1.rodina
Pavla Sladká, 78 let
Dospívala jsem za druhé světové války. Informace o sexu nebyly ve škole ani doma a ani se po nich nikdo moc nepídil. Jak se dělají děti, jsem se dozvěděla z beletristických knih. Co jsem tam nenašla, domyslela jsem si. Od maminky se mi dostalo poučení spíše hygienického charakteru, později jsme o sexu trochu mluvily s nejlepší kamarádkou. Nebylo to ale žádné velké svěřování, protože v letech, kdy nám bylo -náct, ještě zřejmě nikdo z nás sexuální zážitky neměl nebo o tom cudně mlčel.

Mým jediným sexuálním partnerem byl manžel, bylo to tak poměrně obvyklé. Na manželství se tehdy pohlíželo jako na celoživotní záležitost. Co se antikoncepce týče, existoval výběr mezi pesarem, kondomem a přerušovanou souloží, takže žádná sláva. Na druhé straně si vzpomínám, že noviny bývaly plné reklam typu „Ve Stromovce zpívá kos, od Fafejty Primeros“.

S manželem jsme oba byli medici a nebyl problém si o sexu popovídat. Rozhodně ale nepředstavoval nejdůležitější součást našeho vztahu. Bavili jsme se spíš o sportu a hudbě, chodili jsme tancovat a hráli jsme volejbal. Společnost nebyla zdaleka tolik prostoupena sexualitou, mám pocit, že v současné době se o sexu mluví až příliš. Já jsem v mládí měla výhodu, mohla jsem čerpat z lékařských učebnic. O sexuálních poradnách v časopisech se nám ani nesnilo, ovšem pornografie a prostituce jistě existovala.

Dceru jsem myslím poučila dostatečně. Jako dětská lékařka jsem dětem ve školách povinně přednášela o sexu, nebyl to pro mě tedy žádný problém. Rozhodně jsem se snažila, aby se dcera ode mě dozvěděla víc než já od své maminky.

Hana Fifková, 49 let
Když jsem dospívala, o sexu se mluvilo spíš potají, mezi kamarády. Sexuální výchova ve škole neexistovala a sexuální témata byla tabuizovaná, tudíž velice zajímavá a lákavá. Ostatně k sexuologii mě přivedl i jistý pocit zvláštnosti, specifičnosti této oblasti.

Jak se věci mají, jsem se dozvěděla od spolužáka, trochu se mi smál, že to ještě nevím. Bylo nám asi deset a bylo to poměrně drsné sdělení. Později jsme o těchto tématech mluvily hlavně s kamarádkami. Všechny jsme věděly, která už „to“ má za sebou. Ty zkušenější vyprávěly o svých zážitcích a my méně zkušené jsme poslouchaly s otevřenou pusou.

Na rozdíl od maminky jsem předtím, než jsem potkala manžela, už měla několik sexuálních partnerů. V té době už bylo obvyklé nespojovat zahájení pohlavního života s manželstvím. Pokud jde o ochranu před otěhotněním, většina vrstevníků včetně mě spoléhala na nespolehlivou přerušovanou soulož. Tehdy sice už existovaly přípravky hormonální antikoncepce, ale nebyly moc kvalitní a měly spoustu vedlejších účinků. V mé generaci se ještě kondom nepoužíval tak běžně jako dnes. Hrozba nákazy pohlavně přenosnými také nemocemi nebyla tak závažná. Kdo se chtěl dozvědět víc o sexuálních otázkách, mohl si tehdy přečíst třeba knížky manželů Pondělíčkových.

V současné době se o sexu mluví hodně, což má svá negativa i pozitiva. Sex je v médiích prezentován v idealizované podobě, což většinu lidí spíš frustruje. Na druhé straně dokážou mladí lidé díky „normalizaci“ těchto témat o sexu otevřeně hovořit, což je v mnoha ohledech dobře.

U dcery jsem se snažila o maximální otevřenost, samozřejmě adekvátně věku. Myslím, že to je generační záležitost. Moje maminka se mnou mluvila víc než moje babička s ní a já se o totéž snažila u své dcery. Jsem přesvědčená, že úkolem každého rodiče je vytvořit v komunikaci s potomkem dostatečně bezpečné prostředí, aby dítě vědělo, že se může na cokoli bez obav zeptat, a aby se v případě problému nebálo obrátit na rodiče. Já to mám pochopitelně o něco lehčí, protože se hovory o sexu živím.

