Janě místo oplzlých obrázků začaly chodit výtky kvůli neplnění pracovních povinností. „Poté, co jsem ho odmítla, striktně kontroloval dodržování půlhodiny na polední přestávku. Po skončení pracovní doby zjišťoval, zda jsem uklidila a uzamkla razítka do šuplíků. Když pochybení nenašel, vytkl mi alespoň, že jsem vypnula pouze počítač a nechala zapnutý monitor v režimu stand by. Zbytečně jsem prý navyšovala výdaje za elektřinu,“ vzpomíná Jana T.

Záhy přišlo první upozornění na porušování pracovní kázně. Důvod? Nedodržovala docházku. Chodila do práce o hodinu dříve a na pracovišti zůstávala dlouho po skončení pracovní doby – měla zaměstnavatelem schválený vedlejší pracovní poměr.

„V den, kdy jsem dostala výtku, jsem slyšela rozhovor tajemnice úřadu a mého vedoucího, kteří se domlouvali, že není problém dát mi příští týden další upozornění a za čtrnáct dní znovu další již společně s výpovědí. “ A další upozornění skutečně následovalo.

Něco podobného se může lehce stát komukoliv. Zlikvidovat nejen radost z práce, ale i zdraví nebo osobní život vám přitom nemusí jen zhrzený šéf. Smlsnout si na vás může vypočítavá nadřízená, kolegové nebo vedení firmy. Stačí když má někdo z nich sklony ke kariérismu, závidí, využívá, rád manipuluje nebo je sebevědomý, ale zároveň také neschopný.

Nejdůležitější je utnout příkoří v zárodku a vyhledat pomoc. Šikana sama od sebe nezmizí a dělat mrtvého brouka se nevyplácí. Útoky bohužel obvykle mívají vzestupnou tendenci a nakonec můžou vygradovat i ve fyzické napadení.

Ďábel přitom nemusí nosit zrovna Pradu, ale třeba lékařský plášť. „Nadřízená je typ člověka, který musí dosáhnout svého za každou cenu. Když nefunguje hra na hodnou paní, začne psychicky deptat,“ vypráví mladá lékařka Klára z pražské nemocnice.

Když šéfová opakovaně narušovala její soukromý život, začala se bránit. „Bohužel pozdě. Vše nakonec vyústilo v šikanu a neustálou kontrolu. Nemohla jsem spát a do práce jsem chodila s hrůzou, co zase přijde.“

Každý den měla strach, kdy se jí šéfová opět zeptá, zda má odpoledne čas, a sdělí jí, že podle ní určitě stihne ještě to a to udělat. „Obvykle si k tomu vybírala chvilku, kdy viděla, že mám práce nad hlavu a povolují mi nervy. Když jsem projevila první náznak odporu, tak mi zle oznámila, že když něco řekne, tak já to musím udělat. Nakonec mi zakázala komunikovat s ostatními kolegy na pracovišti s tím, že narušuju pohodu. Následkem neustálých výčitek, strachu a nefér jednání jsem se nakonec zhroutila.“

Podle výzkumu společnosti STEM/MARK v roce 2009 se v Česku s nějakou z forem mobbingu (šikana ze strany spolupracovníků) či bossingu (v tomto případě je agresorem nadřízený) setká v práci každý čtvrtý Čech. Nejčastěji jsou terčem útoků zaměstnanci do devětadvaceti let, ženy a pracovníci, kteří překročili padesátku. „Statistiky uvádějí, že až 8 % zaměstnanců je vystaveno na pracovišti nějakému druhu šikany,“ potvrzuje inspektorka odboru pracovních vztahů a podmínek Státního úřadu inspekce práce Lucie Zálohová.

Úřad ročně obdrží několik tisíc podnětů poukazujících na porušování pracovněprávních předpisů na pracovišti, z toho necelých 5 % z nich upozorňuje mimo jiné na možné nerovné zacházení se zaměstnanci, diskriminaci, případně šikanu na pracovišti. „Oprávněnost se podaří prokázat asi ve 40 % případů.“

OD NADÁVEK PO FACKU
Jak šikana vypadá? Podle psychologa Pavla Beňa z Občanského sdružení Práce a vztahy jde obecně o systematický tlak na pracovníka, jeho vyloučení z kolektivu, nepřítomnost dialogu. Mírnější formou téhož je neschopnost přijímat kritiku a zatracení pracovníka, který s ní přichází. U mobbingu bývá nejčastěji základním příznakem samoúčelná kritika od kolegů, nikoli konstruktivní požadavky.

„Nejde o věc, ale o to, udělat z někoho hlupáka. Zpravidla chybí kladné hodnocení práce. Jsou vytýkány i chyby, které jsou u ostatních opomíjeny. Při pomyšlení na práci pak člověk prožívá úzkostné pocity,“ vysvětluje psychoterapeut David Doležal z poradny Psychoterapeut.cz. Dojít může i na nadávky, intriky, posměch, pomluvy či fyzické napadení.

