V Irsku mají už od pátého století pozoruhodnou tradici. 29. února může oproti běžným zvyklostem požádat o ruku žena muže. A právě to má v úmyslu Anna Brady (Amy Adam, držitelka oscarových nominací za dramata Pochyby a Junebug), úspěšná bytová návrhářka z Bostonu.
Anna má všechno, na co si vzpomene – kromě snubního prstenu od svého přítele, nadějného kardiologa Jeremyho (Adam Scott). A tak když Jeremy odletí do Dublinu na lékařský kongres a navíc se blíží 29. únor, rozhodne se Anna, že už nebude na nic čekat a požádá ho o ruku sama.
Nasedne tedy do letadla směr Boston – jenže to musí nouzově přistát ve Walesu, což je pro Annu pořádná čára přes rozpočet. Pokud nechce propást magické datum, musí podstoupit zoufalý závod s časem…
Když už se jí podaří přeplavit z jednoho ostrova na druhý, zjistí, že nemá ještě zdaleka vyhráno. Kde najít v tom nejzapadlejším koutě Britských ostrovů taxík, nebo aspoň někoho, kdo by ji rychle hodil do irské metropole?
Naštěstí se nad ní slituje Declan (Matthewa Goodeho znáte z filmů Matchpoint – Hra osudu či Watchmen – Strážci), pohodářský majitel prodělečné hospůdky, a nabídne jí střechu nad hlavou i svezení do Dublinu. V tu chvíli si Anna naivně oddychne, že má to nejhorší nejspíš za sebou, a to rozhodně neměla dělat…
Producent Chris Bender si volbu herečky pochvaluje: „Amy má v očích nevinnost, ať dělá cokoli. Když vidíte, jakými karamboly ve filmu prochází a čemu všemu musí čelit, chtě nechtě s ní soucítíte a děláte si o ni starost. A to přesto, že jí zároveň některé momenty škodolibě přejete…“
Stádo krav na cestě, auto ve škarpě, bahenní koupel nebo ztráta luxusního kufru, který má dokonce vlastní jméno – to je jen namátkový výběr momentů, které si na decentní a trochu upjaté Američance doslova smlsnou a důkladně prověří pevnost jejích nervů. A to pochopitelně v přítomnosti Declana, který je všechno, jen ne uhlazený, distinguovaný gentleman…
Anna dostává zabrat tím víc, že je přesně ten typ, který potřebuje mít všechno nalinkované a očekává, že život bez většího odporu poběží podle jejího plánu. Ne že by byla od přírody úzkostlivá puntičkářka, ale ve svém otci Jackovi má odjakživa zářný antivzor: je to totiž roztržitý zmatkař bez stopového množství zodpovědnosti.
Víc vám o této postavě poví její představitel John Lithgow: „Jack se o Annu staral sám a vlastně se nikdy nevzpamatoval z toho, že jeho žena odešla. Je to melancholik a snílek, který tak trochu popíjí a myslí si, že je k ničemu. Z Anny tím pádem vyroste žena, která má ráda ve všem pořádek a přehled. Potlačuje svou romantickou stránku, protože vidí, jak dopadl její táta… a to přesto, že ho zbožňuje.“
Právě Jack nevědomky rozehraje celou zápletku: „Připomene totiž oblíbenou rodinnou historku, jak ve dvacátých letech jeho irská babička požádala svého budoucího manžela o ruku právě na přestupný rok. A v Anně to začne hlodat…,“ vypráví John Lithgow.
Amy Adams, kterou znáte také ze snímku Julie & Julia, si scény po boku svého filmového otce vysloveně užívala: „S Johnem byla hrozná legrace! Ve filmu hraje mého otce, který je expert na špatná rozhodnutí. Anna si proto myslí, že když bude všechno dělat předpisově, trable a milostná zklamání se jí vyhnou obloukem. Musím ale říct, že Jack je v Johnově podání doslova neodolatelný. Okamžitě si vás získá!“
To se už nedá říct o parťákovi i „protivníkovi“, kterého Anna najde ve svém nečekaném souputníkovi Declanovi. Neoholený, neupravený, neurvalý – zkrátka pravý opak Jeremyho, kterého si Anna chce vzít. Na rozdíl od ní se Declan řídí víc srdcem než rozumem a neřeší, co bude zítra.