Kateřina Fifková, 23 let
V dospívání se jsem velkou část informací o sexu dostala od mámy. Cením si toho, že mě zároveň naučila zodpovědnosti. Vím, že jí můžu důvěřovat, a chtěla bych to tak mít i se svými dětmi. Co se týče obecných otázek týkajících se sexu, menstruace nebo antikoncepce, mohla jsem za mamkou kdykoli přijít, hodně jsem se však dozvěděla i z časopisů, jako je Bravo nebo Cosmogirl.

O detailech svého sexuálního života jsem už ale mluvila výhradně s kamarádkami. I s prvním sexuálním zážitkem jsem se svěřila jen nejbližším přítelkyním, určitě jsem to nevyprávěla na potkání každé známé. Ale pochlubit jsem se samozřejmě musela.

Pro kamarády a kamarádky jsem vzhledem k mámině povolání byla leckdy „sexuální vrbou“ i jakousi zprostředkovatelkou. Chodili za mnou a říkali: „Kačko, mám problém. Nemohla by ses zeptat mámy, co by mi poradila? A nezapomeň, že se neptám na sebe, ale na bráchu!“
Sama mám štěstí, že můj partner je velmi otevřený a pozorný, nedělá nám problém bavit se o sexu.

V současné době se o sexu hodně mluví a píše, já ale onu mediální „zahlcenost“ rozhodně považuju za lepší variantu, než byla ta, o které mluvila babička. I já jsem určitě otevřenější, než byla máma v mém věku. Přesto si myslím, že i dnes může být sex stále intimní záležitost.

2. rodina
Božena Hudcová, 85 let
Pocházím z jižní Moravy. Naši měli hospodářství, takže jsem díky pozorování zvířat vcelku brzo pochopila, jak se věci mají. Rodiče se mnou o těchhle věcech nikdy nemluvili. Když jsem byla malá, spali jsme všichni pohromadě a občas mě vzbudily jisté zvuky…

Když jsem se učila květinářkou, cestou ze školy jsme se s kamarádkami někdy stavily v cukrárně na vinný střik a z narážek jsem pochopila, že ne všechny s „tím“ čekaly do svatby, jak se tehdy považovalo za správné. Sama jsem přišla o panenství v šestnácti, spíš ze zvědavosti, ale tím to skončilo. V osmnácti jsem se na tancovačce seznámila s Jiřím. Byl o sedm let starší, vypadal světácky, uměl se chovat… Nemohla jsem uvěřit, že si vybral mě. No, co budu povídat – seznámili jsme se v září a první dcera se narodila v červenci. Rodiče mě vydědili, protože Jiří měl pověst svůdníka a šeptalo se, že má i nemanželské dítě.

O „těch věcech“ jsme se moc nebavili, všechno probíhalo rychle, potichu, když děti usnuly. Nedovedu si představit, že bych se o milování bavila na plnou pusu, jak je dnes zvykem.

Máme čtyři dcery; když se narodila nejmladší, Helena, dozvěděla jsem se, že Jiří má současně dítě s jinou ženou. Bolelo to, ale neodvažovala jsem se mu to vyčíst. Brala jsem jako svou ostudu, že můj muž musí chodit za jinou. On mi přitom celý život předhazoval, že nebyl první, že jsem se „spustila“ s bůhvíkým…

Helena Dvořáčková, 59 let
Odmalička jsem věděla, že děti se rodí „z bříška“, ale vrtalo mi hlavou, jak se tam dostanou. Maminka mi vysvětlila, že to se lidé musí „mít moc rádi“, ale mně se zdálo, že pusa nebo pohlazení na to rozhodně nestačí. Nakonec mě zasvětila starší sestra. Nechápala jsem, jak něco tak divného můžou lidé dělat, a že by se to týkalo i rodičů, to mi připadalo nepředstavitelné!

Když mi bylo dvanáct, vdávala se nejstarší sestra. Den před svatbou si mě její snoubenec vyčíhl, když jsem byla sama na zahradě, a začal mě… no, obtěžovat. Podařilo se mi utéct, ale na ten hnusný zážitek nikdy nezapomenu.