„Z hlediska zákona jsou za mobbing považovány nejrůznější formy znepříjemňování života na pracovišti, kterému je zaměstnanec vystaven alespoň jedenkrát týdně po dobu šesti měsíců, a ve většině případů nejde o diskriminaci,“ říká inspektorka Lucie Zálohová.

Inspektoři se můžou dotazovat zaměstnanců na situaci na pracovišti (mají povinnost mlčenlivosti o tom, kdo podal podnět ke kontrole) a snaží se získat listinné důkazy dokladující možné nerovné zacházení. „Často se ale dostávají do důkazní nouze. Navíc šikana se nejčastěji děje za zavřenými dveřmi, spoluzaměstnanci nechtějí odpovídat na dotazy inspektorů a ti je k tomu nemůžou nutit.“

U takzvaného „bossingu“ můžou nadřízení šikanovat třeba bezdůvodným zvyšováním hlasu či přehnaným upozorňováním na chyby. Spadá sem také absence komunikace, opakující se nemožnost vybrat si dovolenou ve zvoleném termínu a nesmyslné úkoly. Výjimečné není ani bezdůvodné snížení platu, odpírání prémií, nezaplacené přesčasy pod pohrůžkou vyhazovu nebo hrozbou očernění u dalších případných zaměstnavatelů.

Samostatnou kapitolou je hra na velkého bratra. Za šikanu totiž lze považovat i to, že vás ve firmě na každém kroku kontrolují, a když uděláte chybu, obratem pošlou dopis s upozorněním. Důvod? Pokud obdržíte dva během půl roku, můžou vám dát výpověď bez nároku na odstupné.

TRPÍ PODIVÍNI I PILNÉ VČELKY
Že se terčem útoků stávají pouze slabší jedinci, je podle odborníků pověra. „Obětí se může stát kdokoli, nikdo není zcela chráněn, dokonce ani vysokou manažerskou pozicí. Samozřejmě častěji podléhají mobbingu mladší lidé, méně v oboru zkušení, méně komunikativní nebo něčím výjimeční či odlišní – třeba i něčím zcela mimopracovním,“ tvrdí David Doležal. Častěji se podle něho oběťmi stávají ženy, které nebývají v reakcích na nejrůznější provokace dostatečně razantní.

To potvrzuje i Pavel Beňo: „Drtivou převahu mají mezi našimi klienty ženy, což ale automaticky neznamená, že by byly převážně terčem útoků. Je velmi pravděpodobné, že se mužům o takových útocích těžko mluví, a proto pomoc nevyhledají.“

V handicap se tedy může proměnit i vyšší pracovní nasazení. Zvláště pokud mají spolupracovníci laxnější přístup k zadaným úkolům. Oblíbeným cílem jsou také nováčci nebo zaměstnanci, kteří mají oproti ostatním nějaké výhody.

Smůlu na kolegyni-manipulátorku měla Jana, která nastoupila jako asistentka do pražské PR agentury. Jedna z kolegyň se jí hned ujala. „Rychle jsme našly společnou řeč, byla jsem ráda, že mám na novém působišti kamarádku,“ vypráví třiatřicetiletá žena. Když ji kolegyně Kristýna o cokoli požádala, ráda jí na oplátku ochotně vyhověla.

Jenže po čase se jí vlastní pracovní povinnosti začaly kupit a Jana už na výpomoc kolegyni neměla tolik času. „Po nějaké době jsem zjistila, že dělám v podstatě velkou část práce za ni. Když jsem se několikrát ohradila, Kristýna mne začala ignorovat nebo mi zapomínala vyřizovat vzkazy nadřízených. Nakonec vyšlo najevo, že o mně po firmě začala šířit drby.“

Odvahu bránit se nalezne jen málokdo. Postižení se bojí o místo, dobrou pověst, mají strach z pomsty či posměchu. Dlouhodobý stres se obvykle odrazí nejen na jejich pracovním výkonu, ale také psychice, potažmo osobním životě a celkovém zdravotním stavu. Postižení jsou obvykle vyčerpaní, přecitlivělí a bojácní.

„Dostavit se můžou také deprese, ztráta smyslu, pocit vlastní neschopnosti, také neschopnost radovat se z pozitivní události,“ vypočítává následky psychoterapeut David Doležal. Pokud kauza skončí u soudu, musí šikanovaný počítat také s nemalými finančními výdaji.

