Za svou práci fotografky a zpravodajky dostala řadu ocenění a její fotoreportáže se objevují v nejprestižnějších magazínech typu National Geographic a Geo Magazine. Žila postupně v Africe, na Středním východě nebo v Indii, a například na Guineji-Bissau pořídila šokující snímky obětí ženské obřízky. Tahle svěží, milá a srdečná žena strávila pár let i v České republice, a když se v Praze opět zastavila, požádali jsme ji o rozhovor.
S lidmi, které fotíte, často nějakou dobu žijete. Jak si získáváte jejich důvěru?
Opatrně a postupně. Nevytahuji na ně hned fotoaparát, ale pečlivě jim naslouchám. Teprve až pochopí, proč je chci fotit, a důvěřují mi, začínáme pracovat.
Občas pobýváte v místech bez elektřiny a tekoucí vody. Kde si třeba myjete vlasy?
U studny nebo v řece. Lidé si tuhle práci značně romantizují, ale zapomínají, že to občas bývá dost fyzicky náročné. Nedávno jsem se v Bolívii musela koupat v řece plné aligátorů, piraní a hadů. Jeden had se mi otřel o nohu a já jsem málem dostala infarkt! Nicméně tenhle způsob života je jinak velmi pokojný a klidný.
Naučila jste se v Africe něčemu?
Spoustě věcí. Místní lidé mi ukázali způsob života, který jsem dosud neznala. Žijí jednodušeji, v souladu s přírodou a světem, který je obklopuje. Respektují přírodu, což západní společnost často nedělá. Našla jsem tu spousty lásky a krásy. Lidé se na sebe navzájem spoléhají. Byla to úžasná životní lekce.
Více se dozvíte v Marie Claire 7/2009.