Snad i proto, a taky vzhledem ke své introvertní povaze, jsem se klukům spíš vyhýbala. Ležela jsem v knihách a snila o romantické lásce. Mimochodem, i když jsem ze čtyř sester, nikdo mi neřekl třeba o menstruaci, takže když jsem ji poprvé dostala, myslela jsem, že umírám…

Když mi bylo osmnáct, odešla jsem do Prahy na vysokou školu a měla jsem čtyři spolubydlící. Na koleji se děly věci! Holky o sexu najednou mluvily úplně otevřeně a já jsem se styděla, že jsem ještě panna. Dokonce se stalo, že si v noci některá z nich tajně přivedla kluka a „potichu“ se milovali… Radši jsem dělala, že spím.

Sama jsem přišla o panenství taky na koleji, ale mým „nejsilnějším“ zážitkem byl strach, abych neušpinila prostěradlo. Toho kluka jsem si vzala, ale nehodili jsme se k sobě ani povahově, natož sexuálně. Po třech letech si našel jinou a mně se vlastně ulevilo.

Měla jsem pak několik partnerů, než jsem potkala svého druhého manžela. Teprve s ním jsem poznala, jak nádherné může milování být, ale náš vztah se dost narušil narozením dcery. Později začal Pavel pít, a když bylo Lucce čtrnáct let, zemřel.

Mladí se někdy tváří, jako by lidé po čtyřicítce, po padesátce ani neměli sexuální život. Tomu se musím smát. Nejvíc mužů jsem poznala, až když jsem ovdověla, což vyvrací předsudek, že všichni chtějí jen mladé kočky. To byste se divili…! Přiznávám, že někteří z nich byli ženatí.

Teď mám už pět let výrazně mladšího přítele a je nám spolu moc dobře. Po všech stránkách.

Lucie Mehta, 30 let
Mám staršího bráchu. Pamatuju si, jak jsem si tajně listovala v jeho učebnici biologie pro sedmou třídu, kde bylo všechno vyobrazené a opatřené „vědeckými“ názvy: penis, pochva. To brácha i jeho kamarádi používali úplně jiná slova!

V té době jsme si s kamarádkou hrály s panenkami na to, že se navzájem svlékají a osahávají… a když do pokoje nahlédla její nebo moje máma, ještě nás pochválila, jak si pěkně hrajeme. Ohromně jsme se u toho nasmály a se směsicí strachu a nedočkavosti jsme si šeptaly o tom, jaké to asi bude…

Od patnácti let jsem měla několik kluků, ale na sex došlo až v devatenácti. S Alešem jsem chodila půl roku a kamarádka měla shodou okolností také první „vážnou známost“. Do detailů jsme si vyprávěly, jak daleko jsme pokročily, a dodávaly jsme si odvahu. Nakonec jsme o panenství přišly obě během jediného týdne a v dalších měsících jsme se vznášely v oblacích. Můj vztah nevydržel, kamarádčin ano. Vzali se a dnes mají dvě děti.

Jsem velmi otevřená a sex mě baví. Přesto jsem poté, co jsem se odstěhovala do Londýna, zůstala dva roky sama a víceméně bez sexu, když pominu pár náhodných známostí, ze kterých jsem měla ráno výčitky. Sex bez lásky není nic pro mě.

V Británii jsem poznala muže různých kultur. Třeba arabského přítele jsem musela přemlouvat, aby se mnou spal, protože u nich není zvykem mít sex před svatbou. Když jsem se na rok vrátila do Prahy, našla jsem si Čecha, ale moc to neklapalo. Bohužel jsem s ním neplánovaně otěhotněla a on mě opustil, jen co jsem mu to oznámila. Dítě jsem si nechala a nelituju, ale z velké části jsem ztratila důvěru k mužům.

Až po třech letech jsem v Londýně potkala svého manžela, je to Ind dlouhodobě žijící v Anglii. Můžeme spolu o všem mluvit, je neuvěřitelně něžný a empatický. Přála bych si, abych už nemusela měnit.

