Jsme doopravdy svobodné? Ano, rovnost mezi muži a ženami se neustále vyvíjí směrem k lepšímu, ale přesto existují určité reflexy, které máme pod kůží a které jdou změnit o mnoho obtížněji než zákony. Kdo zastává vedoucí funkce ve většině firem? Kdo je zodpovědný za domácí práce, kdo naplní ledničku, kdo se postará o domácí úkoly dětí? Kdo v sexu neřekne své představy, kdo předstírá? Tyhle pseudopravdy se ve společnosti usídlily natolik, že se staly normou. Proto jsme se rozhodli sestavit desítku větších i menších tabu, která si tvoříme samy – a úplně zbytečně.

PRÁCE
1. NEMŮŽETE PRACOVAT, KDYŽ MÁTE MALÉ DĚTI.
Polovina dospělých si myslí, že dítě mladší tří let trpí, když jeho matka pracuje. Jinými slovy, každý druhý dospělý Evropan by pracujícím matkám malých dětí doporučil, aby se raději vrátily domů. Ekonom Cyriaque Edon k tomu říká: „Studie v severní Evropě ukázaly, že jesle jsou velmi dobrým místem socializace a vůbec nenarušují emocionální vývoj dítěte.“ Podle studie vědců z Kolumbijské univerzity v USA jsou ženy, které pracují, mnohem vnímavější ke svým dětem než ženy v domácnosti. V České republice je nejvyšší čas vybojovat si možnost částečných úvazků, lobovat za firemní školky nebo mít možnost najmout si profesionální chůvu. Ani jedna z uvedených věcí není standardem, a to je špatně. Zájem o vlastní kariéru z vás přece nečiní špatné matky. Mimochodem, co vy, otcové, cítíte se provinile, když do tří let věku dítěte klidně chodíte do práce?

2. NEMŮŽETE BÝT SOUČASNĚ PRACOVITÁ, AMBICIÓZNÍ – A MATKA.
41 % personalistů se domnívá, že matky se méně angažují v zaměstnání. Matka podstupuje na tomto poli nemalé riziko. Trpí hendikepem tří „ne“: není volná, není flexibilní a není mobilní. Jenže nedávný výzkum ukázal, že 85 % žen cestuje nejméně čtyřikrát do měsíce kvůli práci. Co se týče žen ve vedoucích pozicích, ty pracují v průměru padesát hodin. Jako muži. A firmy, které praktikují rovnost pohlaví ve vedoucích pozicích, jsou o 10 % výkonnější. Než abyste se omlouvala za to, že jste matka, raději se prosaďte!

3. NEMŮŽETE POŽÁDAT O ZVÝŠENÍ PLATU.
Pouhých 13 % žen oproti 23 % mužům se odváží požádat o zvýšení svého platu. Žena, která si řekne o vyšší mzdu, je považována svým zaměstnavatelem za méně zajímavou a problémovou. Je to komplex Popelky, syndrom dobrého žáka, který čeká, až se mu dostane uznání. Muži mají v této oblasti nezlomnou sebedůvěru, což neplatí o ženách. Zamysleme se, jestli není na čase ukázat svou pravou tvář: jsme schopné podávat velké výkony, jsme inteligentní a zodpovědné, uneseme tíhu vedoucích pozic stejně jako tíhu závažných obchodních rozhodnutí. Opravdu neexistuje jediný důvod nedat si za práci dobře zaplatit jen proto, že nemáme penis.

4. NEMŮŽETE MÍT VĚTŠÍ VELIKOST NEŽ 40 A BÝT STARŠÍ ČTYŘICETI LET.
Je to sice šíleně nespravedlivé, ale je to pravda: hezké ženy vydělávají až o 15 % víc peněz než ty ne tak atraktivní. V případě mužů ovšem zaměstnavatel nikdy nehodnotí podle vizáže. Diskriminace na základě věku v práci je důsledkem nadvlády vzhledu. To, jak vypadáte, je kapitál, který pracovní trh odměňuje finančně. Statistiky ukazují, že ženy s nadváhou jsou z přijímacího řízení vylučovány o několik kol dřív. Je na nás, abychom se odvážily na tento problém poukázat. Jak? Pokud se nás týká, musíme o něm se svými zaměstnavateli mluvit samy.

Jakými tabu si komplikujeme mateřství, sex i vztah k sobě samé? Zjistíte to v Marie Claire 10/2011.