Natálie, kamarádka
Zuzana už byla na cestě a já jsem měla nervy v kýblu. Dala jsem si dva panáky vodky, ačkoliv normálně moc nepiju, ale stejně mě to neuklidnilo. Nedělám hroznou chybu? Mám se jim do toho plést? Neuškodím tím Zuzce? A našemu přátelství?

Pak zazvonil zvonek. Vyskočila jsem a otevřela. Zuzana na mě upřela pohled: „Tak co se děje, Naty?“ A to jsem měla dojem, že když jsem jí volala, ať se u mě cestou z práce staví na skleničku, znělo to úplně normálně. Mlčela jsem. „Řekni mi to. Začínáš mě děsit!“

Podala jsem jí sklenku vína a vyzvala ji, ať si sedne. „Zuzko,“ začala jsem váhavě. „Moc mě mrzí, že ti to musím říct zrovna já… Ale Honza má nejspíš milenku.“

Zbledla a nevěřícně se na mě podívala: „O čem to mluvíš? Můj Honza?“ Vstala a nervózně přecházela po obýváku. A následovaly další otázky: Koho? Jak to víš? Jak dlouho to trvá? Jak jsi to zjistila? Kdo další o tom ví? Máš nějaké důkazy? Neuměla jsem zodpovědět všechny její dotazy, ale řekla jsem jí vše, co se ke mně doneslo.

V partě našich společných známých už o tom, že má Honza poměr se stážistkou z jejich firmy, věděli všichni. Já jsem to zjistila od naší kamarádky Petry, protože Honza drze požádal jejího manžela, aby ho v pátek večer kryl a před Zuzkou tvrdil, že jdou spolu na pivo. Petřin manžel mu odpověděl, že s ním na pivo půjde rád, ale Zuzce lhát nebude, protože je to i jeho kamarádka. Petru to samozřejmě také rozčílilo a hned zatepla to řekla mně i dalším kamarádkám.

Zeptala jsem se jí, co bych měla udělat. Považovala jsem Zuzanu za svou nejlepší kamarádku a nechtěla jsem ji ranit. Ale proč z ní dělat podváděnou chudinku? Petra navrhla, ať si nejdřív promluvím přímo s Honzou a řeknu mu, že když ten poměr ihned ukončí, Zuzce nic neprozradím. Ale kdybych byla na jejím místě a zjistila, že mě kamarádka takhle obešla, byla bych pěkně naštvaná, takže tuhle variantu jsem zavrhla.

Také jsem chvíli zbaběle přemýšlela, že bych Zuzce poslala anonymní e-mail, ale nakonec jsem se rozhodla, že se k tomu postavím čelem a své nejlepší kamarádce řeknu pravdu do očí.

Pracuju jako manažerka – jsem tedy zvyklá řídit lidi a nebojím se jít s nimi do konfliktů, pokud je to nezbytné. Ale tohle bylo osobní. Věděla jsem, že to, co svojí kamarádce řeknu, obrátí její život vzhůru nohama a možná i zničí její manželství.

Kdyby byl Honza opilý a jednou jedinkrát se někde „zapomněl“, rozhodně bych jí o tom neříkala. Jenže on měl kromě ní ještě další vztah – a byl natolik hloupý, že dopustil, aby se to dozvěděli lidé kolem něj. Bylo mi jedno, co bude s ním – šlo mi jen o Zuzku.

Ten večer jsem jí řekla všechno, co jsem věděla: že jde o studentku, která je v Honzově firmě na několikaměsíční praxi; že se jmenuje Alice; že byli viděni na jedné zahrádce, jak se k sobě mají.

Zuzana začala brečet, ale mezitím mi několikrát poděkovala, že jsem k ní upřímná. Byla také posedlá myšlenkou, že to už všichni kolem ní vědí. Nechtěla jsem jí prozrazovat víc, než bylo nutné, ale dostala ze mě, že Honza požádal toho kamaráda, aby mu v pátek večer poskytl alibi. To pro ni bylo myslím největším zklamáním.

Dopily jsme víno a Zuzka i navzdory mému přemlouvání, ať u mě zůstane přes noc, odjela domů. Tu noc jsem vůbec nespala. Pořád jsem kontrovala mobil a e-mail, jestli náhodou nepotřebuje moji podporu. Ale když jsme spolu o pár dní později mluvily, prozradila mi, že na Honzu udeřila a on bez váhání prohlásil, že to celé je nesmysl; prostě si jen jednou vyšli na pivo a dobře se bavili, navíc ona prý má přítele…

Více se dozvíte v Marie Claire 8/2011.