3. rodina
Anna Slavíková, 84 let
V době, kdy jsem dospívala, byla vzorem dívka, která se vdává jako panna a s manželem zůstane až do smrti. To se pokládalo za samozřejmost (ačkoli skutečnost byla leckdy jiná – zrovna můj muž byl nemanželské dítě). Naopak u mužů se na nevěru či návštěvu nevěstinců hledělo jako na něco, co k nim patří.

Dnešní mladí mají méně předsudků, než jsme měli my. Na jedné straně je to dobře, na druhé je škoda, že se ze sexu stala tak veřejná věc. Za mého mládí to bylo zakázané ovoce, které chutná o to více.

Maminka se mnou o „tom“ nikdy nemluvila. Měla jiné starosti, bylo nás sedm dětí. Tehdy bylo zvykem vdávat se brzo, ale já jsem si svůj život představovala jinak. V práci jsem se brzy dostala na vedoucí pozici a měla jsem hodně nápadníků.

Bohužel antikoncepce moc nebyla – v tomhle ohledu se dá mladým závidět –, takže jsem pořád žila ve strachu, jestli se „něco nestalo“. Taky se prováděla spousta tajných potratů. I maminka přiznávala, že poslední dvě děti už nechtěla, schválně prý tahala vodu ze studny, ale byli to „držáci“.

Vdala jsem se „prý“ pozdě, v sedmadvaceti, a už dávno jsem nebyla panna. S Jindřichem jsme měli vášnivý vztah. Hádali jsme se, ale o to sladší bylo usmiřování v posteli.

Dnes snad už můžu přiznat, že manžel nebyl můj poslední. Občas jsem někoho potkala a celý život jsem jezdila do Prahy za svou velkou láskou, se kterou jsme se tenkrát ve dvaceti minuli. Mám na co vzpomínat…

Miroslava Vostrá, 56 let
Mamka se mnou mluvila o sexu otevřeně. Považovala ho přirozenou věc, ale zároveň mi kladla na srdce, abych „nedělala hlouposti“ a „dávala si pozor“.

Mám pocit, že v mé generaci hodně kvetla promiskuita. V sedmdesátých letech byl sex jedna z mála věcí, kterými si člověk zpříjemňoval život. Moje dcera přišla na svět „díky“ metodě přerušované soulože. Chápu dnešní holky, které se ve třiceti ještě necítí na rodinu. Já jsem byla stejná.

Markéta se narodila komplikovaně, koncem pánevním. Trvalo dlouho, než jsem se mohla znovu milovat. Zkusila jsem pak hormonální antikoncepci, ale i tak jsem dvakrát otěhotněla a šla na potrat. Naštěstí jsem nemusela před komisi, která o interrupcích rozhodovala – lékaři mi další těhotenství nedoporučili. Je dobře, že dnes už je na pilulky spolehnutí. Přijde mi, že mladá generace je zodpovědnější a bere vztahy i sex vážněji než my.

Po rozvodu jsem už nenašla partnera, se kterým bych chtěla žít. Už pár let mám ženatého milence, jsme výborní přátelé a i v sexu si maximálně vyhovujeme. Ale když odejde domů, jsem ráda, že mám svůj klid a soukromí.

Markéta Svatoňová, 25 let
Do „ženských záležitostí“ mě máma začala zasvěcovat, až když už jsem měla vše tajně nastudované z jedné knížky. Na název už si nevzpomínám, ale bylo v ní všechno od hygienických návyků přes taktiky, jak se chovat „na schůzce“, až po výčet sexuálních poloh. To bylo čtení!

Přes solidní teoretický základ jsem v patnácti letech otěhotněla se svým prvním přítelem. Byl o devět let starší, zkušený a stejně se to stalo… Šla jsem na interrupci a s dotyčným jsem se ihned přestala vídat a trvalo mi pak dlouho, než jsem se zbavila strachu, že se to přihodí znovu.

Manžela jsem poznala ve dvaceti a tři roky nato jsme se vzali. Mimochodem, první „vnitřní“ orgasmus jsem prožila týden po svatbě (a pak že je dnes zbytečná!) a mám pocit, že čím jsem starší, tím víc si sex užívám. Teď, v těhotenství, jsem při chuti ještě víc, a to jsem slyšela, že ženy mají sexuální vrchol kolem třicítky. Nejspíš se mám na co těšit!