Jeruzalém, moje láska
Do tohoto města se okamžitě zamilujete – stejně jako já. Hlavně do jeho historické části, tzv. Starého Města obehnaného hradní zdí, kterou kdysi dal postavit jistý sultán, protože se bál, že ho sežerou lvi.
Jeruzalém je kolébkou a základem tří světových náboženství – křesťanství, judaismu a islámu. Zlaté město, kde kdysi sídlili králové a kde stával Chrám, je dodnes srdcem Izraele i celé jeho minulosti a současnosti.
Na jednom místě tu vedle sebe existují naprosto rozdílné světy muslimů, židů a křesťanů. Jejich těsné soužití dávalo často záminku ke konfliktům a válkám, ale dnes už je v zemi relativně klid a bezpečno.
Když se ocitnete ve Starém Městě, zjistíte, že potřebujete čas, abyste všechno v klidu prošla a vstřebala. Každá čtvrť, tedy křesťanská, arménská, muslimská a paradoxně nejmenší židovská, má své hradební brány, památky, obchody a křivolaké uličky, ve kterých bydlí místní.
Mě nejvíc zajímala Olivová hora se svými památkami, Křížová cesta, Zeď nářků, Skalní dóm, ortodoxní čtvrť Mea Šearim… vše, co jsem mohla stihnout za ty tři dny, které jsem v Jeruzalémě strávila. Chtěla jsem ochutnat místní jídlo, nakoupit symbolické „cetky“ v krámcích, smlouvat na tržišti s arabskými obchodníky.
Zeď nářků
Pro Židy představuje nejposvátnější místo, takovou synagogu pod širým nebem. Pokud chcete vstoupit na prostranství, které zeď obklopuje, musíte projít bezpečnostním rámem a nechat si prohlédnout všechny věci. Nezapomeňte na vhodné oblečení, tedy zakrytá ramena a kolena. Netoleruje se ani žádný alkohol. Muži musí mít navíc pokrývku hlavy - pokud ji nemají, je k dispozici papírová jarmulka.
Ke zdi se můžou jít modlit a rozjímat muži i ženy, modlení však nesmí probíhat společně. Proto jsou u zdi vymezené dva prostory, přičemž ženská část je mnohem menší. Ve svém prostoru si může každý sednout na plastovou židličku, půjčit si hebrejské modlitební knihy a tiše se uzavřít do svého nitra.
Jde o velmi emotivní zážitek: věřící se při svých modlitbách dotýkají zdi, šeptají svá vyznání, nevnímají ruch kolem sebe. Stalo se tradicí, že návštěvníci, ať věřící nebo nevěřící, vkládají do spár ve zdi na smotaných papírcích napsaná přání. Protože je však těžké najít místo, kde by papírek držel, spáry jsou úplně přecpané a spousta přání leží na zemi.
Můžete tu i fotit, ale ne v sobotu, kdy je židovský svátek sabat. Židé se věnují svým modlitbám a nechtějí být rušeni.
Mea Šearim, ortodoxní židovská čtvrť
Tohle místo jsem si nechtěla dát ujít. A to i přesto, že byla sobota, svátek sabat, a Mea Šearim byla uzavřená. Na ulicích stály zábrany, čtvrť se ponořila do svého posvátného dne, kdy Židé nesmějí nic dělat. Pro ortodoxní Židy, kteří žijí podle přísných pravidel, znamená naše návštěva narušení jejich klidu. Na ulicích se nedělo vůbec nic a všechny obchody byly zavřené.
Většina obyvatel se chystala do synagog k sobotní modlitbě. Muži a chlapci měli na sobě tradiční sváteční židovský oděv, klasické pokrývky hlavy a na hlavách typické účesy. Ti malí vypadali jako povedené zmenšeniny těch velkých. Ne jako děti, ale jako malí muži.
Pokusila jsem se vytáhnout fotoaparát, ale okamžitě mě někdo z dospělých upozornil, že dnes se opravdu fotit nesmí…
Více se dozvíte v Marie Claire 12/2010.