KDY A JAK SE BRÁNIT?
S pošramocenou psychikou a nízkým sebevědomím může obětem mobbingu pomoci specializovaný psycholog. Jak ale zastavit samu šikanu? Braňte se včas, nejlépe při prvním náznaku ústrků ze strany kolegů nebo nadřízených. Nátlak sám od sebe nezmizí a má tendenci se stupňovat.. Obraťte se na společného nadřízeného. Když se situace nezmění, stěžujte si písemně a požadujte písemné vyjádření. Schraňujte si písemné důkazy a e-maily. Pomoct vám můžou například kolegové, kteří dosvědčí, že k mobbingu či bossingu došlo. Cenné rady získáte také v občanských poradnách a na úřadech práce. Obrátit se můžete také na Státní úřad inspekce práce v Opavě, který do firmy vyšle inspektora.

„Důkazy musejí být získány kontrolou našeho inspektora. Naše kompetence jsou ale mnohdy limitující,“ upozorňuje inspektorka. Vůbec nejúčinnějším právním prostředkem v boji proti šikaně na pracovišti podle ní zůstává podání žaloby k soudu, případně opuštění pracoviště.

(Tento článek vznikl v rámci projektu Profesionální právní pomoc při vstupu a setrvání na trhu práce, www.esfcr.cz.)

KDYŽ SE PRÁCE ZMĚNÍ V PEKLO,
bývá nejsnazším řešením dát výpověď a z místa odejít. Do soudní bitvy se zaměstnavatelem se pouští jen málokdo. Jednou z odvážných je třeba Jana T. z Rakovníka. Co by poradila ženám v podobné situaci a podstoupila by soudní martyrium znovu?

Když se lidé poprvé setkají s šikanou v zaměstnání, nevědí, kam se obrátit, jak a jestli má smysl se bránit… Co se vám osvědčilo a co naopak selhalo?
Pokud se rozhodnou nedat si bezpráví líbit, je třeba si stěžovat od prvního okamžiku vždy písemně a nespoléhat na příslib někoho z nadřízených, že se pokusí o nápravu domluvou. Alespoň v mém případě toto nefungovalo a otočilo se to proti mně. I když paušalizovat nelze, každý případ je jiný. Je však nutné počítat s tím, že vedoucí mají vždy dost možností, jak si naklonit, třeba násilně, kolektiv na svou stranu.

Svých práv se dovoláváte před soudem. Nebála jste se toho? Kdy jste pochopila, že to jinak nepůjde?
Neměla jsem jinou možnost. Všechny výtky vedoucího jsem věcně a naprosto logicky vyvrátila, ale zastání jsem nikdy nenašla. Že je situace neúnosná, jsem pochopila ve chvíli, kdy jsem vyslechla hovor o mém plánovaném propuštění.

Jak reagovalo okolí, zastali se vás třeba kolegové?
V práci se na mou stranu postavil kolega. Za „odměnu“ byl v rámci účelové reorganizace práce propuštěn z důvodu nadbytečnosti. Kolegyně, která podepsala zápis svědčící v můj prospěch, vyfasovala upozornění na porušení pracovní kázně.

Soud bývá poslední zoufalou možností obrany, o finanční náročnosti nemluvě. Zkoušela jste se bránit i jinak?
Proti všem nesmyslným výtkám jsem podala písemný nesouhlas, stěžovala jsem si u vedení, ale bezvýsledně. Další stížnosti jsem směřovala odborové organizaci a ta mi dala pravdu. V jednání vedoucího podle ní byly prvky bossingu s cílem dosáhnout mého propuštění. Ke stejnému závěru dospěl Krajský úřad Středočeského kraje. Po kontrole podal na vedoucího trestní oznámení pro zneužívání pravomoci veřejného činitele a nařídil zjednání nápravy. Bohužel ani toto nařízení zaměstnavatel neakceptoval. Stěžovala jsem si také na Oblastním inspektorátu práce. Inspektoři sice uznali porušování zákoníku práce a se zaměstnavatelem zahájili správní řízení, ale ani to mu nebrání v dalším protiprávním jednání.

Jak soud dopadl? Poslední zprávy hovořily o mimosoudním vyrovnání...
Soudní řízení stále probíhá. Zatím se odehrálo pouze první stání, na kterém nás soudce vyzval ke smíru. K tomu však nedošlo.

Šla byste do toho znovu?
Ano, protože jiná možnost v mém případě neexistuje.

KDE HLEDAT POMOC?
PORADNA PSYCHOTERAPEUT.CZ, Kamenická 31, Praha 7, tel: 608 284 555, www.psychoterapeut.cz
SPOLEČNOST PRÁCE & VZTAHY, Sudoměřská 25, 130 00 Praha 3, tel: 222 711 362, 602 349 848, www.workrelations.eu,
info@workrelations.eu
STÁTNÍ ÚŘAD INSPEKCE PRÁCE, Horní náměstí 103/2, Opava, tel: 553 696 154, www.suip.cz
GENDER STUDIES, O.P.S., Gorazdova 20, Praha 2, tel: 224 913 350, 777 910 941, www.genderstudies.cz
IURIDICUM REMEDIUM, O.S., U Průhonu 23/1201, Praha 7, tel: 222 515 564, www.iure.org