Vstup do Petry je opravdu efektní. Na konci soutěsky Siq se otevírá prostranství s nejkrásnější a nejznámější stavbou, chrámem Pokladnice. Vypadá monumentálně. Je zasazený do vysoké skály, a když si ho prohlížím, připadám si jako v pohádce o zakletém skalním království.
Název chrám získal podle beduínské legendy, která praví, že zde v jedné z váz ukryl svůj poklad čaroděj. A místní věří, že tu ono bohatství stále někde leží.
Ve skutečnosti je Pokladnice hrobka nabatejského krále vyzdobená sochami bohů a mytologických postav. Barvy kamene hrají všemožnými odstíny od světle žluté a růžové ráno až po tmavě červenou večer.
Kávu, nebo dýku?
Okamžitě přibíhá horda špinavých dětí s obrázky Petry a s milým úsměvem za ně požadují dva dolary. Míjíme Pokladnici, dýchám tisíciletý prach a snažím se všemi smysly nasát atmosféru. Jsem tady, přání se mi vyplnilo. Že jsem zpocená jako myš, slunce nemilosrdně pálí a nohy mám úplně zaprášené, vůbec neřeším.
Hlavní ulici města tvoří kolonáda, kolem níž stojí zbytky nejvýznamnějších budov. Mezi nimi vypátrám obchůdky se suvenýry – jordánskými dýkami nebo šperky. Stylové kavárny lákají k posezení u kávy, my však neztrácíme čas a pokračujeme v průzkumu.
Dostáváme se do míst, kde stávaly nabatejské lázně. A o něco dál procházíme branou, kudy se vstupovalo do posvátné oblasti. Vítá nás nejzajímavější nabatejská stavba, chrám boha Dušary.
Ohromí mě skalní masiv, kde se nacházejí nadpozemsky obrovské a krásné královské hrobky. Stojí mi za to zdolat spoustu schodů a dotknout se jich. Procházím se kolem, snažím se vše zachytit a vybírám správné úhly pro své snímky...
Více se dozvíte v Marie Claire 2/2010.
