože to nejste vy – nic z toho, co řeknete nebo uděláte. Ztratíte pojem o všem, co milujete a co normálně děláte: jak byste se oblékla nebo jak něco řekla… Jako by to nevycházelo z vás. Cítila jsem se jako prázdná nádoba.“

Slzy jí stékají po tvářích, ale tvrdí, že je v pohodě. „Teď už se směju doopravdy. Ten smích vychází ze mně a odráží se ve všem, co dělám. Lidé cítí, že má energie je jiná. Když se směju, vědí, že to je proto, že jsem šťastná, a nejde jen o pozlátko.“

Vadilo jí, že to nakonec všechno prosáklo na veřejnost? „Ne. Byl to jediný způsob, jak se z toho vztahu vymanit. Jediný, víte. Bůh funguje bláznivě, a když se vám něco přihodí, říkáte si, čím jste si to zasloužili. Ale já jsem takhle probrat potřebovala. Jako když prožíváte něco nepříjemného, a když je vám nejhůř, nevidíte, že už to vlastně může být jen lepší. Řekla bych, že za každou špatnou věc, která se mi stala nebo která o mně byla napsána, jsem teď vděčná.“

Proč to říká? „Protože vás to celé obnaží. Je to ponižující zážitek, víc než cokoliv jiného. Ale když z toho vyváznete, posílí vás to. Všechny ty hrozné věci, které o sobě slyšíte, vás zlomí. Ale když se pak znovu postavíte na nohy, je to definitivní úspěch.“

Nikdy nepřestala doufat, že bude lépe. „Věděla jsem, že přijde den, kdy už se tak cítit nebudu. Takže jsem se to snažila přežít a pak to přišlo… Už je to dobré.“ Znovu začíná brečet. „Nemohla bych být takovou ženou, jakou jsem dnes, ani kamarádkou, ani sestrou, ani umělkyní, kdybych si tím vším neprošla. Lidé to vidí jen zvenku a to je vždy lehčí. Ale když jste uvnitř, jste slepá a nevidíte nic – jen to, co cítí vaše srdce. A musím říct, že i když jsem to pak skončila, pořád jsem si nebyla jistá. Utnula jsem to, protože jsem věděla, že to není dobré. Ale tady jsem to ještě ukončené neměla,“ ukazuje si na srdce.

„A pak si pamatuju, jak jsem se jednoho dne probudila a věděla, že už je to pryč. Zrovna jsem byla v New Yorku v Trumpově hotelu a najednou jsem se cítila jinak. Už ne osaměle. Cítila jsem, že chci vstát a zase žít. Byl to ohromný pocit.“ Ten den, pokračuje, jen chodila po ulicích New Yorku a nakupovala, zašla si na kávu; prostě si užívala.

Někteří kritici jí také vyčítali, že se objevila v singlu Eminema Love The Way You Lie, který podle jejich názoru romantizuje domácí násilí. Rihanna toho nelituje. „Eminem jen nastavil zrcadlo a ukázal, co se děje v myslích páru, který spadne do domácího násilí. Líbilo se mi, že se v každé verzi dospěje do bodu, kdy ona chce odejít, odchází… ale pak se háček znovu zasekne a ona zjistí, že to nejde. Víte, že se vám to nelíbí, ale zůstáváte, takže to vlastně znamená, že vám to vyhovuje, protože se nestěhujete.“

Rihanna od začátku loňského roku randí s baseballovou hvězdou Mattem Kempem. Zeptám se, jestli je zamilovaná, a ona se usměje. „Ano. Je fajn. A opravdu hodný.“

Věří v osud? „Určitě. Ale nejdůležitější je být šťastná a upřímná sama k sobě. Nechci se za třicet let ohlédnout a říct si, že jsem to udělala jen proto, aby byli šťastní ti ostatní, ale sama jsem si to neužila. Ostatní vás mnohem víc respektují, když jste sama sebou a ukážete jim i své nedostatky. Jediný rozdíl mezi mnou a vámi je ten, že já jsem muzikantka. Ale pořád jsem normální člověk.“