Žánr: Romantická komedie. Znáte snad příjemnější žánr na „dlouhé zimní večery“?

Herci: Hugh Grant a Sarah Jessica Parker. Koho z nich máte radši? I když... proč se vlastně ptáme? Už spolu kdysi hráli (Smrtící léčba, 1996), ale překvapivě si to ani jeden z nich už pořádně nepamatuje.

Režisér: Marc Lawrence tenhle vděčný žánr ovládá bravurně. Natočil už třeba Lásku s výstrahou nebo Hudbu složil, slova napsal. Teprve v aktuálním snímku jsou ale protagonisté manželé.  „Poprvé jsem podobný nápad dostal asi před deseti lety,“ říká režisér. „Vždycky jsem ten projekt načal a pak ho zase uložil k ledu. Říká se, že máte psát o tom, co znáte – a já prakticky neopouštím byt a s manželkou jsme se poznali už na vysoké škole...“
Lawrence přiznává, že roli psal přímo pro Hugha: „Pracovali jsme spolu tolikrát, že mi připadalo naprosto přirozené se mu o tom nápadu zmínit, a jemu se zamlouval. Ale žádnou formální dohodu jsme neměli. Prostě jsem si řekl, že scénář napíšu, a pak se uvidí.“ Jak vidíte, s přehledem to klaplo; Hugh dokonce Marca prohlásil za „komediálního génia“.

Veselá historka: Než představitelé Morganových režisérovi definitivně kývli, pořádně mu zabrnkali na nervy.  „Jak je v New Yorku zvykem, oba si přečetli scénář, oběma se zamlouval, ale radši si spolu ještě zašli na večeři, aby měli jistotu, se po dvou dnech nebudou chtít navzájem uškrtit,“ vysvětluje režisér. „Takže jsem napjatě čekal na zprávu, jak to dopadlo.“

Dopadlo to tak dobře, že se herci na Lawrence během večeře domluvili a přichystali napjatému režisérovi kanadský žertík. „Domluvili jsme se, že Marcovi oba napíšeme, že to byla katastrofa,“ směje se S. J. Parker.

„Od obou jsem dostal e-mail o tom, jak příšerný a nesnesitelný Hugh byl,“ vzpomíná Lawrence. „Úplně jsem se zděsil a hned jsem se jim začal omlouvat... Až později jsem zjistil, že si ze mě vystřelili!“

Příběh: Paul a Meryl Morganovi (Hugh Grant a Sarah Jessica Parker) jsou úspěšný pár z Manhattanu a jejich dokonalý život má jedinou chybičku – rozpadá se jim manželství. Uprostřed pokusů o slepení vztahu se stanou svědky vraždy a onen nájemný zabiják se o ně pak zajímá blíž, než je zdrávo. FBI je v rámci programu na ochranu svědků pošle do kovbojského městečka ve Wyomingu, kde by lišky dávaly dobrou noc, kdyby tam ještě trefily... Co radikální přesazení na „divoký Západ“ udělá se dvěma ryze (velko)městskými lidmi i jejich vztahem, to už si vychutnejte v kině.

Jejich hostiteli a ochránci se stanou šerif Clay Wheeler (Sam Elliott, který si zahrál v řadě westernů) a jeho žena Emma (Mary Steenburgen). Učí Paula a Meryl, jak žít na venkově bez sekretářek či kariéry, a postupem času i to, jak být manželé...

Dějiště: Natáčelo se na západních pláních Spojených států, konkrétně v malebném městečku Roy (Nové Mexiko) s pouhými 300 obyvateli. „Hugh se na to těšil, ale já už takovou radost neměl,“ podotýká režisér. "Myslím, že já a S.J. bychom byli naprosto spokojení, kdybychom nemuseli vytáhnout paty z New Yorku. Bylo to tam samé rodeo a prach a hnůj a zvířata. Zpanikařil jsem, když jsem zjistil, že si nemůžu objednat čínu. Když jsme přiletěli zpátky do New Yorku, políbil jsem na letišti asfalt.“

Svoje si samozřejmě užili i herci: „Jízda na koních, jízda na umělých koních, běhání v poušti... Občas jsem si říkala, že schválně točí dál a dál, protože je děsně baví sledovat, jak trpím,“ stěžuje si S. J. Parker.

Ta byla vybrána právě proto, že přímo ztělesňuje prototyp manhattanské krásky, tedy ryze městské bytosti. „Je dokonale newyorská, energická a aktivní, a do Wyomingu opravdu ani v nejmenším nezapadá,“ usmívá se režisér.

Scéna s medvědem: Když necháme stranou nájemného zabijáka, nejvíc Paula a Meryl vyděsí setkání s medvědem. Možná ho znáte: medvěd Barta se už objevil ve filmech Dr. Dolittle 2, Nekecej a pádluj! a Útěk do divočiny.

„Natáčení scény s medvědem bylo zpočátku děsivé,“ připouští Hugh Grant. „I když vám říkají, že vyrostl mezi lidmi, tak když ho vyvedou z přívěsu a on se tyčí do výšky pěti metrů a máte instrukce, že se mu nemáte dívat do očí, není vám nejlépe.“

„Stál jsem za Hughem,“ říká režisér. „Říkal jsem si, že kdyby se něco nedejbože stalo, tak ať radši nejdřív sežere jeho. Všichni jsme z toho byli nesví. Měli jsme bezpečnostní školení a kdosi ze štábu prohodil něco o uspávacích pistolích. Bartovi ošetřovatelé odvětili, že je nemají, ale že si nemáme dělat starosti.“

„Hugh o medvědovi pořád mluvil,“ vzpomíná S. J. Parker. „Říkal: - Bojím se medvěda. Nechci se k němu ani přiblížit. Kde ten medvěd je? Jak daleko od něj jsem? - Nechal ho k sobě přijít neuvěřitelně blízko, než konečně zmizel. Nevěřte mu, že je zbabělec, jsou to jen řeči.“

Hugh Grant dodává, že na konci natáčecího dne strach ho strach přešel. „Klidně bych si s ním sedl ke stolu u večeře. Večer z něj už byl jenom neškodný mazel, vážně.“

Scéna s krávou: Intenzivní zkušenost se zvířaty si prožila i S. J. Parker, protože v jedné ze scén ji Clay učí dojit krávu. „Kopla mě, ale nemám jí to za zlé,“ doznává herečka. „Kdyby uměla mluvit, určitě by nám řekla, že netouží po tom, aby ji někdo dojil šest hodin v kuse. Byla to docela legrace. Sam Elliott jen tak decentně poodstoupil, a já prchala s jekotem pryč.“

Kostýmy: Kostyméři se pořádně zapotili, protože museli vizuálně výrazně odlišit svět New Yorku a Wyomingu. Christopher Peterson, který s Lawrencem už spolupracoval na filmu Hudbu složil, slova napsal, byl nejdřív pěkně nervózní, že bude oblékat zrovna Sarah Jessicu Parker.

„Když jsem se dozvěděl, že v tom filmu bude hrát, nejdřív jsem byl nadšený,“ vzpomíná. „Ale pak mi došlo, že jí budu muset navrhnout oblečení! První, co mi řekla, když jsme se sešli, bylo ,Hlavně to nesmí připomínat Carrie.´ Nakonec se nám spolupracovalo skvěle.“