Amy Adams vypočítává, čím vším Annu Declan zaskočil: „Mluví s ní tak, jak s ní nikdy nikdo nemluvil, pokládá jí otázky. Totálně se liší od všeho, s čím se kdy setkala. To ji rozrušuje, ukazuje jí to najednou jiný směr a otevírá ji to novým prožitkům. Declan ji svým chováním nutí, aby věci opravdu vnímala, aby se začala sama sebe ptát, a aby ji odpovědi najednou neuspokojovaly… dokud nezjistí, že právě on a tohle místo můžou být odpovědí.“
Tvůrci filmu se ovšem snažili vyhnout klišé, a tak neudělali z Annina stálého přítele Jeremyho prvoplánového „bídáka“. Producent Rober Birnbaum podotýká: „Chtěli jsme ho vykreslit jako fajn chlapíka. Jeremy není plochá figura, u kterého si hned řeknete: ,No tak, už se na něj vykašli!´. Je hezký, úspěšný, na Anně mu opravdu záleží a dává jí najevo lásku. Jenže, jak se ukáže v průběhu filmu, prostě to nestačí…“
Představitel Jeremyho, Adam Scott, přibližuje psychologii „své“ postavy takto: „Jeremy je naprosto spokojen se svým životem a nechce ho nijak radikálně měnit. Dokonce ani netuší, že by se Anna už chtěla vdávat, a samotnému mu svatba nepřipadá nijak důležitá. A tímhle skrytým rozporem se vlastně celý příběh rozehrává.“
Podobně tomu bylo i u Anny. Tvůrci filmu vybrali Amy Adams, protože věřili, že dodá postavě hloubku. Snímek má totiž abmbice vybočit ze stereotypů romantických komedií a Anna rozhodně nemá být předvídatelná figurka, další z řady rozmazlených princezen, které si říkají o lekci.
„Nemůžete si naplánovat všechno. Když chcete najít štěstí, bývá nakonec lepší nechat život plynout,“ říká Harry Elfont, spoluautor scénáře. „Jasně, můžete se snažit, ale není jisté, že si tak přitáhnete lásku. Je moderní myslet si, že můžete mít nad vším kontrolu a že záleží hlavně na vašem rozhodnutí. V tomhle ohledu je tenhle film trochu staromódní…“
Natáčelo se mimo jiné na souostroví Aran Islands; tvoří ho tři ostrovy v Atlantickém oceánu na západ od irského pobřeží. Producent Jake Winer vysvětluje, proč se poohlíželi právě po těžko dostupných místech: „Irsko a krajina jako taková je vlastně další postavou filmu. Je to místo, kde se můžete ztratit a kde jste odkázáni jeden na druhého. A přesně to jsme potřebovali, stejně jako kontrast s betonovou džunglí Bostonu.“ Ostrovy si navíc zachovaly téměř pohádkovou atmosféru – a co víc si přát, když natáčíte romantickou komedii?
Dostat celý štáb a veškerou techniku na hlavní ostrov souostroví Aran Island byl ovšem logistický oříšek. Přesun vyžadoval tři lodě (včetně výsadkového člunu, který používalo americké vojenské námořnictvo během druhé světové války) a trval téměř dvacet hodin.
Další z producentů Jonathan Glickman k tomu říká: „Tři dny jsme jen čekali, až se počasí uráčí spolupracovat, ale zpátky už jsme nemohli. Nakonec to naštěstí klaplo. Režisér chtěl, aby to vypadalo, jako kdyby Anna přistála na jiné planetě, a to se myslím podařilo dokonale.“ Téměř dva měsíce trvalo, než byla na ostrově Aran čistě pro účely filmu postavena vesnice…
Eimer Ní Mhaoldomhnaigh, která navrhovala kostýmy, měla víc práce, než byste nejspíš řekla: „Lidé si myslí, že u filmu ze současnosti je to hračka. Jistě, moderní oblečení dostanete snáze než dobové, ale zase musíte vzít v úvahu spoustu okolností, v tomhle případě dramatickou krajinu kolem a všechnu tu zeleň...“
Anna coby sofistikovaná dáma z východního pobřeží Ameriky působí ve svém šik oblečení jako bytost z jiného světa, přesně jak to tvůrci filmu chtěli. „Pořizovali jsme samé značkové oblečení, klasiku od Paula Smitha, Max Mary, Le Petit Salutu a Caroliny Herrery. Boty jsou od Christina Louboutina a Hugo Bosse. Nakupovali jsme v Irsku, Londýně a L.A. Chtěli jsme, aby Anna vypadala velice elegantně, něco mezi Maureen O’Harou and Ritou Hayworth.“
To Declanova garderoba byla úplně jiná třída: „Chudák Matthew,“ směje se kostymérka. „Většinu filmu má jedno a totéž oblečení a jenom se to postupem času špiní...“
Na závěr pro vás máme malou ochutnávku:
